Comparer
Ézéchiel 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ézéchiel
Chapitre 24
1
Et la parole de l'Éternel vint à moi, en la neuvième année, au dixième mois, le dixième jour du mois, disant:
2
fils d'homme, écris pour toi le nom de ce jour, de ce propre jour: le roi de Babylone s'approche contre Jérusalem, en ce jour même.
3
Et propose une parabole à la maison rebelle, et dis-leur: Ainsi dit le Seigneur, l'Éternel: Place la marmite, place-la, et verses-y aussi de l'eau.
4
Rassembles-y ses morceaux, tous les bons morceaux, la cuisse et l'épaule;
5
remplis-la d'os choisis, prends du meilleur du menu bétail; et mets aussi dessous un tas de bois pour les os; fais-la bien bouillir, et que les os cuisent au dedans d'elle.
6
C'est pourquoi, ainsi dit le Seigneur, l'Éternel: Malheur à la ville de sang, la marmite en laquelle est sa rouille, et dont la rouille ne se détache pas! Tires-en morceau par morceau; qu'on ne jette pas le sort sur elle;
7
car son sang est au milieu d'elle: elle l'a mis sur le roc nu, elle ne l'a pas versé sur la terre pour le couvrir de poussière.
8
Pour faire monter la fureur, pour exécuter la vengeance, j'ai mis son sang sur le roc nu, pour qu'il ne soit pas couvert.
9
C'est pourquoi, ainsi dit le Seigneur, l'Éternel: Malheur à la ville de sang! Moi aussi je ferai une grande pile de bois.
10
Entasse le bois, allume le feu, fais consommer la chair, assaisonne-la bien, et que les os soient brûlés.
11
Place-la vide sur les charbons ardents, afin qu'elle s'échauffe et que son airain devienne brûlant, et que son impureté soit fondue au dedans d'elle et que sa rouille soit consumée.
12
Elle a lassé les efforts, et la rouille dont elle est pleine ne se détache pas: -au feu sa rouille!
13
Il y a de l'infamie dans ton impureté; puisque je t'ai purifiée, et tu n'es point pure. Tu ne seras plus purifiée de ton impureté, jusqu'à ce que j'aie satisfait sur toi ma fureur.
14
Moi, l'Éternel, j'ai parlé: cela arrivera, et je le ferai; je ne reculerai point, et je n'aurai point de compassion, et je ne me repentirai pas. On te jugera selon tes voies et selon tes actions, dit le Seigneur, l'Éternel.
15
Et la parole de l'Éternel vint à moi, disant:
16
Fils d'homme, voici, je vais t'ôter, par une plaie, le désir de tes yeux; et tu ne mèneras pas deuil, et tu ne pleureras pas, et tes larmes ne couleront pas.
17
Gémis en silence: tu ne feras point le deuil des morts. Enroule ton turban sur toi, et mets tes sandales à tes pieds, et ne couvre pas ta barbe, et ne mange pas le pain des hommes.
18
-Et je parlai au peuple le matin, et ma femme mourut le soir; et, le matin, je fis comme il m'avait été commandé.
19
Et le peuple me dit: Ne nous déclareras-tu pas ce que signifient pour nous ces choses que tu fais?
20
Et je leur dis: La parole de l'Éternel est venue à moi, disant:
21
Dis à la maison d'Israël: Ainsi dit le Seigneur, l'Éternel: Voici, je profane mon sanctuaire, l'orgueil de votre force, le désir de vos yeux, et l'affection de votre âme; et vos fils et vos filles que vous avez laissés en arrière tomberont par l'épée.
22
Et vous ferez comme j'ai fait: vous ne couvrirez point votre barbe et vous ne mangerez pas le pain des hommes;
23
et vos turbans seront sur vos têtes, et vos sandales à vos pieds; vous ne mènerez pas deuil et vous ne pleurerez pas, mais vous vous consumerez dans vos iniquités, et vous gémirez l'un vis-à-vis de l'autre.
24
Et Ézéchiel sera pour vous un signe: selon tout ce qu'il a fait, vous ferez. Quand cela arrivera, vous saurez que je suis le Seigneur, l'Éternel.
