Comparer

Genèse 47

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Genèse

Chapitre 47
1 Et Joseph entra, et rapporta au Pharaon, et dit: Mon père et mes frères, et leur menu et leur gros bétail, et tout ce qui est à eux, sont venus du pays de Canaan; et voici, ils sont dans le pays de Goshen.
2 Et, d'entre ses frères, il prit cinq hommes, et les présenta au Pharaon.
3 Et le Pharaon dit à ses frères: Quelle est votre occupation? Et ils dirent au Pharaon: Tes serviteurs sont bergers, tant nous que nos pères.
4 Et ils dirent au Pharaon: Nous sommes venus pour séjourner dans le pays, parce qu'il n'y a point de pâture pour le bétail de tes serviteurs, car la famine pèse sur le pays de Canaan; et maintenant, que tes serviteurs, nous t'en prions, habitent dans le pays de Goshen.
5 Et le Pharaon parla à Joseph, disant: Ton père et tes frères sont venus vers toi.
6 Le pays d'Égypte est devant toi; fais habiter ton père et tes frères dans la meilleure partie du pays: qu'ils demeurent dans le pays de Goshen; et si tu connais qu'il y ait parmi eux des hommes capables, tu les établiras chefs des troupeaux qui sont à moi.
7 Et Joseph fit entrer Jacob, son père, et le fit se tenir devant le Pharaon; et Jacob bénit le Pharaon.
8 Et le Pharaon dit à Jacob: Combien sont les jours des années de ta vie?
9 Et Jacob dit au Pharaon: Les jours des années de mon séjournement sont cent trente ans; les jours des années de ma vie ont été courts et mauvais, et ils n'ont pas atteint les jours des années de la vie de mes pères, dans les jours de leur séjournement.
10 Et Jacob bénit le Pharaon, et sortit de devant le Pharaon.
11 Et Joseph assigna une demeure à son père et à ses frères, et leur donna une possession dans le pays d'Égypte, dans la meilleure partie du pays, dans le pays de Ramsès, comme le Pharaon l'avait commandé.
12 Et Joseph fournit de pain son père et ses frères, et toute la maison de son père, selon le nombre des enfants.
13 Et il n'y avait pas de pain dans tout le pays, car la famine était très-intense; et le pays d'Égypte et le pays de Canaan étaient épuisés à cause de la famine.
14 Et Joseph recueillit tout l'argent qui se trouva dans le pays d'Égypte et dans le pays de Canaan, pour le blé qu'on achetait; et Joseph fit entrer l'argent dans la maison du Pharaon.
15 Et quand l'argent du pays d'Égypte et du pays de Canaan fut épuisé, tous les Égyptiens vinrent à Joseph, disant: Donne-nous du pain; et pourquoi mourrions-nous devant toi, car l'argent manque?
16 Et Joseph dit: Donnez votre bétail, et je vous donnerai du pain contre votre bétail, si l'argent vous manque.
17 Et ils amenèrent leur bétail à Joseph; et Joseph leur donna du pain contre des chevaux, et contre des troupeaux de menu bétail, et contre des troupeaux de gros bétail, et contre des ânes: et il les fournit de pain cette année-là contre tous leurs troupeaux.
18 Et cette année-là finit; et ils vinrent à lui la seconde année, et lui dirent: Nous ne cacherons pas à mon seigneur que l'argent est épuisé, et mon seigneur a les troupeaux de bétail: il ne reste rien devant mon seigneur que nos corps et nos terres.
19 Pourquoi mourrions-nous devant tes yeux, tant nous que nos terres? Achète-nous, et nos terres, contre du pain; et nous serons, nous et nos terres, serviteurs du Pharaon. Et donne-nous de la semence, afin que nous vivions et ne mourions pas, et que la terre ne soit pas désolée.
20 Et Joseph acheta tout le sol de l'Égypte pour le Pharaon: car les Égyptiens vendirent chacun son champ, parce que la famine les pressait; et la terre fut au Pharaon.
21 Et quant au peuple, il le fit passer dans les villes, d'un bout des limites de l'Égypte jusqu'à l'autre bout.
22 Seulement il n'acheta pas les terres des sacrificateurs, car il y avait de la part du Pharaon une portion assignée pour les sacrificateurs; et ils mangeaient leur portion assignée que le Pharaon leur donnait; c'est pourquoi ils ne vendirent pas leurs terres.
23 Et Joseph dit au peuple: Voici, je vous ai achetés aujourd'hui, et vos terres, pour le Pharaon. Voici de la semence pour vous: ensemencez la terre.
24 Et il arrivera, lors des récoltes, que vous donnerez le cinquième au Pharaon, et les quatre autres parties seront pour vous, pour la semence des champs, et pour votre nourriture, et pour ceux qui sont dans vos maisons, et pour la nourriture de vos petits enfants.
25 Et ils dirent: Tu nous as conservé la vie; que nous trouvions grâce aux yeux de mon seigneur, et nous serons serviteurs du Pharaon.
26 Et Joseph en fit une loi, jusqu'à ce jour, sur les terres de l'Égypte: au Pharaon un cinquième. Seulement, les terres des sacrificateurs seuls ne furent pas au Pharaon.
27 Et Israël habita dans le pays d'Égypte, dans le pays de Goshen; et ils y acquirent des possessions, et fructifièrent, et multiplièrent extrêmement.
28 Et Jacob vécut dans le pays d'Égypte dix-sept ans; et les jours de Jacob, les années de sa vie, furent cent quarante-sept ans.
29 Et les jours d'Israël s'approchèrent de la mort. Et il appela Joseph, son fils, et lui dit: Si j'ai trouvé grâce à tes yeux, mets, je te prie, ta main sous ma cuisse, et use envers moi de bonté et de vérité: ne m'enterre pas, je te prie, en Égypte;
30 mais quand je serai couché avec mes pères, tu m'emporteras d'Égypte, et tu m'enterreras dans leur sépulcre.
31 Et il dit: Je ferai selon ta parole. Et Jacob dit: Jure-le-moi. Et il le lui jura. Et Israël se prosterna sur le chevet du lit.

