Comparer
2 Chroniques 6
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Chroniques
Chapitre 6
1
Salomon dit: L'Éternel a dit qu'il habiterait dans l'obscurité profonde.
2
Mais moi j'ai bâti une maison d'habitation pour toi, un lieu fixe pour que tu y demeures à toujours.
3
Et le roi tourna sa face, et bénit toute la congrégation d'Israël; et toute la congrégation d'Israël était debout.
4
Et il dit: Béni soit l'Éternel, le Dieu d'Israël, qui parla de sa bouche à David, mon père, et de sa main a accompli sa parole, disant:
5
Depuis le jour que j'ai fait sortir mon peuple du pays d'Égypte, je n'ai choisi aucune ville d'entre toutes les tribus d'Israël pour y bâtir une maison afin que mon nom y fût, et je n'ai pas choisi d'homme pour être prince sur mon peuple Israël;
6
mais j'ai choisi Jérusalem, afin que mon nom y soit; et j'ai choisi David pour être roi sur mon peuple Israël.
7
Et David, mon père, avait à cœur de bâtir une maison pour le nom de l'Éternel, le Dieu d'Israël.
8
Et l'Éternel dit à David, mon père: Puisque tu as eu à cœur de bâtir une maison pour mon nom, tu as bien fait de l'avoir eu à cœur;
9
toutefois, tu ne bâtiras pas la maison; mais ton fils qui sortira de tes reins, lui, bâtira une maison pour mon nom.
10
Et l'Éternel a accompli sa parole, qu'il a prononcée; et je me suis levé à la place de David, mon père, et je suis assis sur le trône d'Israël, comme l'Éternel l'a dit; et j'ai bâti la maison pour le nom de l'Éternel, le Dieu d'Israël,
11
et j'y ai mis l'arche, où est l'alliance de l'Éternel, qu'il a faite avec les fils d'Israël.
12
Et il se tint devant l'autel de l'Éternel, en face de toute la congrégation d'Israël, et étendit ses mains;
13
car Salomon avait fait une estrade d'airain, longue de cinq coudées, large de cinq coudées, et haute de trois coudées, et l'avait mise au milieu de la cour; et il s'y tint, et fléchit les genoux en face de toute la congrégation d'Israël, et étendit ses mains vers les cieux, et dit:
14
Éternel, Dieu d'Israël! il n'y a point de Dieu comme toi, dans les cieux et sur la terre, qui gardes l'alliance et la bonté envers tes serviteurs qui marchent devant toi de tout leur cœur,
15
toi qui as gardé envers ton serviteur David, mon père, ce que tu lui as dit: tu as parlé de ta bouche, et de ta main tu as accompli ta parole, comme il paraît aujourd'hui.
16
Et maintenant, Éternel, Dieu d'Israël, garde envers ton serviteur David, mon père, ce que tu lui as dit, disant: Tu ne manqueras pas, devant ma face, d'un homme assis sur le trône d'Israël; si seulement tes fils prennent garde à leur voie, pour marcher dans ma loi, comme tu as marché devant moi.
17
Et maintenant, Éternel, Dieu d'Israël, que ta parole, que tu as dite à ton serviteur David, soit ferme.
18
Mais Dieu habitera-t-il vraiment avec l'homme sur la terre? Voici, les cieux, et les cieux des cieux, ne peuvent te contenir; combien moins cette maison que j'ai bâtie!
19
Cependant, Éternel, mon Dieu, aie égard à la prière de ton serviteur et à sa supplication, pour écouter le cri et la prière que ton serviteur t'adresse,
20
que tes yeux soient ouverts jour et nuit sur cette maison, sur le lieu où tu as dit que tu mettrais ton nom, pour écouter la prière que ton serviteur t'adressera en se tournant vers ce lieu-ci.
21
Et écoute les supplications de ton serviteur et de ton peuple Israël, qu'ils t'adresseront en se tournant vers ce lieu-ci: toi, écoute des cieux, du lieu de ton habitation; écoute et pardonne!
