Comparer

2 Samuel 3

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

2 Samuel

Chapitre 3
1 Et la guerre fut longue entre la maison de Saül et la maison de David. Et David allait se fortifiant, et la maison de Saül allait s'affaiblissant.
2 Et il naquit à David des fils à Hébron: son premier-né fut Amnon, d'Akhinoam, la Jizreélite;
3 et le second, Kileab, d'Abigaïl, femme de Nabal le Carmélite; et le troisième, Absalom, fils de Maaca, fille de Talmaï, roi de Gueshur;
4 et le quatrième, Adonija, fils de Hagguith; et le cinquième, Shephatia, fils d'Abital;
5 et le sixième, Jithream, d'Égla, femme de David. Ceux-ci naquirent à David à Hébron.
6 Et il arriva que, pendant qu'il y eut guerre entre la maison de Saül et la maison de David, Abner tint ferme pour la maison de Saül.
7 Et Saül avait une concubine: son nom était Ritspa, fille d'Aïa; et Ish-Bosheth dit à Abner: Pourquoi es-tu entré vers la concubine de mon père?
8 Et Abner fut fort irrité à cause des paroles d'Ish-Bosheth, et il dit: Suis-je une tête de chien, moi qui aujourd'hui, contre Juda, ai usé de bonté envers la maison de Saül, ton père, envers ses frères et envers ses amis, et qui ne t'ai pas livré aux mains de David, que tu m'imputes aujourd'hui l'iniquité à cause de cette femme?
9 Que Dieu fasse ainsi à Abner et ainsi y ajoute, si je ne fais pas à David comme l'Éternel lui a juré,
10 en faisant passer le royaume de la maison de Saül, et en établissant le trône de David sur Israël et sur Juda, depuis Dan jusqu'à Beër-Shéba!
11 Et Ish-Bosheth ne put répliquer un mot à Abner, parce qu'il avait peur de lui.
12 Et Abner envoya des messagers à David de sa part, disant: A qui est le pays? -disant: Fais alliance avec moi; et voici, ma main sera avec toi pour tourner vers toi tout Israël.
13 Et David dit: Bien, je ferai alliance avec toi; seulement je demande de toi une chose, savoir: Tu ne verras pas ma face, à moins qu'auparavant tu ne fasses venir Mical, fille de Saül, quand tu viendras pour voir ma face.
14 Et David envoya des messagers à Ish-Bosheth, fils de Saül, disant: Donne-moi ma femme Mical que je me suis fiancée pour cent prépuces de Philistins.
15 Et Ish-Bosheth envoya, et la prit d'auprès de son mari, d'auprès de Paltiel, fils de Laïsh.
16 Et son mari alla avec elle, marchant et pleurant après elle, jusqu'à Bakhurim. Et Abner lui dit: Va, retourne-t'en. Et il s'en retourna.
17 Et Abner s'était entretenu avec les anciens d'Israël, disant: Ci-devant vous recherchiez David, pour qu'il fût roi sur vous;
18 et maintenant, agissez; car l'Éternel a parlé touchant David, disant: Par la main de David, mon serviteur, je délivrerai mon peuple Israël de la main des Philistins et de la main de tous ses ennemis.
19 Et Abner parla aussi aux oreilles de Benjamin, et Abner alla aussi pour dire aux oreilles de David, à Hébron, tout ce qui était bon aux yeux d'Israël et aux yeux de toute la maison de Benjamin.
20 Et Abner vint vers David, à Hébron, et avec lui vingt hommes; et David fit un festin à Abner, ainsi qu'aux hommes qui étaient avec lui.
