Comparer
Job 9
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Job
Chapitre 9
1
Et Job répondit et dit:
2
En vérité, je sais qu'il en est ainsi. Mais comment l'homme sera-t-il juste devant Dieu?
3
S'il se plaît à contester avec lui, il ne lui répondra pas sur un point entre mille.
4
Il est sage de cœur et puissant en force: qui s'est endurci contre lui et a prospéré?
5
Il transporte les montagnes, et elles ne savent pas qu'il les renverse dans sa colère;
6
Il remue la terre de sa place, et ses colonnes tremblent;
7
Il parle au soleil, et le soleil ne se lève pas; et sur les étoiles il met son sceau;
8
Seul il étend les cieux et marche sur les hauteurs de la mer;
9
Il fait la grande Ourse, Orion, et les Pléiades, et les chambres du midi;
10
Il fait de grandes choses qu'on ne saurait sonder, et des merveilles à ne pouvoir les compter.
11
Voici, il passe près de moi, et je ne le vois pas; et il passe à côté de moi, et je ne l'aperçois pas.
12
Voici, il ravit; qui l'en détournera? Qui lui dira: Que fais-tu?
13
Dieu ne retire pas sa colère; sous lui fléchissent les orgueilleux qui prêtent secours.
14
Combien moins lui répondrais-je, moi, et choisirais-je mes paroles avec lui!
15
Si j'étais juste, je ne lui répondrais pas, je demanderais grâce à mon juge.
16
Si je criais, et qu'il me répondît, je ne croirais pas qu'il eût prêté l'oreille à ma voix, -
17
Lui qui m'écrase dans une tempête, et qui multiplie mes blessures sans cause.
18
Il ne me permet pas de reprendre haleine; car il me rassasie d'amertumes.
19
S'agit-il de force, voici, il est fort; s'agit-il de jugement: Qui m'assignera?
20
Si je me justifiais, ma bouche me condamnerait; si j'étais parfait, il me montrerait pervers.
21
Si j'étais parfait, je méconnaîtrais mon âme, je mépriserais ma vie.
22
Tout revient au même: c'est pourquoi j'ai dit: Il consume le parfait et le méchant.
23
Si le fléau donne subitement la mort, il se rit de l'épreuve de l'innocent.
24
La terre est livrée en la main du méchant: il couvre la face de ses juges. S'il n'en est pas ainsi, qui est-ce donc?
25
Mes jours s'en vont plus vite qu'un coureur; ils fuient, ils ne voient pas ce qui est bon;
26
Ils passent rapides comme les barques de jonc, comme un aigle qui fond sur sa proie.
27
Si je dis: J'oublierai ma plainte, je renoncerai à mon visage morne et je serai joyeux,
28
Je suis épouvanté de tous mes tourments; je sais que tu ne me tiendras pas pour innocent.
29
Soit, je suis méchant: pourquoi me fatigué-je ainsi en vain?
30
Si je me lave avec de l'eau de neige, et que je nettoie mes mains dans la pureté,
31
tu me plongeras dans un fossé, et mes vêtements m'auront en horreur.
32
Car il n'est pas un homme, comme moi, pour que je lui réponde, pour que nous allions ensemble en jugement.
33
Il n'y a pas entre nous un arbitre qui mettrait sa main sur nous deux.
34
Qu'il retire sa verge de dessus moi, et que sa terreur ne me trouble pas;
35
Alors je parlerai et je ne le craindrai pas; mais il n'en est pas ainsi de moi.
Jób
Chapitre 9
1
Odpověděv pak Job, řekl:
2
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.