Comparer
Michée 7
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Michée
Chapitre 7
1
Malheur à moi! car je suis comme quand on a fait la cueillette des fruits d'été, comme les grappillages lors de la vendange: pas une grappe de raisin à manger! aucun fruit précoce que mon âme désirait!
2
L'homme pieux a disparu du pays, et il n'y a pas de gens droits parmi les hommes; tous ils se placent aux embûches pour verser le sang; ils font la chasse chacun à son frère avec un filet;
3
les deux mains sont prêtes au mal, afin de le bien faire; le prince exige, et le juge est là pour une récompense, et le grand exprime l'avidité de son âme; et ensemble ils trament la chose.
4
Le meilleur d'entre eux est comme une ronce, le plus droit, pire qu'une haie d'épines. Le jour de tes sentinelles et de ta visitation est arrivé; maintenant sera leur confusion.
5
N'ayez pas de confiance en un compagnon; ne vous fiez pas à un ami; garde les portes de ta bouche devant celle qui couche dans ton sein.
6
Car le fils flétrit le père, la fille s'élève contre sa mère, la belle-fille contre sa belle-mère; les ennemis d'un homme sont les gens de sa maison.
7
Mais moi, je regarderai vers l'Éternel, je m'attendrai au Dieu de mon salut; mon Dieu m'écoutera.
8
Ne te réjouis pas sur moi, mon ennemie: si je tombe, je me relèverai; si je suis assise dans les ténèbres, l'Éternel sera ma lumière.
9
Je supporterai l'indignation de l'Éternel, car j'ai péché contre lui, -jusqu'à ce qu'il prenne en main ma cause et me fasse droit: il me fera sortir à la lumière; je verrai sa justice.
10
Et mon ennemie le verra et la honte la couvrira, elle qui me disait: Où est l'Éternel, ton Dieu? Mes yeux la verront; maintenant elle sera foulée comme la boue des rues.
11
Au jour où tes murs doivent se bâtir, ce jour-là, la limite établie sera reculée.
12
Ce jour-là, on viendra jusqu'à toi, depuis l'Assyrie et les villes de l'Égypte, et depuis l'Égypte jusqu'au fleuve, et de mer à mer, et de montagne en montagne.
13
Mais le pays sera une désolation, à cause de ses habitants, pour le fruit de leurs actions.
14
Pais ton peuple avec ton bâton, le troupeau de ton héritage qui demeure seul dans la forêt, au milieu du Carmel; qu'ils paissent en Basan et en Galaad comme aux jours d'autrefois.
15
Comme aux jours où tu sortis du pays d'Égypte, je lui ferai voir des choses merveilleuses.
16
Les nations verront et seront confondues à cause de toute leur puissance; elles mettront la main sur la bouche, leurs oreilles seront sourdes.
17
Elles lécheront la poussière comme le serpent; comme les bêtes rampantes de la terre, elles sortiront en tremblant de leurs lieux cachés; elles viendront avec frayeur vers l'Éternel, notre Dieu, et elles te craindront.
18
Qui est un Dieu comme toi, pardonnant l'iniquité et passant par-dessus la transgression du reste de son héritage? Il ne gardera pas à perpétuité sa colère, parce qu'il prend son plaisir en la bonté.
19
Il aura encore une fois compassion de nous, il mettra sous ses pieds nos iniquités; et tu jetteras tous leurs péchés dans les profondeurs de la mer.
20
Tu accompliras envers Jacob ta vérité, envers Abraham ta bonté, que tu as jurées à nos pères dès les jours d'autrefois.
Micheáš
Chapitre 7
1
Běda mně, že jsem jako paběrek úrod letních, jako paběrkové po vinobraní. Není žádného hroznu k jídlu, prvotiny z ovoce žádá duše má.
2
Zahynul pobožný z země této, a upřímého mezi lidmi není žádného; všickni napořád o vylití krve úklady činí, jeden každý bratra svého loví sítí.
3
Co zlého oběma rukama páchají, to aby za dobré počteno bylo. Kníže žádá, a soudce z úplatku soudí, a kdož veliký jest, ten mluví převrácenost duše své, a v hromadu ji pletou.
4
Nejlepší z nich jest jako bodlák, nejupřímější převyšuje trní. Přicházíť den strážných tvých, navštívení tvé přichází; jižť nastane zpletení jejich.
5
Nedověřujte se příteli, nedoufejte v vůdce; před tou, jenž leží v lůnu tvém, ostříhej dveří úst svých.
6
Nebo syn v lehkost uvodí otce, dcera povstává proti mateři své, nevěsta proti svegruši své, a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho.
7
Protož já na Hospodina vyhlédati budu, očekávati budu na Boha spasení svého, vyslyšíť mne Bůh můj.
8
Neraduj se ze mne, nepřítelkyně má. Upadla-liť jsem, povstanu; sedím-liť v temnostech, svítí mi Hospodin.
9
Zůřivost Hospodinovu ponesu, nebo jsem proti němu zhřešila, až se vždy zasadí o mou při, a mne zastane. Vyvedeť mne na světlo, budu viděti spravedlnost jeho.
10
Uzříť to nepřítelkyně má, a přikryje ji hanba, ješto mi říká: Kdež jest Hospodin Bůh tvůj? Oči mé podívají se na ni; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích.
11
Toho dne, v němž vystaveny budou hradby tvé, toho dne daleko se rozejde výpověd.
12
Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností, a od pevností až k řece, a od moře k moři, a od hory k hoře.
13
A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své, pro ovoce činů jejich.
14
Pasiž lid svůj berlou svou, stádce dědictví svého, kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí, ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních,
15
Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské. Ukáži jemu divné věci.
16
Což vidouce národové, styděti se budou za všecku sílu svou; vloží ruku na ústa, a uši jejich ohlechnou.
17
Lízati budou prach jako had, a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých; k Hospodinu Bohu našemu, předěšeni jsouce, poběhnou, a báti se tebe budou.
18
Kdo jest Bůh silný podobný tobě, kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého, kterýž by nedržel na věky hněvu svého, proto že líbost má v slitování se?
19
Navrátě se, slituje se nad námi, podmaní nepravosti naše; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše.
20
Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi, milosrdným Abrahamovi, jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních.