Comparer

2 Rois 6

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

2 Rois

Chapitre 6
1 Et les fils des prophètes dirent à Élisée: Tu vois que le lieu où nous habitons devant toi est trop étroit pour nous.
2 Allons, s'il te plaît, jusqu'au Jourdain, et nous y prendrons chacun une pièce de bois, et nous y bâtirons un lieu pour y habiter. Et il dit: Allez.
3 Et l'un d'eux dit: Consens, je te prie, à venir avec tes serviteurs.
4 Et il dit: J'irai. Et il alla avec eux; et ils vinrent au Jourdain, et coupèrent des arbres.
5 Et il arriva, comme l'un d'eux abattait une pièce de bois, que le fer tomba dans l'eau; et il s'écria et dit: Hélas, mon maître! il était emprunté!
6 Et l'homme de Dieu dit: Où est-il tombé? Et il lui montra l'endroit; et Élisée coupa un morceau de bois, et l'y jeta, et fit surnager le fer;
7 et il dit: Enlève-le. Et il étendit sa main, et le prit.
8 Or le roi de Syrie faisait la guerre contre Israël; et il tint conseil avec ses serviteurs, disant: En tel et tel lieu sera mon camp.
9 Et l'homme de Dieu envoya au roi d'Israël, disant: Garde-toi de passer par ce lieu-là; car les Syriens y sont descendus.
10 Et le roi d'Israël envoya au lieu au sujet duquel l'homme de Dieu lui avait parlé et l'avait averti, et il y fut gardé. Cela eut lieu non pas une fois, ni deux fois.
11 Et le cœur du roi de Syrie fut agité à cause de cela; et il appela ses serviteurs, et leur dit: Ne me déclarerez-vous pas qui d'entre nous est pour le roi d'Israël?
12 Et l'un de ses serviteurs lui dit: Personne, ô roi, mon seigneur! mais Élisée, le prophète qui est en Israël, déclare au roi d'Israël les paroles que tu dis dans ta chambre à coucher.
13 Et il dit: Allez, et voyez où il est, et j'enverrai et je le prendrai. Et on lui rapporta, disant: Le voilà à Dothan.
14 Et il y envoya des chevaux, et des chars, et de grandes forces; et ils allèrent de nuit, et environnèrent la ville.
15 Et celui qui servait l'homme de Dieu se leva de bon matin et sortit: et voici, une armée entourait la ville, et des chevaux, et des chars. Et son jeune homme lui dit: Hélas! mon seigneur, comment ferons-nous?
16 Et il dit: Ne crains pas; car ceux qui sont avec nous sont en plus grand nombre que ceux qui sont avec eux.
17 Et Élisée pria, et dit: Éternel, je te prie, ouvre ses yeux, afin qu'il voie. Et l'Éternel ouvrit les yeux du jeune homme, et il vit: et voici la montagne était pleine de chevaux et de chars de feu autour d'Élisée.
18 Et les Syriens descendirent vers Élisée; et il pria l'Éternel, et dit: Je te prie, frappe cette nation de cécité. Et il les frappa de cécité selon la parole d'Élisée.
19 Et Élisée leur dit: Ce n'est pas ici le chemin, et ce n'est pas ici la ville; venez après moi, et je vous mènerai vers l'homme que vous cherchez. Et il les mena à Samarie.
20 Et il arriva, quand ils furent entrés à Samarie, qu'Élisée dit: Éternel, ouvre les yeux à ces hommes, afin qu'ils voient. Et l'Éternel ouvrit leurs yeux, et ils virent: et voici, ils étaient au milieu de Samarie.
21 Et le roi d'Israël dit à Élisée, quand il les vit: Frapperai-je, frapperai-je, mon père?
22 Et il dit: Tu ne frapperas point; ceux que tu aurais faits captifs avec ton épée et ton arc, les frapperais-tu? Mets du pain et de l'eau devant eux; et qu'ils mangent et boivent, et qu'ils s'en aillent vers leur seigneur.
23 Et il leur prépara un grand festin, et ils mangèrent et burent; et il les renvoya, et ils s'en allèrent vers leur seigneur. Et les bandes des Syriens ne revinrent plus dans le pays d'Israël.
24 Et il arriva, après cela, que Ben-Hadad, roi de Syrie, rassembla toute son armée, et monta, et assiégea Samarie.
25 Et il y eut une grande famine dans Samarie; et voici, ils la serraient de près, jusqu'à ce que la tête d'un âne fut à quatre-vingt sicles d'argent, et le quart d'un kab de fiente de pigeon à cinq sicles d'argent.
26 Et il arriva, comme le roi d'Israël passait sur la muraille, qu'une femme lui cria, disant: Sauve-moi, ô roi, mon seigneur!
27 Et il dit: Si l'Éternel ne te sauve pas, comment te sauverais-je? Serait-ce au moyen de l'aire ou de la cuve?
28 Et le roi lui dit: Qu'as-tu? Et elle dit: Cette femme-là m'a dit: Donne ton fils, et nous le mangerons aujourd'hui; et demain nous mangerons mon fils.
29 Et nous avons bouilli mon fils, et nous l'avons mangé; et le jour après, je lui ai dit: Donne ton fils, et nous le mangerons. Et elle a caché son fils.
30 Et aussitôt que le roi entendit les paroles de la femme, il déchira ses vêtements. Et comme il passait sur la muraille, le peuple le vit: et voici, il avait un sac sur sa chair, en dedans.
31 Et le roi dit: Ainsi Dieu me fasse, et ainsi il y ajoute, si la tête d'Élisée, fils de Shaphath, demeure sur lui aujourd'hui!
32 Et Élisée était assis dans sa maison, et les anciens étaient assis avec lui, et le roi envoya un homme devant lui. Avant que le messager arrivât auprès de lui, Élisée dit aux anciens: Voyez-vous que ce fils d'un meurtrier envoie pour m'ôter la tête? Voyez quand le messager entrera; fermez la porte, et repoussez-le avec la porte: n'est-ce pas le bruit des pieds de son maître après lui?
33 Il parlait encore avec eux, quand voici, le messager descendit vers lui. Et le roi dit: Voici, ce mal est de par l'Éternel; pourquoi m'attendrai-je encore à l'Éternel?

