Comparer
Actes des Apôtres 26
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Actes des Apôtres
Chapitre 26
1
Et Agrippa dit à Paul: Il t'est permis de parler pour toi. Alors Paul, ayant étendu la main, prononça son apologie:
2
Je m'estime heureux, roi Agrippa, de ce que, au sujet de toutes les choses dont je suis accusé par les Juifs, je dois faire mon apologie aujourd'hui devant toi,
3
surtout parce que tu es au fait de toutes les coutumes et questions qui existent parmi les Juifs; c'est pourquoi je te prie de m'écouter avec patience.
4
Ma manière de vivre donc dès ma jeunesse, telle qu'elle a été dès le commencement au milieu de ma nation à Jérusalem, tous les Juifs la connaissent,
5
connu depuis le commencement, s'ils veulent en rendre témoignage, et sachant que, selon la secte la plus exacte de notre culte, j'ai vécu pharisien.
6
Et maintenant je comparais en jugement pour l'espérance de la promesse faite par Dieu à nos pères,
7
à laquelle nos douze tribus, en servant Dieu sans relâche nuit et jour, espèrent parvenir; et c'est pour cette espérance, ô roi, que je suis accusé par les Juifs.
8
Pourquoi, parmi vous, juge-t-on incroyable que Dieu ressuscite des morts?
9
Pour moi donc, j'ai pensé en moi-même qu'il fallait faire beaucoup contre le nom de Jésus le Nazaréen:
10
ce que j'ai fait aussi dans Jérusalem; et j'ai enfermé dans les prisons plusieurs des saints, après en avoir reçu le pouvoir des principaux sacrificateurs; et quand on les faisait mourir, j'y donnais ma voix;
11
et souvent, dans toutes les synagogues, en les punissant, je les contraignais de blasphémer; et transporté de fureur contre eux, je les persécutais même jusque dans les villes étrangères.
12
Et comme j'allais aussi à Damas pour cela, avec pouvoir et commission de la part des principaux sacrificateurs,
13
en chemin, en plein midi, je vis, ô roi, une lumière plus éclatante que la splendeur du soleil, laquelle resplendit du ciel autour de moi et de ceux qui étaient en chemin avec moi.
14
Et comme nous étions tous tombés à terre, j'entendis une voix qui me parlait et qui disait en langue hébraïque: Saul! Saul! pourquoi me persécutes-tu? Il t'est dur de regimber contre les aiguillons.
15
Et moi je dis: Qui es-tu, Seigneur? Et le Seigneur dit: Je suis Jésus que tu persécutes.
16
Mais lève-toi et tiens-toi sur tes pieds: car je te suis apparu afin de te désigner pour serviteur et témoin, et des choses que tu as vues et de celles pour la révélation desquelles je t'apparaîtrai,
17
en te retirant du milieu du peuple et des nations vers lesquelles moi je t'envoie
18
pour ouvrir leurs yeux, pour qu'ils se tournent des ténèbres à la lumière, et du pouvoir de Satan à Dieu; pour qu'ils reçoivent la rémission des péchés et une part avec ceux qui sont sanctifiés par la foi en moi.
19
Ainsi, ô roi Agrippa, je n'ai pas été désobéissant à la vision céleste;
20
mais j'ai annoncé premièrement à ceux de Damas, et à Jérusalem, et à tout le pays de la Judée, et aux nations, de se repentir et de se tourner vers Dieu, en faisant des œuvres convenables à la repentance.
21
A cause de cela les Juifs, m'ayant pris dans le temple, cherchaient à me tuer.
22
Ayant donc reçu le secours qui vient de Dieu, me voici debout jusqu'à ce jour, rendant témoignage aux petits et aux grands, ne disant rien d'autre que ce que les prophètes et Moïse ont annoncé devoir arriver,
23
savoir qu'il fallait que le Christ fût soumis aux souffrances, et que, le premier, par la résurrection des morts, il devait annoncer la lumière et au peuple et aux nations.
24
Et comme il parlait ainsi pour sa défense, Festus dit à haute voix: Tu es hors de sens, Paul; ton grand savoir te met hors de sens.
25
Mais Paul dit: Je ne suis point hors de sens, très-excellent Festus, mais je prononce des paroles de vérité et de sens rassis:
26
car le roi a la connaissance de ces choses, et je parle hardiment devant lui, car je suis persuadé qu'il n'ignore rien de ces choses: car ceci n'a point été fait en secret.
27
O roi Agrippa! crois-tu aux prophètes? Je sais que tu y crois.
28
Et Agrippa dit à Paul: Tu me persuaderas bientôt d'être chrétien.