22
Si un homme pèche contre son prochain, et qu'on lui impose le serment, pour le faire jurer, et que le serment vienne devant ton autel dans cette maison:
23
alors, toi, écoute des cieux, et agis, et juge tes serviteurs, en rendant au méchant selon ce qu'il a fait, en faisant retomber sa voie sur sa tête, et en justifiant le juste, en lui donnant selon sa justice.
24
Et si ton peuple Israël est battu devant l'ennemi, parce qu'ils ont péché contre toi, et qu'ils retournent vers toi, et confessent ton nom, et te prient, et présentent leur supplication devant toi dans cette maison:
25
alors, toi, écoute des cieux, et pardonne le péché de ton peuple Israël; et fais-les retourner dans la terre que tu leur as donnée, à eux et à leurs pères.
26
Quand les cieux seront fermés et qu'il n'y aura pas de pluie, parce qu'ils auront péché contre toi, s'ils prient en se tournant vers ce lieu-ci, et qu'ils confessent ton nom et reviennent de leur péché, parce que tu les auras affligés:
27
alors, toi, écoute dans les cieux, et pardonne le péché de tes serviteurs et de ton peuple Israël, quand tu leur auras enseigné le bon chemin dans lequel ils doivent marcher; et donne la pluie sur ton pays que tu as donné en héritage à ton peuple.
28
S'il y a famine dans le pays, s'il y peste, s'il y a brûlure, ou rouille, sauterelles, ou locustes, si ses ennemis l'assiègent dans le pays de ses portes, quelque plaie ou quelque maladie qu'il y ait, quelle que soit la prière,
29
quelle que soit la supplication que fera un homme quelconque, ou tout ton peuple Israël, quand ils reconnaîtront chacun sa plaie et sa souffrance et qu'ils étendront leurs mains vers cette maison:
30
alors, toi, écoute des cieux, du lieu de ton habitation, et pardonne, et donne à chacun selon toutes ses voies, suivant que tu connais son cœur (car tu connais, toi seul, le cœur des fils des hommes),
31
afin qu'ils te craignent pour marcher dans tes voies, tous les jours qu'ils vivront sur la face de la terre que tu as donnée à nos pères.
32
Et quant à l'étranger aussi, qui ne sera pas de ton peuple Israël, mais qui viendra d'un pays lointain à cause de ton grand nom, et de ta main forte, et de ton bras étendu, s'il vient et présente sa prière en se tournant vers cette maison:
33
alors, toi, écoute des cieux, du lieu de ton habitation, et agis selon tout ce que l'étranger réclamera de toi; afin que tous les peuples de la terre connaissent ton nom, et te craignent, comme ton peuple Israël, et qu'ils sachent que cette maison que j'ai bâtie est appelée de ton nom.
34
Lorsque ton peuple sortira pour la guerre contre ses ennemis, par le chemin par lequel tu l'auras envoyé, et qu'ils te prieront en se tournant vers cette ville que tu as choisie et vers la maison que j'ai bâtie pour ton nom:
35
alors, écoute des cieux leur prière et leur supplication, et fais-leur droit.
36
S'ils ont péché contre toi (car il n'y a point d'homme qui ne pèche), et que tu te sois irrité contre eux, et que tu les aies livrés à l'ennemi, et qu'ils les aient emmenés captifs en un pays éloigné ou rapproché,
37
et que, dans le pays où ils auront été emmenés captifs, ils rentrent en eux-mêmes, et reviennent à toi et te supplient, dans le pays de leur captivité, disant: Nous avons péché, nous avons commis l'iniquité, et nous avons agi méchamment,
38
-et s'ils reviennent à toi de tout leur cœur et de toute leur âme, dans le pays de leur captivité, où on les aura emmenés captifs, et te prient en se tournant vers leur pays, que tu as donné à leurs pères, et vers la ville que tu as choisie, et vers la maison que j'ai bâtie pour ton nom:
39
alors, écoute des cieux, du lieu de ton habitation, leur prière et leurs supplications, et fais-leur droit, et pardonne à ton peuple ce en quoi ils ont péché contre toi.
