Comparer
Job 39
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 39
1
Sais-tu le temps où mettent bas les bouquetins des rochers? As-tu observé les douleurs des biches?
2
As-tu compté les mois qu'elles accomplissent, et connais-tu le temps où elles mettent bas?
3
Elles se courbent, elles enfantent leur portée, elles se délivrent de leurs douleurs.
4
Leurs petits deviennent forts, ils grandissent dans les champs, ils s'en vont et ne reviennent pas à elles.
5
Qui a lâché l'âne sauvage? qui a délié les liens de l'onagre,
6
Auquel j'ai donné le désert pour maison, et la terre salée pour demeure?
7
Il se rit du tumulte de la ville, il n'entend pas le cri du conducteur.
8
Il parcourt les montagnes pour trouver sa pâture, et il est en quête de tout ce qui est vert.
9
Le buffle voudra-t-il être à ton service? Passera-t-il la nuit auprès de ta crèche?
10
Attacheras-tu le buffle par sa corde dans le sillon? Hersera-t-il les vallées après toi?
11
Auras-tu confiance en lui, parce que sa force est grande, et lui abandonneras-tu ton labeur?
12
Te fieras-tu à lui pour rentrer ce que tu as semé, et rassemblera-t-il le blé dans ton aire?
13
L'aile de l'autruche bat joyeusement: ce sont les plumes et le plumage de la cigogne;
14
Toutefois elle abandonne ses œufs à la terre et les chauffe sur la poussière,
15
Et elle oublie que le pied peut les écraser et la bête des champs les fouler;
16
Elle est dure avec ses petits comme s'ils n'étaient pas à elle; son labeur est vain, sans qu'elle s'émeuve.
17
Car Dieu l'a privée de sagesse, et ne lui a pas départi l'intelligence.
18
Quand elle s'enlève, elle se moque du cheval et de celui qui le monte.
19
Est-ce toi qui as donné au cheval sa force? Est-ce toi qui as revêtu son cou d'une crinière flottante?
20
Est-ce toi qui le fais bondir comme la sauterelle? Son ronflement magnifique est terrible.
21
Il creuse le sol dans la plaine et se réjouit de sa force; il sort à la rencontre des armes;
22
Il se rit de la frayeur et ne s'épouvante pas, et il ne se tourne pas devant l'épée.
23
Sur lui retentit le carquois, brillent la lance et le javelot.
24
Frémissant et agité, il dévore le sol, et ne peut se contenir quand sonne la trompette.
25
Au bruit de la trompette, il dit: Ha! Ha! et de loin il flaire la bataille, le tonnerre des chefs et le tumulte.
26
Est-ce par ton intelligence que l'épervier prend son essor et qu'il étend ses ailes vers le midi?
27
Est-ce à ta parole que le gypaëte s'élève et qu'il bâtit haut son aire?
28
Il demeure dans les rochers et y fait son habitation, sur la dent du rocher et sur les hautes cimes.
29
De là il épie sa nourriture, ses yeux regardent dans le lointain.
30
Ses petits sucent le sang, et là où sont les tués, là il est.
Jób
Chapitre 39
1
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
31
A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl:
32
Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to.
33
Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl:
34
Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá.
35
Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati.