Comparer
Joël 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Joël
Chapitre 1
1
La parole de l'Éternel, qui vint à Joël, fils de Pethuel.
2
Écoutez ceci, vieillards, et prêtez l'oreille, vous, tous les habitants du pays! Ceci est-il arrivé de vos jours, ou même dans les jours de vos pères?
3
Racontez-le à vos fils, et vos fils à leurs fils, et leurs fils à une autre génération:
4
ce qu'à laissé la chenille, la sauterelle l'a mangé; et ce qu'à laissé la sauterelle, l'yélek l'a mangé, et ce qu'à laissé l'yélek, la locuste l'a mangé.
5
Réveillez-vous, ivrognes, et pleurez; et hurlez, vous tous, buveurs de vin, à cause du moût, car il est retranché à vos bouches.
6
Car une nation est montée sur mon pays, forte et innombrable. Ses dents sont les dents d'un lion, et elle a les grosses dents d'une lionne.
7
Elle a réduit ma vigne en une désolation, mon figuier en un tas de bois; elle l'a écorcé entièrement, et l'a jeté par terre; ses rameaux ont blanchi.
8
Gémis comme une vierge ceinte du sac, sur le mari de sa jeunesse!
9
L'offrande et la libation sont retranchées de la maison de l'Éternel; les sacrificateurs, les serviteurs de l'Éternel, mènent deuil;
10
les champs sont ravagés, la terre mène deuil; car le blé est ravagé, le vin nouveau est honteux, l'huile languit.
11
Soyez honteux, laboureurs; hurlez, vignerons, -à cause du froment et de l'orge, car la moisson des champs a péri!
12
La vigne est honteuse, et le figuier languit, -le grenadier, le palmier aussi, et le pommier; tous les arbres des champs sont desséchés; car la joie est tarie du milieu des fils des hommes.
13
Ceignez-vous et lamentez-vous, sacrificateurs; hurlez, vous qui servez l'autel; venez, passez la nuit sous le sac, vous qui servez mon Dieu! car l'offrande et la libation sont ôtées à la maison de votre Dieu.
14
Sanctifiez un jeûne, convoquez une assemblée solennelle; assemblez les anciens, tous les habitants du pays, à la maison de l'Éternel, votre Dieu, et criez à l'Éternel!
15
Hélas, quel jour! car le jour de l'Éternel est proche, et il viendra comme une destruction du Tout-puissant.
16
La nourriture n'est-elle pas retranchée de devant nos yeux, et, de la maison de notre Dieu, la joie et l'allégresse?
17
Les semences pourrissent sous leurs mottes; les greniers sont désolés; les granges sont renversées, car le blé est desséché.
18
Comme le bétail gémit! Les troupeaux de gros bétail sont déconcertés, car il n'y a pas de pâturage pour eux; les troupeaux de menu bétail aussi sont en peine.
19
A toi, Éternel, je crierai; car le feu a dévoré les pâturages du désert, et la flamme à brûlé tous les arbres des champs.
20
Les bêtes des champs aussi crient à toi, car les cours d'eau sont desséchés, et le feu a dévoré les pâturages du désert.
Jóel
Chapitre 1
1
Slovo Hospodinovo, kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu:
2
Slyšte to starší, a pozorujte všickni obyvatelé této země, stalo-li se to za dnů vašich, aneb za dnů otců vašich?
3
Vypravujte o tom synům svým, a synové vaši synům svým, synové pak jejich rodině potomní.
4
Co pozůstalo po housenkách, snědly kobylky, a co pozůstalo po kobylkách, snědli brouci, co pak pozůstalo po broucích, dojedli chroustové.
5
Prociťte opilci, a plačte a kvělte všickni, kteříž píjíte víno, proto že odtržen jest mest od úst vašich.
6
Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný, jehož zubové zubové lva, a střenovní zubové jeho lvoví.
7
Přivedl vinné kmeny mé v pustinu, a fíkoví mé na zkázu; docela obnažil je a zporážel, zbělely ratolesti jejich.
8
Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své.
9
Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova, kvílí kněží, služebníci Hospodinovi.
10
Zpustlo pole, kvílí země, proto že pohubeno obilé, vyschl mest, olej zhynul.
11
Stydí se oráči, kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene; nebo zahynula žeň polní.
12
Vinný kmen usechl, a fík usvadl, strom zrnatých jablek, též i palma i jabloň, všecko dříví polní poschlo, a že odňato potěšení od synů lidských.
13
Přepašte se a kvělte, ó kněží, úpějte přisluhující oltáři, vejděte a léhejte i v noci v žíních, služebníci Boha mého. Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti.
14
Uložte půst, svolejte shromáždění, shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho, a volejte k Hospodinu:
15
Ach, nastojte na tento den; nebo blízký jest den Hospodinův, a jako poplénění od Všemohoucího přichází.
16
Ano před očima našima pokrm odjat jest, z domu Boha našeho veselé a plésání.
17
Vyhynulo símě pod hrudami svými, zpustly stodoly, zbořeny jsou obilnice; nebo vyschlo obilé.
18
Aj, jak vzdychá dobytek, svírají se stáda skotů, proto že nemají žádné pastvy, ano i stáda bravů hynou.
19
K toběť, ó Hospodine, volám; nebo oheň sežral pastviska pouště; a plamen popálil všecka dříví polní.
20
Také i zvěř polní všecka lká k tobě, proto že vyschli potokové vod, a oheň sežral pastviska na poušti.