Comparer
Apocalypse 10
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Apocalypse
Chapitre 10
1
Et je vis un autre ange puissant descendant du ciel, revêtu d'une nuée, et l'arc-en-ciel sur sa tête, et son visage comme le soleil, et ses pieds comme des colonnes de feu;
2
et il avait dans sa main un petit livre ouvert. Et il mit son pied droit sur la mer et le gauche sur la terre;
3
et il cria à haute voix, comme un lion rugit; et quand il cria, les sept tonnerres firent entendre leurs propres voix.
4
Et quand les sept tonnerres eurent parlé, j'allais écrire; et j'ouïs une voix venant du ciel, disant: Scelle les choses que les sept tonnerres ont prononcées et ne les écris pas.
5
Et l'ange que j'avais vu se tenir sur la mer et sur la terre, leva sa main droite vers le ciel,
6
et jura par celui qui vit aux siècles des siècles, lequel a créé le ciel et les choses qui y sont, et la terre et les choses qui y sont, et la mer et les choses qui y sont, qu'il n'y aurait plus de délai,
7
mais qu'aux jours de la voix du septième ange, quand il sera sur le point de sonner de la trompette, le mystère de Dieu aussi sera terminé, comme il en a annoncé la bonne nouvelle à ses esclaves les prophètes.
8
Et la voix que j'avais ouïe du ciel me parla de nouveau et dit: Va, prends le petit livre qui est ouvert dans la main de l'ange qui se tient sur la mer et sur la terre.
9
Et je m'en allai vers l'ange, lui disant de me donner le petit livre. Et il me dit: Prends-le et dévore-le; et il remplira ton ventre d'amertume, mais dans ta bouche il sera doux comme du miel.
10
Et je pris le petit livre de la main de l'ange, et je le dévorai; et il fut dans ma bouche doux comme du miel; et quand je l'eus dévoré, mon ventre fut rempli d'amertume.
11
Et il me fut dit: Il faut que tu prophétises de nouveau sur des peuples et des nations et des langues et beaucoup de rois.
Zjevení Janovo
Chapitre 10
1
Viděl jsem jiného anděla silného, sstupujícího s nebe, oděného oblakem, a duha na hlavě jeho byla, a tvář jeho jako slunce, a nohy jeho jako sloupové ohniví.
2
A v ruce své měl knížky otevřené. I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi.
3
A volal hlasem velikým, jako by lev řval. A když dokonal volání, mluvilo sedm hromů hlasy své.
4
A když odmluvilo sedm hromů hlasy své, byl bych to psal. Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně: Zapečeť to, co mluvilo sedm hromů, než nepiš toho.
5
Tedy anděl, kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi, pozdvihl ruky své k nebi,
6
A přisáhl skrze živého na věky věků, kterýž stvořil nebe i to, což v něm jest, a zemi i to, což na ní jest, a moře i to, což v něm jest, že již více času nebude.
7
Ale ve dnech hlasu sedmého anděla, když bude troubiti, dokonánoť bude tajemství Boží, jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům.
8
A ten hlas, kterýž jsem byl slyšel s nebe, opět mluvil se mnou a řekl: Jdi, a vezmi ty knížky otevřené z ruky anděla, stojícího na moři a na zemi.
9
I šel jsem k andělu, a řekl jsem jemu: Dej mi ty knížky. I řekl mi: Vezmi, a požři je, a učiníť hořkost v břiše tvém, ale v ústech tvých budouť sladké jako med.
10
I vzal jsem knížky z ruky anděla, a požřel jsem je. I byly v ústech mých sladké jako med, ale když jsem je požřel, hořko mi bylo v břiše mém.
11
I dí mi: Musíš opět prorokovati lidem, a národům, a jazykům, i králům mnohým.