Comparer
2 Rois 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
2 Rois
Chapitre 3
1
Joram, fils d'Achab, commença de régner sur Israël à Samarie la dix-huitième année de Josaphat, roi de Juda; et il régna douze ans.
2
Et il fit ce qui est mauvais aux yeux de l'Éternel, non pas toutefois comme son père et sa mère; et il ôta la stèle de Baal que son père avait faite.
3
Seulement il s'attacha aux péchés de Jéroboam, fils de Nebath, par lesquels il avait fait pécher Israël; il ne s'en détourna point.
4
Or Mésha, roi de Moab, possédait des troupeaux, et payait au roi d'Israël cent mille agneaux et cent mille béliers avec leur laine.
5
Et il arriva, à la mort d'Achab, que le roi de Moab se rebella contre le roi d'Israël.
6
Et le roi Joram sortit en ce temps-là de Samarie, et passa en revue tout Israël.
7
Et il s'en alla, et envoya vers Josaphat, roi de Juda, disant: Le roi de Moab s'est rebellé contre moi; viendras-tu avec moi à la guerre contre Moab? Et il dit: J'y monterai; moi je suis comme toi, mon peuple comme ton peuple, mes chevaux comme tes chevaux.
8
Et il dit: Par quel chemin monterons-nous? Et il dit: Par le chemin du désert d'Édom.
9
Et le roi d'Israël, et le roi de Juda, et le roi d'Édom, partirent; et ils firent un circuit de sept jours de chemin. Et il n'y avait pas d'eau pour l'armée et pour le bétail qui les suivaient.
10
Et le roi d'Israël dit: Hélas! l'Éternel a appelé ces trois rois pour les livrer en la main de Moab.
11
Et Josaphat dit: N'y a-t-il point ici un prophète de l'Éternel, afin que nous consultions l'Éternel par lui? Et un des serviteurs du roi d'Israël répondit et dit: Il y a ici Élisée, fils de Shaphath, qui versait l'eau sur les mains d'Élie.
12
Et Josaphat dit: La parole de l'Éternel est avec lui. Et le roi d'Israël, et Josaphat, et le roi d'Édom, descendirent vers lui.
13
Et Élisée dit au roi d'Israël: Qu'y a-t-il entre moi et toi? Va vers les prophètes de ton père et vers les prophètes de ta mère. Et le roi d'Israël lui dit: Non; car l'Éternel a appelé ces trois rois pour les livrer en la main de Moab.
14
Et Élisée dit: L'Éternel des armées, devant qui je me tiens, est vivant, que si je n'avais égard à la personne de Josaphat, roi de Juda, je ne te regarderais pas, et je ne te verrais pas.
15
Et maintenant amenez-moi un joueur de harpe. Et il arriva, comme le joueur de harpe jouait, que la main de l'Éternel fut sur Élisée.
16
Et il dit: Ainsi dit l'Éternel: Qu'on remplisse de fosses cette vallée.
17
Car ainsi dit l'Éternel: Vous ne verrez pas de vent, et vous ne verrez pas de pluie, et cette vallée sera remplie d'eau, et vous boirez, vous et vos troupeaux et votre bétail.
18
Et cela est peu de chose aux yeux de l'Éternel: il livrera aussi Moab entre vos mains;
19
et vous frapperez toutes les villes fortes et toutes les villes principales, et vous abattrez tous les bons arbres, et vous boucherez toutes les sources d'eau, et vous ruinerez avec des pierres toutes les bonnes portions de terre.
20
Et il arriva, au matin, à l'heure d'offrir l'offrande, que voici, des eaux vinrent du chemin d'Édom, et le pays fut rempli d'eau.
21
Et tout Moab apprit que ces rois étaient montés pour leur faire la guerre, et ils convoquèrent tout homme qui était en âge de ceindre une ceinture, -et au-dessus; et ils se tinrent sur la frontière.
22
Et ils se levèrent de bon matin; et le soleil se levait sur les eaux, et Moab vit en face de lui les eaux rouges comme du sang.
23
Et ils dirent: C'est du sang! Ces rois se sont certainement détruits et se sont frappés l'un l'autre; et maintenant, Moab, au butin!
24
Et ils vinrent au camp d'Israël, et les Israélites se levèrent et frappèrent les Moabites, qui s'enfuirent devant eux. Et ils entrèrent dans le pays, et frappèrent Moab;
25
et ils détruisirent les villes; et ils jetèrent chacun sa pierre dans toutes les bonnes portions de terre, et les en remplirent; et ils bouchèrent toutes les sources d'eau et abattirent tous les bons arbres,… jusqu'à ne laisser à Kir-Haréseth que ses pierres: les frondeurs l'environnèrent et la frappèrent.
26
Et le roi de Moab vit que la bataille devenait trop forte pour lui, et il prit avec lui sept cents hommes tirant l'épée, pour se frayer un chemin jusqu'au roi d'Édom; mais ils ne purent pas.
27
Et il prit son fils, le premier-né, qui devait régner à sa place, et il l'offrit en holocauste sur la muraille. Et il y eut une grande indignation contre Israël; et ils se retirèrent de lui, et s'en retournèrent dans leur pays.
2 Královská
Chapitre 3
1
Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.
2
A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.
3
A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.
4
Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.
5
I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.
6
Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.
7
A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.
8
Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.
9
A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.
10
I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
11
Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.
12
Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.
13
I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.
14
K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.
15
Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.
16
I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.
17
Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.
18
A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.
19
A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.
20
I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.
21
Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.
22
Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.
23
A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.
24
Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.
25
Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.
26
A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.
27
Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.