21 Et Abner dit à David: Je me lèverai, et j'irai, et j'assemblerai vers mon seigneur, le roi, tout Israël; et ils feront alliance avec toi; et tu règneras sur tout ce que ton âme désire. Et David congédia Abner, et il s'en alla en paix.
22 Et voici, les serviteurs de David, et Joab, revenaient d'une expédition, et ils amenaient avec eux un grand butin; et Abner n'était pas avec David, à Hébron, car il l'avait congédié, et il s'en était allé en paix.
23 Et Joab et toute l'armée qui était avec lui vinrent; et on rapporta à Joab, en disant: Abner, fils de Ner, est venu vers le roi, qui l'a congédié, et il s'en est allé en paix.
24 Et Joab entra auprès du roi, et dit: Qu'as-tu fait? Voici, Abner est venu vers toi; pourquoi l'as-tu congédié, en sorte qu'il s'en est allé?
25 Tu connais Abner, fils de Ner, qu'il est venu pour te tromper, et pour connaître tes sorties et tes entrées, et pour savoir tout ce que tu fais.
26 Et Joab sortit d'auprès de David, et envoya après Abner des messagers qui le firent rebrousser depuis la citerne de Sira; et David ne le savait pas.
27 Et Abner revint à Hébron, et Joab le tira à part au milieu de la porte, pour lui parler tranquillement, et là il le frappa au ventre, en sorte qu'il mourut, à cause du sang de son frère Asçaël.
28 Et David l'apprit plus tard, et il dit: Je suis innocent, moi et mon royaume, devant l'Éternel, à jamais, du sang d'Abner, fils de Ner:
29 qu'il tombe sur la tête de Joab, et sur toute la maison de son père; et que la maison de Joab ne soit jamais sans un homme ayant un flux, ou la lèpre, ou qui s'appuie sur un bâton, ou qui tombe par l'épée, ou qui manque de pain.
30 Ainsi Joab et Abishaï, son frère, tuèrent Abner, parce qu'il avait donné la mort à Asçaël, leur frère, à Gabaon, dans la bataille.
31 Et David dit à Joab et à tout le peuple qui était avec lui: Déchirez vos vêtements et ceignez-vous de sacs, et menez deuil devant Abner. Et le roi David marchait après le cercueil.
32 Et ils enterrèrent Abner à Hébron; et le roi éleva sa voix et pleura au sépulcre d'Abner; et tout le peuple pleura.
33 Et le roi prononça une complainte sur Abner, et dit: Abner devait-il mourir comme meurt un insensé?
34 Tes mains n'étaient pas liées, et tes pieds n'avaient pas été mis dans des chaînes; tu es tombé comme on tombe devant les fils d'iniquité. Et tout le peuple pleura encore sur lui.
35 Et tout le peuple vint vers David pour l'engager à manger du pain, pendant qu'il était encore jour; mais David jura, disant: Que Dieu me fasse ainsi et ainsi y ajoute, si avant que le soleil se soit couché je goûte du pain ou aucune autre chose!
36 Et tout le peuple y eut égard, et cela fut bon à leurs yeux, comme tout ce que faisait le roi était bon aux yeux de tout le peuple.
37 Et en ce jour-là tout le peuple et tout Israël reconnurent que ce n'était point de par le roi qu'on avait fait mourir Abner, fils de Ner.
38 Et le roi dit à ses serviteurs: Ne savez-vous pas qu'un prince, et un grand homme, est tombé aujourd'hui en Israël?
39 Et moi je suis aujourd'hui faible, bien que j'aie reçu l'onction de roi; et ces hommes-là, les fils de Tseruïa, sont trop durs pour moi. Que l'Éternel rende à celui qui fait le mal, selon son méfait!