25
Et toi, fils d'homme, au jour où je leur ôterai ce qui a été leur confiance, la joie de leur ornement, le désir de leurs yeux, et ce que recherchent leurs âmes,
26
leurs fils et leurs filles, en ce jour-là celui qui sera réchappé ne viendra-t-il pas vers toi pour le faire entendre à tes oreilles?
27
En ce jour-là ta bouche sera ouverte avec le réchappé, et tu parleras et tu ne seras plus muet; et tu seras pour eux un signe, et ils sauront que je suis l'Éternel.
Ezechiel
Chapitre 24
1
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého, měsíce desátého, desátého dne téhož měsíce, řkoucí:
2
Synu člověčí, napiš sobě jméno tohoto dne, vlastně dnešního dne tohoto: nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne.
3
A předlož tomu domu zpurnému podobenství, řka k nim: Takto praví Panovník Hospodin: Přistav tento hrnec, přistav a nalej také do něho vody.
4
A sebera kusy náležité do něho, každý kus dobrý, stehno i plece, a nejlepšími kostmi napln jej.
5
Přivezmi i nejlepších bravů, a udělej oheň z kostí pod ním, způsob, ať to vře, ažby kypělo, ať se i kosti jeho rozvaří v něm.
6
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu tomu vražedlnému, hrnci, v němž zůstává připálenina jeho, z něhož, pravím, připálenina jeho nevychází. Po kusích, po kusích vytahuj z něho, nepadneť na něj los.
7
Nebo krev jest u prostřed něho. Na vysedlou skálu vystavilo ji; nevylilo jí na zemi, aby ji prach přikryl.
8
I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty, vystavím krev na vysedlou skálu, aby nebyla přikryta.
9
Protož takto praví Panovník Hospodin: Běda městu vražedlnému, i já udělám veliký oheň,
10
Přikládaje dříví, rozněcuje oheň, v nic obraceje maso, a kořeně kořením, tak že i kosti spáleny budou.
11
A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný, aby se zhřela i rozpálila měď jeho, ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho, a vyprázdnila připálenina jeho.
12
Klamy svými bylo mi těžké, protož nevyjde z něho množství šumu jeho; do ohně musí šum jeho.
13
V tvé nečistotě jest nešlechetnost, proto že jsem tě očišťoval, však nejsi očištěno. Nebudeš více očišťováno od nečistoty své, až i doložím prchlivost svou na tebe.
14
Já Hospodin mluvil jsem, dojdeť, a učiním to; neustoupímť, aniž se slituji, ani želeti budu. Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi, praví Panovník Hospodin.
15
Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
16
Synu člověčí, aj, já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle, však nekvěl ani plač, a nechť nevycházejí slzy tvé.
17
Stonati přestaň, smutku, jakž bývá nad mrtvým, nenes, klobouk svůj vstav na sebe, a střevíce své obuj na nohy své, a nezastírej brady své, aniž pokrmu čího jez.
18
Což když jsem pověděl lidu ráno, tedy umřela žena má u večer. I učinil jsem na ráno, jakž mi rozkázáno bylo.
19
I řekl ke mně lid: Což nám neoznámíš, co tyto věci nám znamenají, kteréž činíš?
20
Tedy řekl jsem jim: Slovo Hospodinovo stalo se ke mně, řkoucí:
21
Rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Aj, já poškvrním svatyně své, vyvýšenosti síly vaší, žádosti očí vašich a toho, čehož šanuje duše vaše. Též synové vaši i dcery vaše, kterýchž jste zanechali, mečem padnou.
22
I budete tak činiti, jakž já činím. Brady nezastřete, aniž čího pokrmu jísti budete.
23
A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých, nebudete kvíliti ani plakati, ale svadnouce pro nepravosti své, úpěti budete jeden s druhým.
24
Nebo jest vám Ezechiel zázrakem. Všecko, což on činí, budete činiti, a když to přijde, tedy zvíte, že já jsem Panovník Hospodin.
25
Ty pak synu člověčí, zdali v ten den, když já odejmu od nich sílu jejich, veselé okrasy jejich, žádost očí jejich, a to, po čemž touží duše jejich, syny jejich i dcery jejich,
26
Zdali v ten den přijde k tobě ten, kdož uteče, vypravuje tu novinu?
27
V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho, kterýž ušel, i budeš mluviti, a nebudeš více němým. Takž jim budeš zázrakem, i zvědí, že já jsem Hospodin.