Comparer
Actes des Apôtres 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Actes des Apôtres
Chapitre 10
1
Or, à Césarée, un homme nommé Corneille, centurion de la cohorte appelée Italique,
2
et craignant Dieu avec toute sa maison, faisant beaucoup d'aumônes au peuple, et priant Dieu continuellement,
3
vit clairement en vision, environ vers la neuvième heure du jour, un ange de Dieu entrant auprès de lui et lui disant: Corneille!
4
Et, fixant les yeux sur lui et étant tout effrayé, il dit: Qu'est-ce, Seigneur? Et il lui dit: Tes prières et tes aumônes sont montées pour mémorial devant Dieu.
5
Et maintenant envoie des hommes à Joppé, et fais venir Simon qui est surnommé Pierre;
6
il est logé chez un certain Simon, corroyeur, qui a sa maison au bord de la mer.
7
Et quand l'ange qui lui parlait s'en fut allé, Corneille, ayant appelé deux de ses domestiques et un soldat pieux d'entre ceux qui se tenaient toujours auprès de lui,
8
et leur ayant tout raconté, les envoya à Joppé.
9
Or le lendemain, comme ils marchaient et qu'ils approchaient de la ville, Pierre monta sur le toit pour prier, vers la sixième heure.
10
Et il eut très-faim, et voulut manger; et comme on lui apprêtait à manger, il lui survint une extase.
11
Et il voit le ciel ouvert, et un vase descendant comme une grande toile liée par les quatre coins et dévalée en terre,
12
dans laquelle il y avait tous les quadrupèdes et les reptiles de la terre, et les oiseaux du ciel.
13
Et une voix lui fut adressée, disant: Lève-toi, Pierre, tue et mange.
14
Mais Pierre dit: Non point, Seigneur; car jamais je n'ai rien mangé qui soit impur ou immonde.
15
Et une voix lui fut adressée encore, pour la seconde fois, disant: Ce que Dieu a purifié, toi, ne le tiens pas pour impur.
16
Et cela eut lieu par trois fois, et le vase fut aussitôt élevé au ciel.
17
Et comme Pierre était en perplexité en lui-même à l'égard de ce qu'était cette vision qu'il avait vue, voici aussi, les hommes envoyés de la part de Corneille, s'étant enquis de la maison de Simon, se tenaient à la porte;
18
et ayant appelé, ils demandèrent si Simon surnommé Pierre, logeait là.
19
Et comme Pierre méditait sur la vision, l'Esprit lui dit: Voilà, trois hommes te cherchent;
20
mais lève-toi, et descends, et va avec eux sans hésiter, parce que c'est moi qui les ai envoyés.
21
Et Pierre étant descendu vers les hommes, dit: Voici, moi, je suis celui que vous cherchez; quelle est la cause pour laquelle vous êtes venus?
22
Et ils dirent: Corneille, centurion, homme juste et craignant Dieu, et qui a un bon témoignage de toute la nation des Juifs, a été averti divinement par un saint ange de te faire venir dans sa maison et d'entendre des paroles de ta part.
23
Les ayant donc fait entrer, il les logea; et le lendemain, se levant, il s'en alla avec eux; et quelques-uns des frères de Joppé allèrent avec lui.
24
Et le lendemain ils entrèrent à Césarée. Et Corneille les attendait, ayant assemblé ses parents et ses intimes amis.
25
Et comme il arrivait que Pierre entrait, Corneille allant au-devant de lui se jeta à ses pieds et lui rendit hommage.
26
Mais Pierre le releva, disant: Lève-toi; et moi aussi je suis un homme.
27
Et conversant avec lui, il entra et trouva plusieurs personnes assemblées.
28
Et il leur dit: Vous savez, vous, que c'est une chose illicite pour un Juif que de se lier avec un étranger, ou d'aller à lui; et Dieu m'a montré, à moi, à n'appeler aucun homme impur ou immonde.
