Comparer
Job 27
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 27
1
Et Job reprit son discours sentencieux et dit:
2
Dieu a écarté mon droit, le Tout-puissant qui met l'amertume dans mon âme, est vivant:
3
Tant que mon souffle est en moi et l'esprit de Dieu dans mes narines,
4
Mes lèvres ne diront pas d'iniquité, et ma langue ne prononcera pas de fausseté.
5
Loin de moi que je vous justifie! Jusqu'à ce que j'expire, je ne lâcherai pas ma perfection;
6
Je tiendrai ferme ma justice et je n'en ferai pas abandon; mon cœur ne me reproche aucun de mes jours.
7
Que mon ennemi soit comme le méchant, et celui qui s'élève contre moi comme l'inique!
8
Car quelle est l'espérance de l'impie quand Dieu le retranche, quand Dieu retire son âme?
9
Dieu entendra-t-il son cri quand la détresse viendra sur lui?
10
Trouvera-t-il ses délices dans le Tout-puissant? Invoquera-t-il Dieu en tout temps?
11
Je vous enseignerai comment Dieu agit, je ne cacherai pas ce qui est par devers le Tout-puissant.
12
Voici, vous-mêmes, vous l'avez tous vu: et pourquoi entretenez-vous ces vaines pensées?
13
Voici quelle est, par devers Dieu, la part de l'homme méchant et l'héritage que les violents reçoivent du Tout-puissant:
14
Si ses fils se multiplient, c'est pour l'épée, et ses descendants ne sont pas rassasiés de pain.
15
Ceux qui restent après lui seront enterrés dans la mort, et ses veuves ne pleureront pas.
16
S'il entasse l'argent comme la poussière et se prépare des vêtements comme de la boue,
17
Il se les prépare, mais le juste s'en vêtira; et l'argent, c'est l'innocent qui se le partagera.
18
Il a bâti sa maison comme la teigne, comme une cabane que fait celui qui garde les vignes.
19
Il se couche riche, et il ne le refera pas; il ouvre ses yeux, et il n'est plus.
20
Les frayeurs le surprennent comme des eaux; l'ouragan l'emporte de nuit;
21
Le vent d'orient l'enlève, et il s'en va, et dans un tourbillon il l'emporte de son lieu.
22
Dieu lance ses dards sur lui et ne l'épargne pas; il voudrait fuir loin de sa main.
23
On battra des mains sur lui, et on le chassera de son lieu avec des sifflements.
Jób
Chapitre 27
1
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.