Comparer

Genèse 31

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Genèse

Chapitre 31
1 Et il entendit les paroles des fils de Laban, qui disaient: Jacob a pris tout ce qui était à notre père; et c'est avec ce qui était à notre père qu'il s'est fait toute cette gloire.
2 Et Jacob regarda le visage de Laban; et voici, il n'était pas envers lui comme auparavant.
3 Et l'Éternel dit à Jacob: Retourne au pays de tes pères et vers ta parenté, et je serai avec toi.
4 Et Jacob envoya, et appela Rachel et Léa aux champs, vers son troupeau;
5 et il leur dit: Je vois le visage de votre père, qu'il n'est pas envers moi comme auparavant; mais le Dieu de mon père a été avec moi.
6 Et vous savez vous-mêmes que j'ai servi votre père de toute ma force.
7 Et votre père s'est moqué de moi, et a changé dix fois mon salaire; mais Dieu ne lui a pas permis de me faire du mal.
8 S'il disait ainsi: Les marquetés seront ton salaire, alors tout le bétail faisait des marquetés. Et s'il disait ainsi: Les rayés seront ton salaire, alors tout le bétail faisait des rayés.
9 Et Dieu a ôté le troupeau de votre père et me l'a donné.
10 Et il arriva, au temps où le bétail entrait en chaleur, que je levai mes yeux, et je vis en songe, et voici, les boucs qui couvraient le menu bétail étaient rayés, marquetés, et picotés de blanc.
11 Et l'Ange de Dieu me dit en songe: Jacob! Et je dis: Me voici.
12 Et il dit: Lève tes yeux, et vois: tous les boucs qui couvrent le menu bétail sont rayés, marquetés, et picotés de blanc; car j'ai vu tout ce que t'a fait Laban.
13 Je suis le Dieu de Béthel, où tu oignis une stèle, où tu me fis un vœu. Maintenant, lève-toi, sors de ce pays, et retourne au pays de ta parenté.
14 Et Rachel et Léa répondirent et lui dirent: Avons-nous encore une portion et un héritage dans la maison de notre père?
15 N'avons-nous pas été réputées par lui des étrangères? car il nous a vendues, et a même toujours mangé notre argent.
16 Car toutes les richesses que Dieu a ôtées à notre père sont à nous et à nos enfants. Et maintenant, fais tout ce que Dieu t'a dit.
17 Et Jacob se leva, et fit monter ses fils et ses femmes sur les chameaux;
18 et il emmena tous ses troupeaux et tout son bien qu'il avait acquis, les troupeaux qu'il possédait, qu'il avait acquis à Paddan-Aram, pour aller vers Isaac, son père, au pays de Canaan.
19 Et Laban était allé tondre son menu bétail, et Rachel vola les théraphim qui étaient à son père.
20 Et Jacob trompa Laban, l'Araméen, car il ne lui apprit pas qu'il s'enfuyait.
21 Et il s'enfuit lui, et tout ce qui était à lui; et il se leva, et passa le fleuve, et dressa sa face vers la montagne de Galaad.
22 Et le troisième jour on rapporta à Laban que Jacob s'était enfui.
23 Et il prit ses frères avec lui, et le poursuivit le chemin de sept jours, et l'atteignit à la montagne de Galaad.
24 Et Dieu vint vers Laban, l'Araméen, dans un songe, la nuit, et lui dit: Garde-toi de parler à Jacob, ni en bien, ni en mal.
25 Et Laban atteignit Jacob; et Jacob avait dressé sa tente sur la montagne; et Laban dressa la sienne avec ses frères, sur la montagne de Galaad.
26 Laban dit à Jacob: Qu'as-tu fait de m'avoir trompé, et d'avoir emmené mes filles comme des captives de guerre.
27 Pourquoi t'es-tu enfui en cachette, et t'es-tu dérobé d'avec moi, et ne m'as-tu pas averti? Et je t'eusse renvoyé avec joie, et avec des chants, avec le tambourin et avec la harpe.