29
C'est pourquoi aussi, lorsque vous m'avez envoyé chercher, je suis venu sans faire de difficulté. Je vous demande donc pour quel sujet vous m'avez fait venir.
30
Et Corneille dit: Il y a quatre jours que j'étais en jeûne jusqu'à cette heure-ci, et à la neuvième heure, je priais dans ma maison; et voici, un homme se tint devant moi dans un vêtement éclatant,
31
et dit: Corneille, ta prière est exaucée, et tes aumônes ont été rappelées en mémoire devant Dieu.
32
Envoie donc à Joppé, et fais venir Simon qui est surnommé Pierre; il loge dans la maison de Simon, corroyeur, au bord de la mer; et lorsqu'il sera venu, il te parlera.
33
J'ai donc aussitôt envoyé vers toi, et tu as bien fait de venir. Maintenant donc, nous sommes tous présents devant Dieu, pour entendre tout ce qui t'a été ordonné de Dieu.
34
Et Pierre, ouvrant la bouche, dit: En vérité, je comprends que Dieu ne fait pas acception de personnes,
35
mais qu'en toute nation celui qui le craint et qui pratique la justice, lui est agréable.
36
Vous connaissez la parole qu'il a envoyée aux fils d'Israël, annonçant la bonne nouvelle de la paix par Jésus Christ (lui est Seigneur de tous),
37
ce qui a été annoncé par toute la Judée, en commençant par la Galilée, après le baptême que Jean a prêché,
38
-Jésus qui était de Nazareth, comment Dieu l'a oint de l'Esprit Saint et de puissance, lui qui a passé de lieu en lieu faisant du bien, et guérissant tous ceux que le diable avait asservis à sa puissance; car Dieu était avec lui;
39
(et nous, nous sommes témoins de toutes les choses qu'il a faites, au pays des Juifs et à Jérusalem;) lequel aussi ils ont fait mourir, le pendant au bois;
40
-celui-ci, Dieu l'a ressuscité le troisième jour, et l'a donné pour être manifesté,
41
à tout le peuple, mais à des témoins qui avaient été auparavant choisis de Dieu, savoir à nous qui avons mangé et bu avec lui après qu'il eut été ressuscité d'entre les morts.
42
Et il nous a commandé de prêcher au peuple, et d'attester que c'est lui qui est établi de Dieu juge des vivants et des morts.
43
Tous les prophètes lui rendent témoignage, que, par son nom, quiconque croit en lui reçoit la rémission des péchés.
44
Comme Pierre prononçait encore ces mots, l'Esprit Saint tomba sur tous ceux qui entendaient la parole.
45
Et les fidèles de la circoncision, tous ceux qui étaient venus avec Pierre, s'étonnèrent de ce que le don du Saint Esprit était répandu aussi sur les nations,
46
car ils les entendaient parler en langues et magnifier Dieu.
47
Alors Pierre répondit: Quelqu'un pourrait-il refuser l'eau, afin que ceux-ci ne soient pas baptisés, eux qui ont reçu l'Esprit Saint comme nous-mêmes?
48
Et il commanda qu'ils fussent baptisés au nom du Seigneur. Alors ils le prièrent de demeurer là quelques jours.
Skutky apoštolské
Chapitre 10
1
Muž pak nějaký byl v Cesarii, jménem Kornelius, setník, z zástupu, kterýž sloul Vlaský,
2
Nábožný a bohobojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu,
3
A modle se Bohu vždycky. Ten viděl u vidění zřetelně, jako v hodinu devátou na den, anděla Božího, an všel k němu, a řekl jemu: Kornéli.
4
A on pilně popatřil naň, a zstrašiv se, řekl: Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží.
5
Protož nyní pošli muže některé do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má příjmí Petr.
6
Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys měl činiti.
7
A když odšel anděl, kterýž mluvil Korneliovi, zavolal dvou služebníků svých, a rytíře pobožného z těch, kteříž vždycky při něm byli,
8
A pověděv jim všecko to, poslal je do Joppen.