40
Maintenant, mon Dieu, que tes yeux, je te prie, soient ouverts, et que tes oreilles soient attentives à la prière qu'on te fera de ce lieu-ci.
41
Et maintenant, Éternel Dieu! lève-toi pour entrer dans ton repos, toi et l'arche de ta force! Que tes sacrificateurs, Éternel Dieu, soient revêtus de salut, et que tes saints se réjouissent en ta bonté!
42
Éternel Dieu, ne repousse pas la face de ton oint; souviens-toi de tes grâces, envers David, ton serviteur.
2 Letopisu
Chapitre 6
1
Tehdy řekl Šalomoun: Hospodin řekl, že bude přebývati v mrákotě.
2
Aj, jižť jsem vystavěl tobě, Pane, dům k přebývání, a místo, v němž bys přebýval na věky.
3
A obrátiv král tvář svou, dával požehnání všemu shromáždění Izraelskému. (Všecko pak shromáždění Izraelské stálo.)
4
A řekl: Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému, a to teď skutečně naplnil, řka:
5
Od toho dne, jakž jsem vyvedl lid svůj z země Egyptské, nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu, kdež by přebývalo jméno mé, aniž jsem vyvolil kterého muže, aby byl vývodou nad lidem mým Izraelským.
6
Ale vyvolil jsem Jeruzalém, aby tu přebývalo jméno mé, a vyvolil jsem Davida, aby byl nad lidem mým Izraelským.
7
Uložil tě byl zajisté David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského.
8
Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému: Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému, a dobřes učinil, žes to myslil v srdci svém,
9
A však ty nebudeš stavěti toho domu, ale syn tvůj, kterýž vyjde z bedr tvých, on vystaví dům ten jménu mému.
10
A tak splnil Hospodin slovo své, kteréž byl mluvil. Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého, a dosedl jsem na stolici Izraelskou, jakož byl mluvil Hospodin, a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského.
11
A postavil jsem tam truhlu, v níž jest smlouva Hospodinova, kterouž učinil s syny Izraelskými.
12
I postavil se před oltářem Hospodinovým, přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých.
13
Udělal pak byl Šalomoun výstupek měděný ku podobenství pánve, a postavil jej u prostřed síně, pěti loktů zdélí, a pěti loket zšíří, a tří loket zvýší, i vstoupil na něj, a poklekl na kolena svá přede vším shromážděním Izraelským, a pozdvihl rukou svých k nebi,
14
A řekl: Hospodine Bože Izraelský, neníť podobného tobě Boha na nebi ani na zemi, kterýž by ostříhal smlouvy a milosrdenství služebníkům svým, chodícím před tebou v celém srdci svém,
15
Kterýž jsi splnil služebníku svému, Davidovi otci mému, to, což jsi mluvil jemu. Jakž jsi mluvil ústy svými, tak jsi to skutečně naplnil, jakž se to dnes vidí.
16
Nyní tedy, ó Hospodine Bože Izraelský, naplniž služebníku svému, Davidovi otci mému, což jsi mluvil jemu, řka: Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé, aby neměl seděti na stolici Izraelské, jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své, chodíce v zákoně mém, tak jakož jsi ty chodil přede mnou.
17
Protož nyní, ó Hospodine Bože Izraelský, nechť jest upevněno slovo tvé, kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi.
18
(Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh s člověkem na zemi? Aj, nebesa, nýbrž nebesa nebes neobsahují tě, mnohem méně dům tento, kterýž jsem vystavěl.)
19
A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho, Hospodine Bože můj, slyše volání a modlitbu, kterouž služebník tvůj modlí se před tebou,
20
Aby oči tvé byly otevřené na dům tento dnem i nocí, na místo toto, o němž jsi mluvil, že tu přebývati bude jméno tvé, abys vyslýchal modlitbu, kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto.
21
Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého, i lidu svého Izraelského, kterouž se modlívati budou na místě tomto, ty vždy vyslýchej z místa přebývání svého, s nebe, a vyslýchaje, buď milostiv.