2 Královská

Chapitre 6
1 Řekli pak synové proročtí Elizeovi: Ej, teď místo toto, v němž bydlíme s tebou, jest nám těsné.
2 Medle, nechť jdeme až k Jordánu, abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo, a uděláme sobě tu místo, v němž bychom bydlili. Jimž řekl: Jděte.
3 I řekl jeden: Prosím, poď také s služebníky svými. Kterýž odpověděl: A já půjdu.
4 Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví.
5 I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená.
6 Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.
7 A řekl: Vezmi ji sobě. Kterýž vztáh ruku svou, vzal ji.
8 Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi, a vešel v radu s služebníky svými, řka: Na tom a na tom místě položí se vojsko mé:
9 Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému, řka: Viz, abys netáhl přes to místo, nebo tam Syrští jsou v zálohách.
10 Protož posílal král Izraelský na to místo, o kterémž mu byl řekl muž Boží, a vystříhal ho, aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát.
11 A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc, a svolav služebníky své, řekl jim: Proč mi neoznámíte, kdo z našich králi Izraelskému donáší?
12 Jemuž řekl jeden z služebníků jeho: Nikoli, pane můj králi, ale Elizeus prorok, kterýž jest v Izraeli, oznamuje králi Izraelskému slova, kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém.
13 Kterýž řekl: Jděte a vizte, kde jest, abych poslal a jal jej. I oznámeno jemu těmito slovy: Hle, jest v Dotain.
14 Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké. Kteříž přitáhše v noci, oblehli město.
15 Vstav pak ráno služebník muže Božího, vyšel, a aj, vojsko obklíčilo město, koni i vozové. I řekl služebník ten jeho k němu: Ach, pane můj, což budeme dělati?
16 Kterýž odpověděl: Neboj se, nebo mnohem více jich s námi jest, než s nimi.
17 I modlil se Elizeus a řekl: Ó Hospodine, otevři, prosím, oči jeho, aby viděl. A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho, a viděl, a aj, hora ta plná koňů, a vozové ohniví okolo Elizea.
18 A když nepřátelé táhli k němu, modlil se Elizeus Hospodinu a řekl: Poraz, prosím, národ tento slepotou. I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy.
19 V tom řekl jim Elizeus: Neníť to ta cesta, ani to město. Poďte za mnou, a dovedu vás k muži, kteréhož hledáte. Takž je vedl do Samaří.
20 I stalo se, když vešli do Samaří, že řekl Elizeus: Ó Hospodine, otevři oči těchto, ať vidí. Tedy otevřel Hospodin oči jejich, a viděli, že jsou u prostřed Samaří.
21 Řekl pak král Izraelský Elizeovi, když je uzřel: Mám-liž je zmordovati, otče můj?
22 Odpověděl on: Nemorduj. Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým, abys je zmordoval? Dej jim chleba a vody, ať jedí a pijí, a navrátí se ku pánu svému.
23 A tak připravil jim hojnost velikou, a když pojedli a napili se, propustil je. Oni pak navrátili se ku pánu svému, aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské.
24 Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří.
25 Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.
26 I přihodilo se, když král Izraelský šel po zdi, žena jedna zvolala k němu, řkuci: Spomoz mi, pane můj králi.
27 Kterýž řekl: Jestliť nespomůže Hospodin, odkud já mám pomoci tobě? Zdali z humna aneb z presu?
28 Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého.
29 I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého.
30 A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.)
31 Protož řekl král: Toto mi učiň Bůh a toto přidej, jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes.
32 (Elizeus pak seděl v domě svém, a starší s ním seděli.) I poslal jednoho z přístojících svých, a prvé než přišel posel ten k němu, již byl řekl starším: Nevíte-liž, že poslal ten syn vražedlníkův, aby sťal hlavu mou? Šetřtež, když by vcházel ten posel, zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří. Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním?
33 A když on ještě mluvil s nimi, hle, posel přicházel k němu, a řekl: Aj, toto zlé jest od Hospodina, což mám déle čekati na něj?

Choisir un livre