28 Et tu ne m'as pas laissé baiser mes fils et mes filles; en cela, tu as agi follement.
29 J'ai en ma main le pouvoir de vous faire du mal; mais le Dieu de votre père m'a parlé la nuit passée, disant: Garde-toi de parler à Jacob, ni en bien, ni en mal.
30 Et maintenant que tu t'en es allé, parce que tu languissais tant après la maison de ton père, pourquoi as-tu volé mes dieux?
31 Et Jacob répondit et dit à Laban: Parce que j'ai craint; car j'ai dit: De peur que tu ne me ravisses tes filles.
32 Qu'il ne vive pas, celui auprès de qui tu trouveras tes dieux! Devant nos frères reconnais ce qui est à toi chez moi, et prends-le. Or Jacob ne savait pas que Rachel les avait volés.
33 Et Laban entra dans la tente de Jacob, et dans la tente de Léa, et dans la tente des deux servantes, et ne trouva rien; et il sortit de la tente de Léa, et entra dans la tente de Rachel.
34 Or Rachel avait pris les théraphim, et les avait mis dans le bât du chameau, et s'était assise dessus; et Laban fouilla toute la tente, et ne trouva rien.
35 Et elle dit à son père: Que mon seigneur ne voie pas d'un œil irrité que je ne puis me lever devant toi, car j'ai ce que les femmes ont coutume d'avoir. Et il chercha, mais il ne trouva pas les théraphim.
36 Et Jacob se mit en colère, et querella Laban; Et Jacob répondit et dit à Laban: Quelle est ma faute, quel est mon péché, que tu m'aies poursuivi avec ardeur?
37 Quand tu as fouillé tous mes effets, qu'as-tu trouvé de tous les effets de ta maison? Mets-le ici devant mes frères et tes frères, et qu'ils jugent entre nous deux.
38 Ces vingt années j'ai été avec toi; tes brebis et tes chèvres n'ont pas avorté, et je n'ai pas mangé les béliers de ton troupeau.
39 Ce qui a été déchiré, je ne te l'ai pas rapporté; moi j'ai dû en souffrir la perte; tu as redemandé de ma main ce qui m'avait été volé de jour et ce qui m'avait été volé de nuit.
40 J'en étais là, que, de jour, la sécheresse me dévorait, et de nuit, la gelée; et mon sommeil fuyait mes yeux.
41 Ces vingt années j'ai été dans ta maison; je t'ai servi quatorze ans pour tes deux filles, et six ans pour ton menu bétail, et tu as changé dix fois mon salaire.
42 Si le Dieu de mon père, le Dieu d'Abraham et la frayeur d'Isaac, n'eût été pour moi, certes, tu m'eusses maintenant renvoyé à vide. Dieu a vu mon affliction et le labeur de mes mains, et il t'a repris la nuit passée.
43 Et Laban répondit et dit à Jacob: Les filles sont mes filles, et les fils sont mes fils, et le bétail est mon bétail, et tout ce que tu vois est à moi! Et que ferais-je aujourd'hui à celles-ci, mes filles, ou à leurs fils qu'elles ont enfantés?
44 Et maintenant, viens, nous ferons une alliance, moi et toi; et elle sera en témoignage entre moi et toi.
45 Et Jacob prit une pierre, et la dressa en stèle.
46 Et Jacob dit à ses frères: Amassez des pierres. Et ils prirent des pierres, et en firent un monceau; et ils mangèrent là sur le monceau.
47 Et Laban l'appela Jegar-Sahadutha, et Jacob l'appela Galhed.
48 Et Laban dit: Ce monceau est aujourd'hui témoin entre moi et toi. C'est pourquoi il appela son nom Galhed,
49 et Mitspa, parce qu'il dit: Que l'Éternel veille entre moi et toi, quand nous serons cachés l'un à l'autre.
50 Si tu maltraites mes filles, et si tu prends des femmes outre mes filles (il n'y a aucun homme avec nous), regarde, Dieu est témoin entre moi et toi.