29
Mais Paul dit: Plût à Dieu que non seulement toi, mais aussi tous ceux qui m'entendent aujourd'hui, vous devinssiez de toutes manières tels que je suis, hormis ces liens.
30
Et le roi se leva, et le gouverneur et Bérénice, et ceux qui étaient assis avec eux;
31
et quand ils se furent retirés, ils conférèrent entre eux, disant: Cet homme ne fait rien qui soit digne de mort ou de liens.
32
Et Agrippa dit à Festus: Cet homme aurait pu être relâché, s'il n'en avait appelé à César.
Skutky apoštolské
Chapitre 26
1
Potom Agrippa řekl Pavlovi: Dopouštíť se, abys sám za sebe promluvil. Tedy Pavel vztáh ruku, mluvil:
2
Na všecky ty věci, z kterýchž mne viní Židé, králi Agrippo, za šťastného se počítám, že dnes před tebou odpovídati mám,
3
A zvláště proto, poněvadž jsi ty povědom všech těch, kteříž u Židů jsou, obyčejů a otázek. Protož prosím tebe, vyslyšiž mne trpělivě.
4
O životu mém hned od mladosti mé, jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě, vědí všickni Židé,
5
Měvše mne prve zdávna v dobré známosti, (kdyby chtěli svědectví vydati,) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus.
6
A nyní pro naději toho zaslíbení, kteréž se stalo otcům našim od Boha, teď stojím, soudu jsa poddán,
7
K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše, sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí, naději má, že přijde; pro kteroužto naději žalují na mne Židé, ó králi Agrippo.
8
A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí, že Bůh křísí mrtvé?
9
Ačť i mně se zdálo, že by mi náležité bylo, proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti,
10
Jakož jsem i činil v Jeruzalémě, a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával, vzav moc od předních kněží. A když měli mordováni býti, já jsem pomáhal ortele vynášeti.
11
A po všech školách často trápě je, přinucoval jsem, aby se rouhali; a náramně rozlítiv se na ně, protivil jsem se jim, až i do jiných měst na to jsem jezdil.
12
A v tom, když jsem šel do Damašku, s mocí a s poručením předních kněží,
13
O poledni na cestě, ó králi, uzřel jsem, ano světlo s nebe, jasnější nad blesk slunečný, obklíčilo mne, i ty, kteříž se mnou šli.
14
A když jsme my všickni na zem padli, slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem: Saule, Saule, proč mi se protivíš? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati.
15
A já řekl: I kdo jsi, Pane? A on řekl: Já jsem Ježíš, kterémuž ty se protivíš.
16
Ale vstaň a stůj na nohách svých; nebo protoť jsem se tobě ukázal, ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí, kteréž jsi viděl, i těch, v kterýchžto ukazovati se budu tobě,
17
Vysvobozuje tebe z lidu tohoto, i z pohanů, k nimž tě nyní posílám,
18
Otvírati oči jejich, aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu, aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru, kteráž jest ve mne.
19
A protož, ó králi Agrippo, nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění.
20
Ale hned nejprv těm, kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě, i po vší krajině Judské, potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium, aby pokání činili a obrátili se k Bohu, skutky hodné pokání činíce.
21
A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě, pokoušeli se rukama svýma zamordovati.
22
Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím, vydávaje svědectví i malému i velikému, nic jiného nevypravuje, než to, což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali, že se mělo státi:
23
Totiž, že měl Kristus trpěti, a z mrtvých vstana první, zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům.
24
To když od sebe promluvil Pavel, Festus hlasem velikým řekl: Blázníš, Pavle. Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí.
25
On pak řekl: Nebláznímť, výborný Feste, ale slova pravdy a středmosti mluvím.
26
Víť zajisté o těch věcech král, před kterýmž směle a svobodně mluvím; nebo mám za to, žeť ho nic z těchto věcí tajno není, poněvadž se toto nedálo pokoutně.
27
Věříš-li, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.
28
Tedy Agrippa řekl Pavlovi: Téměř bys mne k tomu naklonil, abych byl křesťanem.
29
A Pavel řekl: Žádalť bych od Boha, abyste i poněkud i z cela, netoliko ty, ale všickni, kteříž slyší mne dnes, byli takoví, jakýž já jsem, kromě okovů těchto.
30
A když to Pavel promluvil, vstal král, i vladař a Bernice, i ti, kteříž s nimi seděli.
31
A odšedše na stranu, mluvili spolu, řkouce: Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento.
32
Agrippa pak Festovi řekl: Mohl propuštěn býti člověk tento, kdyby se byl neodvolal k císaři.