Comparer
Job 4
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 4
1
Et Éliphaz, le Thémanite, répondit et dit:
2
Si nous essayons de t'adresser une parole, en seras-tu irrité? Mais qui pourrait se retenir de parler?
3
Voici, tu en as enseigné beaucoup, et tu as fortifié les mains languissantes;
4
Tes paroles ont tenu droit celui qui chancelait, et tu as affermi les genoux qui ployaient;
5
Mais maintenant le malheur est venu sur toi, et tu es irrité; il t'atteint, et tu es troublé.
6
Ta crainte de Dieu n'est-elle pas ta confiance, et l'intégrité de tes voies, ton espérance?
7
Souviens-toi, je te prie, qui a péri étant innocent? et où les hommes droits ont-ils été détruits?
8
Selon ce que j'ai vu, ceux qui labourent l'iniquité et qui sèment la misère, la moissonnent.
9
Ils périssent par le souffle de Dieu, et sont consumés par le souffle de ses narines.
10
Le rugissement du lion et la voix du lion rugissant sont étouffés, et les dents des jeunes lions sont brisées;
11
Le fort lion périt faute de proie, et les petits de la lionne sont dispersés.
12
Une parole vint à moi secrètement, et mon oreille en saisit la susurration.
13
Au milieu des pensées que font naître les visions de la nuit, quand un sommeil profond tombe sur les hommes,
14
La frayeur vint sur moi, et le frisson, et elle fit trembler la multitude de mes os;
15
Et un esprit passa devant moi: les cheveux de ma chair se dressèrent.
16
Il se tint là; je ne reconnus pas son apparence: une forme était devant mes yeux. J'entendis un léger murmure et une voix:
17
Un mortel sera-t-il plus juste que Dieu, l'homme sera-t-il plus pur que celui qui l'a fait?
18
Voici, il ne se fie pas à ses serviteurs, et ses anges il les charge de folie;
19
Combien plus à ceux qui habitent dans des maisons d'argile dont le fondement est dans la poussière, qui sont écrasés comme la teigne!
20
Du matin au soir, ils sont frappés; ils périssent pour toujours sans qu'on y fasse attention.
21
Leurs cordes ne leur sont-elles pas arrachées? Ils meurent, et sans sagesse.
Jób
Chapitre 4
1
Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2
Počneme-li mluviti s tebou, neponeseš-liž toho těžce? Ale kdož by se zdržeti mohl, aby neměl mluviti?
3
Aj, učívals mnohé, a rukou opuštěných jsi posiloval.
4
Padajícího pozdvihovals řečmi svými, a kolena zemdlená jsi zmocňoval.
5
Nyní pak, jakž toto přišlo na tebe, těžce to neseš, a jakž tě dotklo, předěšen jsi.
6
Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou, a upřímost cest tvých očekáváním tvým?
7
Rozpomeň se, prosím, kdo jest kdy nevinný zahynul? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou?
8
Jakož jsem já vídal ty, kteříž orali nepravost, a rozsívali převrácenost, že ji i žali.
9
Od dchnutí Božího hynou, a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají.
10
Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají.
11
Hyne lev, že nemá loupeže, a lvíčata mladá rozptýlena bývají.
12
Nebo i tajně doneslo se mne slovo, a pochopilo ucho mé něco maličko toho.
13
V přemyšlováních z vidění nočních, když připadá tvrdý sen na lidi,
14
Strach připadl na mne a lekání, kteréž předěsilo všecky kosti mé.
15
Duch zajisté před tváří mou šel, tak že vlasové vstávali na těle mém.
16
Zastavil se, ale neznal jsem tváři jeho; tvárnost jen byla před očima mýma. Mezi tím mlče, slyšel jsem hlas:
17
Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh, aneb muž čistším nad toho, kterýž ho učinil?
18
Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti, a při andělích svých zanechal nedostatku.
19
Èím více při těch, kteříž bydlejí v domích hliněných, jejichž základ jest na prachu, a setříni bývají snáze než mol.
20
Od jitra až do večera stíráni bývají, a kdož toho nerozvažují, na věky zahynou.
21
Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi? Umírají, ale ne v moudrosti.