2 Samuelova

Chapitre 3
1 I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým. David pak čím dále tím více se silil, ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval.
2 I zrodili se Davidovi synové v Hebronu, z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské;
3 A druhý po něm Cheleab z Abigail, ženy někdy Nábale Karmelského; třetí pak Absolon, syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur;
4 A čtvrtý Adoniáš syn Haggit, a pátý Sefatiáš syn Abitál;
5 Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy. Ti se zrodili Davidovi v Hebronu.
6 I stalo se, když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým, a Abner statečně zastával domu Saulova,
7 (Měl pak byl Saul ženinu, jejíž jméno bylo Rizpa, dcera Aja), že řekl Izbozet Abnerovi: I proč jsi všel k ženině otce mého?
8 Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova, řekl: I zdali já jsem psí hlava, kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého, s bratřími jeho i příbuznými jeho, a nevydal jsem tě v ruku Davidovu, a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy.
9 Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej, jestliže nedopomohu k tomu Davidovi, jakož jemu přisáhl Hospodin,
10 Aby přeneseno bylo království od domu Saulova, a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou, od Dan až do Bersabé.
11 A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi, proto že se ho bál.
12 A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém, řka: Èí jest země? A aby řekli: Učiň smlouvu se mnou, a aj, ruka má bude s tebou, abych obrátil k tobě všecken Izrael.
13 Jemuž odpověděl: Dobře. Jáť učiním s tebou smlouvu, a však jedné věci od tebe žádám, totiž, abys neviděl tváři mé, leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu, když bys chtěl přijíti, abys viděl tvář mou.
14 I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.
15 Poslav tedy Izbozet, vzal ji od muže Faltiele syna Lais.
16 Šel pak s ní muž její, a jda za ní až do Bahurim, plakal. Tedy řekl jemu Abner: Jdi, navrať se zase. I navrátil se.
17 Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským, řka: Předešle stáli jste o to, aby David byl králem nad vámi.
18 Protož nyní vykonejtež to; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi, řka: Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských, a z ruky všech nepřátel jeho.
19 To též mluvil Abner i k Beniaminským. Potom odšel Abner, aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko, což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin.
20 Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů, učinil David Abnerovi i mužům, kteříž s ním byli, hody.
21 I řekl Abner Davidovi: Vstanu a půjdu, abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský, kteříž vejdou s tebou v smlouvu, a budeš kralovati nade všemi, jakož toho žádá duše tvá. I propustil David Abnera, kterýž odšel v pokoji.
22 A aj, služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny, kořisti veliké s sebou nesouce. Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu, nebo byl ho propustil, a již odšel v pokoji.
23 Joáb tedy i všecko vojsko, kteréž bylo s ním, přišli tam. I oznámili Joábovi, řkouce: Byl zde Abner syn Nerův u krále, ale propustil jej, a odšel v pokoji.
24 Protož všed Joáb k králi, řekl: Co jsi učinil? Aj, přišel byl Abner k tobě; proč jsi ho pustil, aby zase odšel?
25 Znáš Abnera syna Nerova. Proto, aby podvedl tebe, přišel, a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé, a zvěděl všecko, co ty činíš.
26 Tedy vyšed Joáb od Davida, poslal posly za Abnerem, kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach, o čemž David nic nevěděl.
27 A když se navrátil Abner do Hebronu, uvedl ho Joáb do prostřed brány, aby s ním mluvil tiše. I udeřil ho v páté žebro, a umřel pro krev Azaele bratra jeho.
28 To když potom David uslyšel, řekl: Èist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova.
29 Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho, a nechť není prázden dům Joábův toho, jenž by trpěl tok, aneb malomocného a na hůl se podpírajícího, aneb padajícího od meče a nemajícího chleba.
30 A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera, proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě.
31 I řekl David Joábovi a ke všemu lidu, kterýž byl s ním: Roztrhněte roucha svá, a přepašte se pytli, a plačte před Abnerem. Král pak David šel za márami.
32 A když pochovávali Abnera v Hebronu, pozdvih král hlasu svého, plakal nad hrobem Abnerovým, plakal také všecken lid.
33 V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk?
34 Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.
35 Potom přišel všecken lid, a měli k tomu Davida, aby jedl chléb ještě záhy. Ale David přisáhl, řka: Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá, jestliže prvé, než slunce zapadne, okusím chleba aneb čehokoli jiného.
36 Což když poznal všecken lid, líbilo se jim to; a všecko, což činil král, líbilo se všemu lidu.
37 I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den, že nepošlo to od krále, aby zabili Abnera syna Nerova.
38 Řekl pak král služebníkům svým: Nevíte-liž, že kníže, a veliké, padlo dnes v Izraeli?
39 A já ještě nyní mdlý jsem, jakožto pomazaný král, muži pak tito, synové Sarvie, jsou mi nepovolní. Odplatiž Hospodin tomu, kdož zle činí, vedlé zlosti jeho.

Choisir un livre