Comparer
Lamentations de Jérémie 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Lamentations de Jérémie
Chapitre 3
1
Je suis l'homme qui ai vu l'affliction par la verge de sa fureur.
2
Il m'a conduit et amené dans les ténèbres, et non dans la lumière.
3
Certes c'est contre moi qu'il a tout le jour tourné et retourné sa main.
4
Il a fait vieillir ma chair et ma peau; il a brisé mes os.
5
Il a bâti contre moi, et m'a environné de fiel et de peine.
6
Il m'a fait habiter dans des lieux ténébreux, comme ceux qui sont morts depuis longtemps.
7
Il a fait une clôture autour de moi, afin que je ne sorte point; il a appesanti mes chaînes.
8
Même quand je crie et que j'élève ma voix, il ferme l'accès à ma prière.
9
Il a barré mes chemins avec des pierres de taille; il a bouleversé mes sentiers.
10
a été pour moi un ours aux embûches, un lion dans les lieux cachés.
11
Il a fait dévier mes chemins et m'a déchiré; il m'a rendu désolé.
12
Il a bandé son arc, et m'a placé comme un but pour la flèche.
13
Il a fait entrer dans mes reins les flèches de son carquois.
14
Je suis la risée de tout mon peuple, leur chanson tout le jour.
15
Il m'a rassasié d'amertumes, il m'a abreuvé d'absinthe.
16
Il m'a brisé les dents avec du gravier; il m'a couvert de cendre.
17
Et tu as rejeté mon âme loin de la paix, j'ai oublié le bonheur;
18
et j'ai dit: Ma confiance est périe, et mon espérance en l'Éternel.
19
Souviens-toi de mon affliction, et de mon bannissement, de l'absinthe et du fiel.
20
Mon âme s'en souvient sans cesse, et elle est abattue au dedans de moi.
21
-Je rappelle ceci à mon cœur, c'est pourquoi j'ai espérance:
22
Ce sont les bontés de l'Éternel que nous ne sommes pas consumés, car ses compassions ne cessent pas;
23
elles sont nouvelles chaque matin; grande est ta fidélité!
24
L'Éternel est ma portion, dit mon âme; c'est pourquoi j'espérerai en lui.
25
L'Éternel est bon pour ceux qui s'attendent à lui, pour l'âme qui le cherche.
26
C'est une chose bonne qu'on attende, et dans le silence, le salut de l'Éternel
27
Il est bon à l'homme de porter le joug dans sa jeunesse:
28
Il est assis solitaire, et se tait, parce qu'il l'a pris sur lui;
29
il met sa bouche dans la poussière: peut-être y aura-t-il quelque espoir.
30
Il présente la joue à celui qui le frappe, il est rassasié d'opprobres.
31
Car le Seigneur ne rejette pas pour toujours;
32
mais, s'il afflige, il a aussi compassion, selon la grandeur de ses bontés;
33
car ce n'est pas volontiers qu'il afflige et contriste les fils des hommes.
34
Qu'on écrase sous les pieds tous les prisonniers de la terre,
35
qu'on fasse fléchir le droit d'un homme devant la face du Très-haut,
36
qu'on fasse tort à un homme dans sa cause, le Seigneur ne le voit-il point?
37
Qui est-ce qui dit une chose, et elle arrive, quand le Seigneur ne l'a point commandée?
38
N'est-ce pas de la bouche du Très-haut que viennent les maux et les biens?
39
Pourquoi un homme vivant se plaindrait-il, un homme, à cause de la peine de ses péchés?
40
Recherchons nos voies, et scrutons-les, et retournons jusqu'à l'Éternel.
41
Élevons nos cœurs avec nos mains vers Dieu dans les cieux.
42
Nous avons désobéi et nous avons été rebelles; tu n'as pas pardonné.
43
Tu t'es enveloppé de colère et tu nous a poursuivis; tu as tué, tu n'as point épargné.
44
Tu t'es enveloppé d'un nuage, de manière à ce que la prière ne passât point.
45
Tu nous as faits la balayure et le rebut au milieu des peuples.
46
Tous nos ennemis ont ouvert la bouche sur nous.
47
La frayeur et la fosse sont venues sur nous, la destruction et la ruine.
48
Des ruisseaux d'eaux coulent de mes yeux à cause de la ruine de la fille de mon peuple.
49
Mon œil se fond en eau, il ne cesse pas et n'a point de relâche,
50
jusqu'à ce que l'Éternel regarde et voie des cieux.
51
Mon œil afflige mon âme à cause de toutes les filles de ma ville.
52
Ceux qui sont mes ennemis sans cause m'ont donné la chasse comme à l'oiseau.
53
Ils m'ont ôté la vie dans une fosse, et ont jeté des pierres sur moi.
54
Les eaux ont coulé par-dessus ma tête; j'ai dit: Je suis retranché!
55
J'ai invoqué ton nom, ô Éternel! de la fosse des abîmes.
56
Tu as entendu ma voix; ne cache point ton oreille à mon soupir, à mon cri.
57
Tu t'es approché au jour que je t'ai invoqué; tu as dit: Ne crains pas.
58
Seigneur, tu as pris en main la cause de mon âme, tu as racheté ma vie.
59
Tu as vu, Éternel, le tort qu'on me fait; juge ma cause.
60
Tu as vu toute leur vengeance, toutes leurs machinations contre moi.
61
Tu as entendu leurs outrages, ô Éternel! toutes leurs machinations contre moi,
62
les lèvres de ceux qui s'élèvent contre moi, et ce qu'ils se proposent contre moi tout le jour.
63
Regarde quand ils s'asseyent et quand ils se lèvent: je suis leur chanson.
64
Rends-leur une récompense, ô Éternel! selon l'ouvrage de leurs mains.
65
Donne-leur un cœur cuirassé; ta malédiction soit sur eux!
66
Poursuis-les dans ta colère et détruis-les de dessous les cieux de l'Éternel.
Pláč
Chapitre 3
1
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.