9
Nazejtří pak, když oni šli a přibližovali se k městu, všel Petr nahoru, aby se modlil, v hodinu šestou.
10
A potom velice zlačněv, chtěl pojísti. Když pak oni strojili, připadlo na něj mysli vytržení.
11
I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázané, ano se spouští na zem,
12
Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské.
13
I stal se hlas k němu: Vstaň, Petře, bij a jez.
14
I řekl Petr: Nikoli, Pane, nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého.
15
Tedy opět po druhé stal se hlas k němu: Cožť jest Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté.
16
A to se stalo po třikrát. I vzato jest zase prostěradlo do nebe.
17
A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi.
18
A zavolavše kohosi, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má příjmí Petr?
19
A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe.
20
Protož vstana, sejdi dolů a jdi s nimi, nic nepochybuje; neboť jsem já je poslal.
21
Tedy sšed Petr k mužům, jenž posláni byli k němu od Kornelia, řekl: Aj, jáť jsem ten, kteréhož hledáte. Jaká jest příčina, pro niž jste přišli?
22
Oni pak řekli: Kornelius setník, muž spravedlivý a bohabojící, i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského, u vidění napomenut jest od anděla svatého, aby povolal tebe do domu svého a slyšel řeč od tebe.
23
Tedy zavolav jich do domu, přijal je do hospody. Druhého pak dne Petr šel s nimi, a někteří bratří z Joppen šli s ním.
24
A nazejtří přišli do Cesaree. Kornelius pak očekával jich, svolav příbuzné své a přátely blízké.
25
I stalo se, když vcházel Petr, vyšel proti němu Kornelius, a padna k nohám jeho, klaněl se mu.
26
Ale Petr pozdvihl ho, řka: Vstaň, všakť i já také člověk jsem.
27
A rozmlouvaje s ním, všel do domu, a nalezl mnoho těch, kteříž se byli sešli.
28
I řekl k nim: Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti.
29
Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se vás, pro kterou příčinu poslali jste pro mne?
30
A Kornelius řekl: Přede čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny, a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém. A aj, postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím,
31
A řekl: Kornéli, uslyšánať jest modlitba tvá a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží.
32
Protož pošli do Joppen a povolej Šimona, kterýž slove Petr. Tenť má hospodu v domu Šimona koželuha u moře; on přijda, bude mluviti tobě.
33
Já pak hned jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všickni před obličejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko, což jest koli přikázáno tobě od Boha.
34
Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijimač osob.
35
Ale v každém národu, kdož se ho bojí a činí spravedlnost, příjemný jest jemu;
36
Jakž to oznámil synům Izraelským, zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista, jenž jest Pánem všeho.
37
O čemž i vy sami víte, co se dálo po všem Židovstvu, počna od Galilee, po křtu, kterýž kázal Jan:
38
Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí; kterýžto chodil, dobře čině, a uzdravuje všecky posedlé od ďábla; nebo Bůh s ním byl.
39
A my jsme svědkové všeho toho, což jest činil v krajině Judské a v Jeruzalémě. Kteréhožto zamordovali jsou, pověsivše na dřevě.
40
Toho Bůh vzkřísil třetího dne, a způsobil to, aby zjeven byl,
41
Ne všemu lidu, ale svědkům prve k tomu zřízeným od Boha, nám, kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání.
42
A přikázal nám kázati lidu a svědčiti, že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých.
43
Jemuť všickni proroci svědectví vydávají, že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký, kdožkoli uvěřil by v něho.
44
A když ještě Petr mluvil slova tato, sstoupil Duch svatý na všecky, kteříž poslouchali slova Božího.
45
I užasli se ti, jenž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit.
46
Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tedy odpověděl Petr:
47
Zdali může kdo zabrániti vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my?
48
A rozkázal je pokřtíti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den.