1 Mojžíšova

Chapitre 47
1 A protož přišed Jozef, oznámil Faraonovi, a řekl: Otec můj a bratří moji, s drobným i větším dobytkem svým i se vším, což mají, přišli z země Kananejské, a aj, jsou v zemi Gesen.
2 A vzav z počtu bratří svých pět mužů, postavil je před Faraonem.
3 I řekl Farao bratřím jeho: Jaký jest obchod váš? Kteřížto odpověděli Faraonovi: Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji, i my, i otcové naši.
4 Řekli ještě Faraonovi: Abychom pohostinu byli v zemi této, přišli jsme; nebo není pastvy dobytku, kterýž mají služebníci tvoji, nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské; protož nyní prosíme, nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen.
5 I mluvil Farao Jozefovi, řka: Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě.
6 Země Egyptská před tebou jest; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své, nechť bydlí v zemi Gesen. A srozumíš-li, že jsou mezi nimi muži rozšafní, ustanovíš je úředníky nad dobytkem, kterýž mám.
7 Uvedl také Jozef Jákoba otce svého, a postavil ho před Faraonem; a pozdravil Jákob Faraona.
8 Tedy řekl Farao k Jákobovi: Kolik jest let života tvého?
9 Odpověděl Jákob Faraonovi: Dnů let putování mého sto a třidceti let jest; nemnozí a zlí byli dnové let života mého, a nedošli dnů let života otců mých, v nichž živi byli.
10 A požehnav Jákob Faraona, vyšel od něho.
11 I osadil Jozef otce svého a bratří své, a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném, v zemi Ramesses, jakž rozkázal Farao.
12 A opatroval Jozef otce svého, a bratří své, a všecken dům jeho chlebem, až do nejmenších.
13 A chleba nebylo ve vší zemi; nebo veliký hlad byl velmi, a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu.
14 Shromáždil pak Jozef všecky peníze, což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské, za potravy, kteréž kupovali; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova.
15 A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské, přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi, řkouce: Dej nám chleba; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz?
16 I řekl Jozef: Dejte dobytky své, a dám vám chleba za dobytky vaše, poněvadž se vám peněz nedostává.
17 Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí, a za stáda volů i za osly; a přechoval je chlebem, za všecky dobytky jejich, toho roku.
18 A po roce tom přišli k němu léta druhého, a řekli mu: Nebudeme tajiti před pánem svým, že jsme všecky peníze utratili, i stáda dobytků jsou u pána našeho; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše.
19 I proč máme mříti před očima tvýma? I my i rolí naše hyne. Kup nás i rolí naši za chléb, a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi; a dej nám semena, abychom živi byli a nezemřeli, a rolí aby nespustla.
20 Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své, proto že se rozmohl mezi nimi hlad. I dostala se země Faraonovi.
21 Lid pak převedl do měst, od jednoho pomezí Egyptského až do druhého.
22 Rolí toliko kněžských nekoupil. Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona, a jedli z uložených pokrmů svých, kteréž dával jim Farao; protož neprodali rolí svých.
23 I řekl Jozef lidu: Aj, koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi; teď máte semeno, osívejtež tedy ji.
24 A když se urodí, dáte pátý díl Faraonovi, a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm, kteříž jsou v domích vašich, i ku pokrmu dítkám svým.
25 Tedy řekli: Zachoval jsi životy naše. Nechať nalezneme milost v očích pána svého, a budeme služebníci Faraonovi.
26 I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne, po vší zemi Egyptské, aby dáván byl Faraonovi pátý díl; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy.
27 A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen; a osadili se v ní, a rozplodili se, a rozmnoženi jsou velmi.
28 Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let; a bylo dnů Jákobových, a let života jeho, sto čtyřidceti sedm let.
29 I přiblížili se dnové Izraelovi, aby umřel. A povolav syna svého Jozefa, řekl jemu: Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých, vlož, prosím, ruku svou pod bedro mé, a učiň se mnou milosrdenství a pravdu. Prosím, nepochovávej mne v Egyptě.
30 Když spáti budu s otci svými, vyneseš mne z Egypta, a pochováš mne v hrobě jejich. Tedy řekl jemu: Já učiním podlé slova tvého.
31 I řekl Jákob: Přisáhni mi. Tedy přisáhl jemu. I sklonil se Izrael k hlavám lůže.

Choisir un livre