51 Laban dit à Jacob: Voici ce monceau, et voici la stèle que j'ai élevée entre moi et toi;
52 ce monceau sera témoin, que moi je ne passerai point ce monceau pour aller vers toi, et que toi, tu ne passeras point ce monceau et cette stèle pour venir vers moi, pour faire du mal.
53 Que le Dieu d'Abraham et le Dieu de Nakhor, le Dieu de leur père, juge entre nous. Et Jacob jura par la frayeur de son père Isaac.
54 Et Jacob offrit un sacrifice sur la montagne et invita ses frères à manger le pain: et ils mangèrent le pain, et passèrent la nuit sur la montagne.
55 Et Laban se leva de bon matin, et il baisa ses fils et ses filles, et les bénit; et Laban s'en alla, et retourna en son lieu.

1 Mojžíšova

Chapitre 31
1 Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových, ani praví: Pobral Jákob všecko, co měl otec náš, a z těch věcí, kteréž byly otce našeho, způsobil sobě tu všecku slávu;
2 A viděl tvář Lábanovu, a aj, nebyla k němu tak jako prvé:
3 I řekl mu Hospodin: Navrať se do země otců svých, a k příbuznosti své, a budu s tebou.
4 Protož poslav Jákob, vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému.
5 A řekl jim: Vidím tvář otce vašeho, že není ke mně tak jako prvé, ješto Bůh otce mého byl se mnou.
6 A vy samy víte, že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu.
7 Ale otec váš oklamal mne, a na desetkráte změnil mzdu mou; však nedopustil mu Bůh, aby mi zle učinil.
8 Když takto řekl: Co bude peřestého, to nechť jest mzda tvá, tedy všecky ovce rodily peřestý plod. Když pak takto řekl: Co přepásaného na nohách, to bude mzda tvá, tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách.
9 A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně.
10 Nebo takto bylo: Tehdáž, když se dobytek běžel, já jsem pozdvihl očí svých, a viděl jsem ve snách, a aj, berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách, peřestí a skropení.
11 Tedy řekl mi anděl Boží ve snách: Jákobe! A já jsem odpověděl: Teď jsem.
12 I řekl: Pozdvihni nyní očí svých a pohleď, že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách, peřestí a skropení; nebo jsem viděl všecko, co tobě Lában dělá.
13 Já jsem ten silný Bůh, kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel, kdež jsi pomazal kamene, kdež jsi mi se slibem zavázal; vstaniž nyní, vyjdi z země této, a navrať se do země příbuznosti své.
14 Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía, řkouce: Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho?
15 Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí? Nebo prodal nás, ano i peníze naše do čista utratil.
16 Všecko zajisté bohatství, kteréž odjal Bůh otci našemu, naše jest a synů našich; protož nyní učiň vše, což mluvil tobě Bůh.
17 Vstav tedy Jákob, vsadil syny své a ženy své na velbloudy.
18 A pobral všecken dobytek svůj, a všecko jmění své, kteréhož byl dosáhl, dobytek svého vychování, kteréhož nabyl v Pádan Syrské, aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské.
19 (Lában pak byl odšel, aby střihl ovce své. V tom ukradla Ráchel modly, kteréž měl otec její.
20 I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského, neoznámiv mu, že jde pryč.)
21 Takž ušel se vším, což měl; a vstav, přepravil se přes řeku, a bral se přímo k hoře Galádské.
22 I povědíno jest Lábanovi dne třetího, že utekl Jákob.
23 Tedy on vzav bratří své s sebou, honil ho za dnů sedm; a postihl ho na hoře Galádské.
24 (Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té, řekl mu: Varuj se, abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky.)
25 Dohonil tedy Lában Jákoba; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské.
26 I řekl Lában k Jákobovi: Cos to učinil? Nebo jsi ušel tajně, a odvedls dcery mé jako zjímané mečem.
27 Proč jsi tajně utekl, a vykradl se ode mne, a nepověděls mi, ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy, s bubnem a s harfou?
