Comparer

1 Samuel 20

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

1 Samuel

Chapitre 20
1 Et David s'enfuit de Naïoth, en Rama, et vint, et dit devant Jonathan: Qu'ai-je fait? Quelle est mon iniquité, et quel est mon péché devant ton père, qu'il cherche ma vie?
2 Et Jonathan lui dit: Qu'ainsi n'advienne! tu ne mourras point. Voici, mon père ne fait aucune chose, ni grande, ni petite, qu'il ne me la découvre; et pourquoi mon père me cacherait-il cette chose-là? Il n'en est rien.
3 Et David jura encore et dit: Ton père sait très-bien que j'ai trouvé grâce à tes yeux, et il aura dit: Que Jonathan ne sache point cela, de peur qu'il ne soit attristé. Mais l'Éternel est vivant, et ton âme est vivante, qu'il n'y a qu'un pas entre moi et la mort!
4 Et Jonathan dit à David: Ce que ton âme dit, je le ferai pour toi.
5 Et David dit à Jonathan: Voici, c'est demain la nouvelle lune, et je devrai m'asseoir auprès du roi pour manger; laisse-moi donc aller, et je me cacherai dans les champs jusqu'au troisième soir.
6 Si ton père s'aperçoit de mon absence, tu diras: David m'a demandé instamment de courir à Bethléhem, sa ville, car il y a là un sacrifice annuel pour toute la famille.
7 S'il dit ainsi: C'est bon! il y a paix pour ton serviteur. Mais s'il se met dans une grande colère, sache que le mal est décidé de sa part.
8 Use donc de bonté envers ton serviteur, car tu as fait entrer ton serviteur dans une alliance de l'Éternel avec toi; et s'il y a de l'iniquité en moi, fais-moi mourir toi-même; et pourquoi me mènerais-tu vers ton père?
9 Et Jonathan dit: Loin de toi une telle pensée; car si je savais certainement que mon père fût décidé à faire venir le mal sur toi, ne t'en informerais-je pas?
10 Et David dit à Jonathan: Qui m'en informera? Et si ton père te fait une réponse dure…?
11 Et Jonathan dit à David: Viens, et sortons aux champs. Et ils sortirent les deux aux champs.
12 Et Jonathan dit à David: Éternel, Dieu d'Israël! quand j'aurai sondé mon père demain à cette heure, ou après-demain, s'il y a quelque chose de bon pour David, et qu'alors je n'envoie pas vers toi et ne te le découvre pas,
13 que l'Éternel fasse ainsi à Jonathan, et ainsi y ajoute! S'il semble bon à mon père de te faire du mal, je te le ferai savoir, et je te laisserai aller, et tu t'en iras en paix. Et que l'Éternel soit avec toi, comme il a été avec mon père.
14 Et n'est-ce pas? si je suis encore vivant, -n'est-ce pas, tu useras envers moi de la bonté de l'Éternel, et je ne mourrai point;
15 et tu ne retireras point ta bonté de ma maison, à jamais, non pas même lorsque l'Éternel retranchera chacun des ennemis de David de dessus la face de la terre?
16 Et Jonathan fit alliance avec la maison de David: Que l'Éternel le redemande de la main des ennemis de David!
17 Et Jonathan fit encore jurer David par l'amour qu'il lui portait; car il l'aimait comme il aimait son âme.
18 Et Jonathan lui dit: C'est demain la nouvelle lune, et on s'apercevra que tu manques, car ton siège sera vide.
19 Et le troisième jour, tu descendras en hâte, et tu viendras au lieu où tu t'étais caché le jour de l'affaire, et tu demeureras près de la pierre d'Ézel.
20 Et moi, je tirerai trois flèches du côté de cette pierre, comme si je tirais vers un but;
21 et voici, j'enverrai le jeune garçon en disant: Va, trouve les flèches. Si je dis expressément au jeune garçon: Voici, les flèches sont en deçà de toi, prends-les; alors viens, car il y a paix pour toi, et il n'y a rien, l'Éternel est vivant!
