Comparer
Habacuc 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Habacuc
Chapitre 3
1
Prière de Habakuk, le prophète. Sur Shiguionoth.
2
O Éternel, j'ai entendu ce que tu as déclaré, et j'ai eu peur. Éternel, ravive ton œuvre au milieu des années; au milieu des années, fais-la connaître. Dans la colère, souviens-toi de la miséricorde!
3
Dieu vint de Théman, et le Saint, de la montagne de Paran. Sélah. Sa magnificence couvre les cieux, et sa louange remplit la terre;
4
Et sa splendeur était comme la lumière: des rayons lui jaillissaient de la main; et là se cachait sa force.
5
La peste marchait devant lui, et une flamme ardente sortait sous ses pas.
6
Il se tint là et mesura la terre, il regarda et mit en déroute les nations; Et les montagnes antiques furent brisées en éclats, les collines éternelles s'affaissèrent. Ses voies sont éternelles.
7
Je vis les tentes de Cushan dans l'affliction; les tentures du pays de Madian tremblèrent.
8
Est-ce contre les rivières que s'irrita l'Éternel? ou contre les rivières que fut ta colère? contre la mer, ta fureur, que tu fusses monté sur tes chevaux, sur tes chars de salut?
9
Ton arc était mis à nu,… les verges de jugement jurées par ta parole. Sélah. Tu fendis la terre par des rivières.
10
Les montagnes te virent, elles tremblèrent; des torrents d'eau passèrent, l'abîme fit retentir sa voix; il leva ses mains en haut.
11
Le soleil, la lune, s'arrêtèrent dans leur demeure à la lumière de tes flèches qui volaient, à la splendeur de l'éclair de ta lance.
12
Tu parcourus le pays avec indignation, tu foulas les nations avec colère.
13
Tu sortis pour le salut de ton peuple, pour le salut de ton oint; tu brisas le faîte de la maison du méchant, mettant à nu les fondements jusqu'au cou. Sélah.
14
Tu transperças de ses propres traits la tête de ses chefs: ils arrivaient comme un tourbillon pour me disperser, leur joie était comme de dévorer l'affligé en secret.
15
Tu traversas la mer avec tes chevaux, l'amas de grandes eaux.
16
J'entendis, et mes entrailles tremblèrent; à la voix que j'ouïs mes lèvres frémirent, la pourriture entra dans mes os, et je tremblai sous moi-même, pour que j'eusse du repos au jour de la détresse, quand montera contre le peuple celui qui l'assaillira.
17
Car le figuier ne fleurira pas, et il n'y aura point de produit dans les vignes; le travail de l'olivier mentira, et les campagnes ne produiront pas de nourriture; les brebis manqueront dans le parc, et il n'y aura pas de bœufs dans les étables;
18
Mais moi, je me réjouirai en l'Éternel, je m'égayerai dans le Dieu de mon salut.
19
L'Éternel, le Seigneur, est ma force; il rendra mes pieds pareils à ceux biches, et il me fera marcher sur mes lieux élevés. Au chef de musique. Sur Neguinoth.
Abakuk
Chapitre 3
1
Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót:
2
Ó Hospodine, uslyšev pohrůžku tvou, ulekl jsem se. Hospodine, dílo své u prostřed let při životu zachovej, u prostřed let známé učiň, v hněvě na milosrdenství se rozpomeň.
3
Když se Bůh bral od poledne, a Svatý s hory Fáran, Sélah, slávu jeho přikryla nebesa, a země byla plná chvály jeho.
4
Blesk byl jako světlo, rohy po bocích svých měl, a tu skryta byla síla jeho.
5
Před tváří jeho šlo morní nakažení, a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho.
6
Zastavil se, a změřil zemi; pohleděl, a rozptýlil národy. Zrozrážíny jsou hory věčné, sklonili se pahrbkové věční, cesty jeho jsou věčné.
7
Viděl jsem, že stanové Chusan jsou pouhá marnost, a třásli se kobercové země Madianské.
8
Zdaliž se na řeky, ó Hospodine, zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj? Zdali proti moři rozhněvání tvé, když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných?
9
Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé, Sélah. Řeky země jsi rozdělil,
10
Viděly tě hory, třásly se, povodeň vod ustoupila; vydala propast hlas svůj, hlubina rukou svých pozdvihla.
11
Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se, při světle střely tvé létaly, při blesku stkvoucí kopí tvé.
12
V hněvě šlapal jsi zemi, v prchlivosti mlátil jsi pohany.
13
Vyšel jsi k vysvobození lidu svého, k vysvobození s pomazaným svým; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla, obnaživ základ. Sélah.
14
Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho, když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému, plésali, jako by sežrati měli chudého v skrytě.
15
Bral jsi se po moři na koních svých, skrze hromadu vod mnohých.
16
Slyšel jsem, a zatřáslo se břicho mé, k hlasu tomu drkotali rtové moji, kosti mé práchnivěly, a všecken jsem se třásl, že se mám upokojiti v den ssoužení, když přitáhne na lid, aby jej válečně hubil.
17
Byť pak fík nekvetl, a nebylo úrody na vinicích; byť i ovoce olivy pochybilo, a rolí nepřinesla užitky; a od ovčince odřezován byl brav, a nebylo žádného skotu v chlévích:
18
Já však v Hospodinu veseliti se budu, plésati budu v Bohu spasení svého.
19
Hospodin Panovník jest síla má, kterýž činí nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje. Přednímu zpěváku na můj neginot.