Comparer
Ecclésiaste 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ecclésiaste
Chapitre 2
1
J'ai dit en mon cœur: Allons! je t'éprouverai par la joie: jouis donc du bien-être.
2
Et voici, cela aussi est vanité. J'ai dit au rire: Tu es déraison; et à la joie: Que fait-elle?
3
J'ai recherché en mon cœur de traiter ma chair avec du vin, tout en conduisant mon cœur par la sagesse, et de saisir la folie, jusqu'à ce que je visse quel serait, pour les fils des hommes, ce bien qu'ils feraient sous les cieux tous les jours de leur vie.
4
J'ai fait de grandes choses: je me suis bâti des maisons, je me suis planté des vignes;
5
je me suis fait des jardins et des parcs, et j'y ai planté des arbres à fruit de toute espèce;
6
je me suis fait des réservoirs d'eau pour en arroser la forêt où poussent les arbres.
7
J'ai acquis des serviteurs et des servantes, et j'en ai eu qui sont nés dans ma maison; j'ai eu aussi des troupeaux de gros et de menu bétail, en grand nombre, plus que tous ceux qui ont été avant moi à Jérusalem.
8
Je me suis aussi amassé de l'argent et de l'or, et les trésors des rois et des provinces; je me suis procuré des chanteurs et des chanteuses, et les délices des fils des hommes, une femme et des concubines.
9
Et je suis devenu grand et je me suis accru plus que tous ceux qui ont été avant moi à Jérusalem; et pourtant ma sagesse est demeurée avec moi.
10
Et quoi que mes yeux aient désiré, je ne les en ai point privés; je n'ai refusé à mon cœur aucune joie, car mon cœur s'est réjoui de tout mon travail, et c'est là la part que j'ai eue de tout mon travail.
11
Et je me suis tourné vers toutes les œuvres que mes mains avaient faites, et vers tout le travail dont je m'étais travaillé pour les faire; et voici, tout était vanité et poursuite du vent, et il n'y en avait aucun profit sous le soleil.
12
Et je me suis tourné pour voir la sagesse, et les choses déraisonnables et la folie; car que fera l'homme qui viendra après le roi? -ce qui a été déjà fait.
13
Et j'ai vu que la sagesse a un avantage sur la folie, comme la lumière a un avantage sur les ténèbres.
14
Le sage a ses yeux à sa tête, et le fou marche dans les ténèbres; mais j'ai connu, moi aussi, qu'un même sort les atteint tous.
15
Et j'ai dit en mon cœur: Le sort du fou m'atteint, moi aussi; et pourquoi alors ai-je été si sage? Et j'ai dit en mon cœur que cela aussi est vanité.
16
Car jamais on ne se souviendra du sage, non plus que du fou, puisque déjà dans les jours qui viennent tout est oublié. Et comment le sage meurt-il comme le fou?
17
Et j'ai haï la vie, parce que l'œuvre qui se fait sous le soleil m'a été à charge, car tout est vanité et poursuite du vent.
18
Et j'ai haï tout le travail auquel j'ai travaillé sous le soleil, parce que je dois le laisser à l'homme qui sera après moi.
19
Et qui sait s'il sera un sage ou un sot? Et il sera maître de tout mon travail auquel j'ai travaillé et dans lequel j'ai été sage sous le soleil. Cela aussi est vanité.
20
Alors je me suis mis à faire désespérer mon cœur à l'égard de tout le travail dont je me suis travaillé sous le soleil.
21
Car il y a tel homme qui a travaillé avec sagesse, et avec connaissance, et avec droiture, et qui laisse ce qu'il a acquis à un homme qui n'y a pas travaillé, pour être son partage. Cela aussi est vanité et un grand mal.
22
Car qu'est-ce que l'homme a de tout son travail, et de la poursuite de son cœur, dont il s'est tourmenté sous le soleil?
23
Car tous ses jours sont douleur, et son occupation est chagrin; même la nuit son cœur ne repose pas. Cela aussi est vanité.