22 Et si je dis ainsi au jeune homme: Voici, les flèches sont au delà de toi; va, car l'Éternel te renvoie.
23 Et quant à la parole que nous avons dite, moi et toi, voici, l'Éternel est entre moi et toi, à toujours.
24 Et David se cacha dans les champs; et c'était la nouvelle lune, et le roi s'assit au repas pour manger.
25 Et le roi s'assit sur son siège comme les autres fois, sur le siège contre la paroi; et Jonathan se leva, et Abner s'assit à coté de Saül, et la place de David était vide.
26 Et Saül ne dit rien ce jour-là, car il disait: Il lui est arrivé quelque chose; il n'est pas pur, certainement il n'est pas pur.
27 Et le lendemain de la nouvelle lune, le second jour, comme la place de David était vide, Saül dit à Jonathan, son fils: Pourquoi le fils d'Isaï n'est-il venu au repas ni hier ni aujourd'hui?
28 Et Jonathan répondit à Saül: David m'a instamment demandé d'aller jusqu'à Bethléhem;
29 et il m'a dit: Laisse-moi aller, je te prie, car nous avons un sacrifice de famille dans la ville, et mon frère même m'a commandé de m'y trouver; et maintenant, je te prie, si j'ai trouvé grâce à tes yeux, je me sauverai, et je verrai mes frères. C'est pourquoi il n'est pas venu à la table du roi.
30 Et la colère de Saül s'embrasa contre Jonathan, et il lui dit: Fils de la femme perverse et rebelle, ne sais-je pas que tu as choisi le fils d'Isaï à ta honte et à la honte de la nudité de ta mère?
31 Car tous les jours que le fils d'Isaï sera vivant sur la terre, tu ne seras pas établi, ni toi ni ton règne; et maintenant, envoie, et amène-le-moi; car il mourra certainement.
32 Et Jonathan répondit à Saül, son père, et lui dit: Pourquoi serait-il mis à mort? Qu'a-t-il fait?
33 Et Saül jeta sa lance contre lui pour le frapper. Et Jonathan connut que c'était chose décidée de la part de son père, de faire mourir David.
34 Et Jonathan se leva de table dans une ardente colère, et ne mangea pas le pain le second jour de la nouvelle lune; car il était affligé à cause de David, parce que son père l'avait outragé.
35 Et il arriva, le matin, que Jonathan sortit aux champs, au lieu convenu avec David, et un petit garçon avec lui.
36 Et il dit à son garçon: Cours, trouve, je te prie, les flèches que je tire. Le garçon courut, et Jonathan tira la flèche au delà de lui.
37 Et le garçon vint au lieu où était la flèche que Jonathan avait tirée, et Jonathan cria après le garçon, et dit: La flèche n'est-elle pas au delà de toi?
38 Et Jonathan criait après le garçon: Vite! hâte-toi, ne t'arrête pas! Et le garçon de Jonathan ramassa les flèches et revint auprès de son maître.
39 Or le garçon ne savait rien, Jonathan et David seuls savaient l'affaire.
40 Et Jonathan donna ses armes au garçon qu'il avait, et lui dit: Va, porte-les à la ville.
41 Et le garçon s'en alla; et David se leva du côté du midi, et tomba, sa face contre terre, et se prosterna trois fois; et ils se baisèrent l'un l'autre et pleurèrent l'un avec l'autre, jusqu'à ce que les pleurs de David devinrent excessifs.
42 Et Jonathan dit à David: Va en paix, selon que nous avons juré, nous deux, au nom de l'Éternel, disant: L'Éternel sera entre moi et toi, et entre ma semence et ta semence, à toujours! Et David se leva et s'en alla; et Jonathan entra dans la ville.