28 A nedopustils mi, abych políbil synů svých a dcer svých? Nemoudřes jistě udělal, čině tak.
29 Mělť bych dosti s to moci, abych vám zle učinil, ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé, řka: Hleď, abys nemluvil s Jákobem nic jináč, než přátelsky.
30 Ale již to tam, poněvadž jsi předce odšel, roztouživ se po domu otce svého; než proč jsi ukradl bohy mé?
31 Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi, řekl: Ušel jsem tajně; nebo jsem se bál a řekl jsem, že bys snad mocí odjal dcery své.
32 Nalezneš-li pak u koho bohy své, nechať ten umře; před bratřími našimi ohledej sobě, jest-li co u mne tvého, a vezmi sobě. Ale nevěděl Jákob, že Ráchel je ukradla.
33 Všed tedy Lában do stanu Jákobova, a do stanu Líe, a do stanu obou děvek, nic nenalezl. A vyšed z stanu Líe, všel do stanu Ráchel.
34 Ráchel pak vzavši modly, vložila je pod sedlo, kteréž na velbloudu bývá, a sedla na ně. I přemetal Lában všecken stan, ale nic nenalezl.
35 A ona řekla otci svému: Nechť to není proti mysli, pane můj, že nemohu povstati proti tobě; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo. A všecko přehledav, nenalezl modl.
36 Protož rozhněvav se Jákob, tuze se domlouval na Lábana. I odpověděl Jákob, a řekl Lábanovi: Jaké jest přestoupení mé? Jaký hřích můj, že rozpáliv se, honíš mne?
37 Nu již jsi přemetal všecky mé věci, a cos nalezl ze všech věcí domu svého? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými, nechť rozeznají mezi námi dvěma.
38 Byl jsem již dvadceti let s tebou; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly; a skopců stáda tvého nejedl jsem.
39 Co od zvěři roztrháno, toho jsem neodvodil tobě; sám jsem tu škodu nahražoval, a ty jsi z ruky mé vyhledával toho, jako i toho, co bylo ukradeno ve dne aneb v noci.
40 Bývalo tak, že ve dne trápilo mne horko, a v noci mráz, tak že odcházel i sen můj od očí mých.
41 Již dvadceti let, jakž jsem v domě tvém; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé, a šest let za dobytek tvůj, a změnils mzdu mou na desetkrát.
42 A kdyby Bůh otce mého, Bůh Abrahamův, a strach Izákův nebyl se mnou, jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného; ale trápení mé, a práci rukou mých viděl Bůh, protož tě pominulé noci trestal.
43 Odpovídaje pak Lában, dí Jákobovi: Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji, i dobytek tento můj dobytek jest, ano cokoli vidíš, mé jest; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich, kteréž zrodily?
44 Protož poď, vejděme v smlouvu já a ty, aby byla na svědectví mezi mnou a tebou.
45 Tedy Jákob vzal kámen, a postavil jej vzhůru na znamení.
46 A řekl bratřím svým: Nasbírejte kamení. A nabravše kamení, udělali hromadu, a jedli tu na té hromadě.
47 I nazval ji Lában Jegar Sahadutha, a Jákob nazval ji Gál Ed.
48 Nebo řekl Lában: Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou. Protož nazval jméno její Gál Ed,
49 A Mispah; nebo řekl Lában: Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe, když se rozejdeme od sebe.
50 Jestliže bys trápil dcery mé, a uvedl bys jiné ženy na dcery mé, žádného člověka není s námi; hlediž, Bůh jest svědek mezi mnou a tebou.
51 A řekl ještě Lában Jákobovi: Aj, hromada tato, a aj, sloup, kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou,
52 Svědkem ať jest hromada tato, svědkem také sloup tento, já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto, a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento, k činění zlého.
53 Bůh Abrahamův, a Bůh Náchorův, Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi. Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka.
54 Nabil také Jákob hovad na té hoře, a pozval bratří svých, aby hodovali; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře.
55 I vstal Lában velmi ráno, a políbiv synů svých a dcer svých, požehnal jich; i odšel a navrátil se k místu svému.

Choisir un livre