Comparer

Jérémie 18

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Jérémie

Chapitre 18
1 La parole qui vint à Jérémie de par l'Éternel, disant:
2 Lève-toi, et descends dans la maison du potier, et là je te ferai entendre mes paroles.
3 Et je descendis dans la maison du potier; et voici, il faisait son ouvrage sur son tour.
4 Et le vase qu'il faisait fut gâté comme de l'argile dans la main du potier; et il en fit un autre vase, comme il plut aux yeux du potier de le faire.
5 Et la parole de l'Éternel vint à moi, disant:
6 Ne puis-je pas faire de vous comme fait ce potier, ô maison d'Israël! dit l'Éternel. Voici, comme est l'argile dans la main du potier, ainsi êtes-vous dans ma main, ô maison d'Israël!
7 Au moment où je parle au sujet d'une nation et au sujet d'un royaume, pour arracher, pour démolir, et pour détruire,
8 si cette nation au sujet de laquelle j'ai parlé se détourne du mal qu'elle a fait, je me repentirai du mal que je pensais lui faire.
9 Et au moment où je parle d'une nation et d'un royaume, pour bâtir et pour planter,
10 si elle fait ce qui est mauvais à mes yeux, pour ne pas écouter ma voix, je me repentirai du bien que j'avais dit vouloir lui faire.
11 Et maintenant, parle aux hommes de Juda et aux habitants de Jérusalem, disant: Ainsi dit l'Éternel: Voici, moi je prépare contre vous du mal, et je forme un dessein contre vous; revenez donc chacun de sa mauvaise voie, et amendez vos voies et vos actions.
12 Mais ils disent: C'est en vain; car nous marcherons suivant nos pensées, et nous ferons chacun selon l'obstination de son mauvais cœur.
13 C'est pourquoi, ainsi dit l'Éternel: Demandez aux nations: Qui a entendu de telles choses? La vierge d'Israël a fait une chose très-horrible.
14 La neige du Liban abandonnerait-elle le rocher du champ? Ou les eaux fraîches et ruisselantes qui viennent de loin tariraient-elles?
15 Car mon peuple m'a oublié; ils brûlent de l'encens à la vanité; et on les a fait broncher dans leurs voies, les sentiers anciens, pour marcher dans les sentiers d'un chemin non frayé,
16 pour faire de leur pays un sujet d'étonnement, de raillerie perpétuelle; quiconque passera à côté sera étonné et secouera sa tête.
17 Comme par le vent d'orient, je les disperserai devant l'ennemi; je leur tournerai le dos et non la face, au jour de leur calamité.
18 Et ils ont dit: Venez, et faisons des complots contre Jérémie, car la loi ne périra pas de chez le sacrificateur, ni le conseil de chez le sage, ni la parole de chez le prophète. Venez, et frappons-le de la langue, et ne soyons attentifs à aucune de ses paroles.
19 Éternel, fais attention à moi, et écoute la voix de ceux qui contestent avec moi!
20 Le mal sera-t-il rendu pour le bien? car ils ont creusé une fosse pour mon âme. Souviens-toi que je me suis tenu devant ta face afin de parler pour eux en bien, afin de détourner d'eux ton courroux.
21 C'est pourquoi abandonne leurs fils à la famine, et livre-les à la puissance de l'épée, et que leurs femmes soient privées d'enfants et veuves, et que leurs hommes soient enlevés par la mort, et leurs jeunes gens frappés pas l'épée dans la bataille.
22 Qu'on entende un cri de leurs maisons, quand tu auras fait venir subitement une troupe sur eux; car ils ont creusé une fosse pour me prendre, et ils ont caché des pièges pour mes pieds.
23 Et toi, Éternel, tu connais tout leur conseil contre moi, pour me mettre à mort: ne pardonne pas leur iniquité, et n'efface pas leur péché de devant ta face; mais qu'ils tombent devant toi. Agis contre eux au temps de ta colère.

Jeremjáš

Chapitre 18
1 Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2 Vstaň a sejdi do domu hrnčířova, a tam způsobím to, abys slyšel slova má.
3 I sešel jsem do domu hrnčířova, a aj, on dělal dílo na kruzích.
4 Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově, kterouž on dělal z hliny, tehdy zase udělal z ní nádobu jinou, jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati.
5 I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
6 Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi, ó dome Izraelský? dí Hospodin. Aj, jakož hlina v ruce hrnčíře, tak jste vy v ruce mé, ó dome Izraelský.
7 Mluvil-li bych proti národu a proti království, že je v okamžení vypléním a zkazím, i vyhubím,
8 Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své, proti němuž bych mluvil: i já litoval bych toho zlého, kteréž jsem myslil učiniti jemu.
9 Zase mluvil-li bych o národu a o království, že je v okamžení vzdělám a vštípím,
10 Však činil-li by, což zlého jest před očima mýma, neposlouchaje hlasu mého: i já litoval bych dobrodiní toho, kteréž bych řekl učiniti jemu.
11 Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským, řka: Takto praví Hospodin: Aj, já strojím na vás zlou věc, a obrátím na vás pohromu; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé, a polepšte cest svých i předsevzetí svých.
12 Kteřížto řekli: To nic, nebo za myšlénkami svými půjdeme, a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme.
13 Protož takto praví Hospodin: Vyptejte se nyní mezi pohany, slýchal-li kdo takové věci? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská.
14 Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími?
15 Lid pak můj zapomenuvše se na mne, kadí marnosti. Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich, na stezkách starobylých, chodíce stezkami cesty neprotřené,
16 Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou; každý, kdož by šel skrze ni, aby se užasl, a pokynul hlavou svou.
17 Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich.
18 I řekli: Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost; neboť nezhyne zákon od kněze, ani rada od moudrého, ani slovo od proroka. Poďte a zarazme jej jazykem, a nemějme pozoru na žádná slova jeho.
19 Pozoruj mne, Hospodine, a slyš hlas těch, kteříž se vadí se mnou.
20 Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým, že mi jámu kopají? Rozpomeň se, že jsem se postavoval před oblíčejem tvým, abych se přimlouval k jejich dobrému, a odvrátil prchlivost tvou od nich.
21 Protož dopusť na syny jejich hlad, a způsob to, ať jsou násilně zmordování mečem, a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé, a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni, a mládenci jejich zbiti mečem v boji.
22 Nechť jest slýchati křik z domů jejich, když přivedeš na ně vojsko náhle. Nebo vykopali jámu, aby popadli mne, a osídla polékli nohám mým;
23 Ješto ty, Hospodine, povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení. Nebuď milostiv nepravosti jejich, a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj, ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým, a v čas prchlivosti své s nimi zacházej.

Choisir un livre