1 Samuelova

Chapitre 20
1 V tom utíkaje David z Náiot, kteréž jest v Ráma, přišel a mluvil před Jonatou: Což jsem učinil? Jaká jest nepravost má? A jaký jest hřích můj před otcem tvým, že hledá bezživotí mého?
2 Kterýž řekl jemu: Odstup to, neumřeš. Aj, nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého, čehož by se mi nesvěřil. Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou! Neníť toho.
3 Nadto přisáhl také David, (to promluviv: Dobřeť ví otec tvůj, že jsi laskav na mne, protož myslí: Nechť neví o tom Jonata, aby neměl zámutku). Nýbrž jistě, živť jest Hospodin, a živať jest duše tvá, že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí.
4 Odpověděl Jonata Davidovi: Pověz, čehokoli žádáš, a učiním tobě.
5 I řekl David Jonatovi: Aj, zítra bude novměsíce, kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu; protož propusť mne, a skryji se na poli až do třetího večera.
6 Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj, řekneš: Prosil mne velice David, aby sběhl do Betléma města svého; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina.
7 Řekne-liť: Dobře, pokoj služebníku tvému; pakliť se rozzlobí, věz, žeť se doplnila zlost jeho.
8 A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým, poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou. Pakliť jest na mně nepravost, zabí mne sám; nebo k otci svému proč bys mne vodil?
9 I řekl Jonata: Odstup to od tebe; nebo zvím-liť to jistotně, že by se doplnila zlost otce mého, aby přišla na tě, zdaliž neoznámím tobě toho?
10 Řekl také David Jonatovi: Kdož mi oznámí, jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě?
11 Odpověděl Jonata Davidovi: Poď, vyjděme na pole. I vyšli oba na pole.
12 Opět řekl Jonata Davidovi: Hospodin Bůh Izraelský, (hned jakž porozumím na otci svém, okolo tohoto času zítra neb pozejtří, an bude dobře s Davidem, jestliže nepošli tehdáž k tobě, a neoznámím-liť),
13 Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej. Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe, takéť i to zjevím tobě a propustím tě; i půjdeš v pokoji, a Hospodin budiž s tebou, jakož byl s otcem mým.
14 A zdaliž i ty, dokud jsem živ, neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova, ano bychť i umřel,
15 Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky, zvláště tehdáž, když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy, jednoho každého se svrchku země.
16 A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým, řka: Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových.
17 Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida; nebo jakož miloval duši svou, tak jej miloval.
18 I řekl mu Jonata: Zítra bude novměsíce, a bude se ptáti na tebe, když prázdné bude místo tvé.
19 Do třetího tedy dne skrývaje se, sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu, na kterémžs se byl skryl, když se to jednalo, a pobudeš u kamene pocestných.
20 A já tři střely vystřelím po straně k němu, směřuje sobě k cíli.
21 Potom hned pošli pachole a dím: Jdi, shledej střely. Jestliže prostě řeknu služebníku: Hle, střely za tebou blíže sem, přines je, tedy přiď, nebo jest pokoj tobě, a neníť žádného nebezpečenství, živť jest Hospodin.
22 Pakli takto řeknu pacholeti: Hle, střely jsou před tebou dále, tedy odejdi, nebo propustil tě Hospodin.
23 Řeči pak této, kterouž jsme mluvili já a ty, aj, Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky.
24 A tak skryl se David na poli. Byl pak novměsíce, i sedl král za stůl k jídlu.
25 A seděl král na stolici své, jakž obyčej měl, na stolici u stěny, ale Jonata povstal. Sedl také Abner podlé Saule, a místo Davidovo zůstalo prázdné.
26 A však toho dne Saul nic neříkal, nebo myslil: Něco se mu přihodilo, buď že čistý jest neb nečistý.
27 Stalo se pak nazejtří, druhého dne novměsíce, že opět prázdné bylo místo Davidovo. I řekl Saul Jonatovi synu svému: Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu?
28 Odpověděl Jonata Saulovi: Velice mne prosil David, aby šel do Betléma.
29 A řekl: Odpusť mne, prosím, nebo obět má míti rodina naše v městě, a bratr můj sám rozkázal mi přijíti; nyní tedy, nalezl-li jsem milost před očima tvýma, nechť se odtrhnu, prosím, abych navštívil bratří své. Tou příčinou nepřišel k stolu královskému.
30 I rozhněval se Saul náramně na Jonatu, a řekl jemu: Synu převrácený a urputný, zdaliž nevím, že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své, i k hanbě a lehkosti matky své?
31 Nebo po všecky dny, v nichž bude živ syn Izai na zemi, nebudeš upevněn ty, ani království tvé. Protož hned pošli a přiveď jej ke mně, nebť jest hoden smrti.
32 Odpověděl Jonata Saulovi otci svému, a řekl jemu: Proč má umříti? Což jest učinil?
33 I hodil Saul kopím na něj, aby ho zabil. Tedy seznav Jonata, že uložil otec jeho zabiti Davida,
34 Vstal od stolu Jonata, rozpálen jsa hněvem, a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu, nebo bolestil pro Davida, a že ho tak zlehčil otec jeho.
35 Protož stalo se ráno, že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi, a pachole malé s ním.
36 Tedy řekl pacholeti svému: Běž a shledej střely, kteréž já vystřelím. I běželo pachole, a on střílel daleko před něj.
37 Když pak přišlo pachole až k cíli, k němuž střílel Jonata, volal Jonata za pacholetem a řekl: Zdaliž není střely před tebou tam dále?
38 Opět volal Jonata za pacholetem: Rychle pospěš, nestůj. A tak sebravši pachole Jonatovo střely, vrátilo se k svému pánu.
39 (Pachole pak nic nevědělo, toliko Jonata a David věděli, co se jedná.)
40 I dal Jonata braň svou pacholeti, kteréž s ním bylo, a řekl jemu: Jdi, dones do města.
41 A když odešlo pachole, vstal David s strany polední, a padna na tvář svou k zemi, poklonil se třikrát; a políbivše jeden druhého plakali oba, až Jonata Davida pozdvihl.
42 I řekl Jonata Davidovi: Jdiž u pokoji, a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu, řkouce: Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou, i mezi semenem mým a mezi semenem tvým, nechť trvá až na věky.
43 A tak vstav David, odšel, Jonata pak navrátil se do města.

Choisir un livre