24
Il n'y a rien de bon pour l'homme que de manger et de boire, et de faire jouir son âme du bien-être dans son travail. Et j'ai vu que cela aussi vient de la main de Dieu.
25
Car qui peut manger, et qui peut jouir plus que moi?
26
Car à l'homme qui est bon devant lui, Dieu donne sagesse et connaissance et joie; mais à celui qui pèche, il donne l'occupation de rassembler et d'amasser, pour donner à celui qui est bon devant Dieu. Cela aussi est vanité et poursuite du vent.
Kazatel
Chapitre 2
1
Řekl jsem opět srdci svému: Nuže nyní zkusím tě v veselí, užívejž tedy dobrých věcí. A hle, i to marnost.
2
Smíchu jsem řekl: Blázníš, a veselí: Co to děláš?
3
Přemyšloval jsem v srdci svém, abych povoloval u víně tělu svému, srdce však své spravuje moudrostí, a přídržel se bláznovství dotud, až bych zkusil, co by lepšího bylo synům lidským, aby činili pod nebem v počtu dnů života svého.
4
Veliké jsem skutky činil, vystavěl jsem sobě domy, štípil jsem sobě vinice.
5
Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice, a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce.
6
Nadělal jsem sobě rybníků, abych svlažoval jimi les plodící dříví.
7
Najednal jsem sobě služebníků a děvek, a měl jsem čeled v domě svém; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě.
8
Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné.
9
A tak velikým jsem učiněn, a zrostl jsem nade všecky, kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě; nadto moudrost má zůstávala při mně.
10
A čehožkoli žádaly oči mé, nezbránil jsem jim, aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé, a to byl podíl můj ze vší práce mé.
11
Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své, kteréž činily ruce mé, a na práci úsilně vedenou, a aj, všecko marnost a trápení ducha, a že nic není užitečného pod sluncem.
12
Pročež obrátil jsem se, abych spatřoval moudrost a nemoudrost, i bláznovství. (Nebo co by člověk spravil, chtěje následovati krále? To, což již jiní spravili.)
13
I viděl jsem, že jest užitečnější moudrost než bláznovství, tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost.
14
Moudrý má oči v hlavě své, blázen pak ve tmách chodí; a však poznal jsem, že jednostejné příhody všechněm se přiházejí.
15
Protož jsem řekl v srdci svém: Máliť mi se tak díti, jako se děje bláznu, pročež jsem tedy moudrostí předčil? A tak řekl jsem v srdci svém: I to jest marnost.
16
Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky, proto že to, což nyní jest, ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází, a že jakož umírá moudrý, tak i blázen.
17
Pročež mrzí mne tento život; nebo semi nelíbí nic, což se děje pod sluncem, poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha.
18
Ano mrzí mne i všecka práce má, kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku, kterýž bude po mně.
19
A kdo ví, bude-li moudrý, či blázen? A však panovati bude nade vší prací mou, kterouž jsem vedl, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem. A i to marnost.
20
I přišel jsem na to, abych pochybil v srdci svém o vší práci, kterouž jsem konal, a v níž jsem moudrý byl pod sluncem.
21
Mnohý zajisté člověk pracuje moudře, uměle a spravedlivě, a však jinému, kterýž nepracoval o tom, nechává toho za podíl jemu, ješto i to jest marnost a bídná věc.
22
Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého, kteréž snáší pod sluncem,
23
Poněvadž všickni dnové jeho bolestní, a zaměstknání jeho hněv, tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho? A i to marnost.
24
Zdaliž není to chvalitebné při člověku, jísti a píti, a učiniti životu svému pohodlí z práce své? Ač i to také viděl jsem, že z ruky Boží pochází.
25
Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já?
26
Èlověku zajisté, kterýž se líbí jemu, dává moudrost, umění a veselí; hříšníku pak dává trápení, aby shromažďoval a hrnul, čehož by zanechal tomu, kterýž se líbí Bohu. I to také jest marnost a trápení ducha.