22
Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému, a nutil by ho k přísaze, tak že by přisahati musil, a přišla by ta přísaha před oltář do domu tohoto:
23
Ty vyslýchej s nebe, a rozeznej i rozsuď služebníky své, mstě nad bezbožným, obraceje usilování jeho na hlavu jeho, a ospravedlňuje spravedlivého, odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho.
24
Tolikéž když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel, proto že zhřešili proti tobě, jestliže by obrátíce se, vyznávali jméno tvé, a modléce se, poníženě by prosili tebe v domě tomto:
25
Ty vyslýchej s nebe, a odpusť hřích lidu svému Izraelskému, a přiveď je zase do země, kterouž jsi jim dal i otcům jejich.
26
Podobně když by zavříno bylo nebe, a nepršel by déšť, proto že zhřešili proti tobě, a modléce se na místě tomto, vyznávali by jméno tvé, a od hříchu svého by se odvrátili po tvém trestání:
27
Ty vyslýchej na nebi, a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského, vyučuje je cestě výborné, po níž by chodili, a dej déšť na zemi svou, kterouž jsi dal lidu svému za dědictví.
28
Byl-li by hlad na zemi, byl-li by mor, sucho neb rez, kobylky neb brouci jestliže by byli, ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho, aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc:
29
Všelikou modlitbu a každé úpění, kteréž by pocházelo od kteréhokoli člověka, aneb ode všeho lidu tvého Izraelského, když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou, pozdvihl by rukou svých v domě tomto,
30
Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a slituj se, a odplať jednomu každému podlé skutků jeho, vedlé toho, jakž znáš srdce jeho, (ty zajisté sám znáš srdce lidská),
31
Aby se báli tebe, a chodili po všech cestách tvých, po všecky dny, v nichž by živi byli na zemi, kterouž jsi dal otcům našim.
32
Nýbrž také i cizozemec, kterýž není z lidu tvého Izraelského, přišel-li by z země daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou, a rámě tvé vztažené, když by přišli a modlili se v domě tomto:
33
Ty vyslýchej s nebe, z místa přebývání svého, a učiň všecko to, o čež volati bude k tobě cizozemec ten, aby poznali všickni národové země jméno tvé, a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský, a aby poznali, že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto, kterýž jsem vystavěl.
34
Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepřátelům svým cestou, kterouž bys je poslal, a modlili by se tobě naproti městu tomuto, kteréž jsi vyvolil, a domu tomuto, kterýž jsem ustavěl jménu tvému:
35
Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpění jejich, a vyvoď při jejich.
36
Když by zhřešili proti tobě, (jakož není člověka, ješto by nehřešil), a rozhněvaje se na ně, vydal bys je v moc nepříteli, tak že by je jaté vedli ti, kteříž by je zjímali, do země daleké neb blízké;
37
A usmyslili by sobě v zemi, do níž by zajati byli, a obrátíce se, modlili by se tobě v zemi zajetí svého, řkouce: Zhřešili jsme, převráceně jsme činili, a bezbožně jsme se chovali;
38
A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi zajetí svého, do kteréž by zajati byli, a modlili by se naproti zemi své, kterouž jsi dal otcům jejich, a naproti městu, kteréž jsi vyvolil, a domu, kterýž jsem vzdělal jménu tvému:
39
Vyslýchej s nebe, z místa příbytku svého, modlitbu jejich a úpění jejich, a vyvoď při jejich, a odpusť lidu svému, kterýž by zhřešil proti tobě.
40
Nyní tedy, Bože můj, nechť jsou, prosím, oči tvé otevřené, a uši tvé nakloněné k modlitbě na místě tomto.
41
Aj, nyní povstaň, ó Hospodine Bože, k odpočinutí svému, ty i truhla síly tvé; kněží tvoji, Hospodine Bože, nechť jsou oblečeni v spasení, a svatí tvoji ať se veselí v dobrých věcech.
42
Hospodine Bože, neodvracejž tváři od pomazaného svého, pamatuj na milosrdenství zaslíbená Davidovi služebníku svému.