Comparer
Nombres 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Nombres
Chapitre 17
1
Et l'Éternel parla à Moïse, disant:
2
Parle aux fils d'Israël, et prends d'eux, de tous leurs princes selon leurs maisons de pères, une verge par maison de père, douze verges; tu écriras le nom de chacun sur sa verge;
3
et tu écriras le nom d'Aaron sur la verge de Lévi; car il y aura une verge pour chaque chef de leurs maisons de pères.
4
Et tu les poseras dans la tente d'assignation, devant le témoignage, où je me rencontre avec vous.
5
Et il arrivera que la verge de l'homme que j'ai choisi bourgeonnera; et je ferai cesser de devant moi les murmures des fils d'Israël, par lesquels ils murmurent contre vous.
6
Et Moïse parla aux fils d'Israël; et tous leurs princes lui donnèrent une verge, une verge pour chaque prince, selon leurs maisons de pères: douze verges; et la verge d'Aaron était au milieu de ces verges.
7
Et Moïse posa les verges devant l'Éternel dans la tente du témoignage.
8
Et il arriva, le lendemain, que Moïse entra dans la tente du témoignage, et voici, la verge d'Aaron, pour la maison de Lévi, avait bourgeonné, et avait poussé des boutons, et avait produit des fleurs et mûri des amandes.
9
Et Moïse porta toutes les verges de devant l'Éternel à tous les fils d'Israël; et ils les virent, et reprirent chacun sa verge.
10
Et l'Éternel dit à Moïse: Reporte la verge d'Aaron devant le témoignage, pour être gardée comme un signe aux fils de rébellion; et tu feras cesser leurs murmures de devant moi, et ils ne mourront pas.
11
Et Moïse fit comme l'Éternel lui avait commandé; il fit ainsi.
12
Et les fils d'Israël parlèrent à Moïse, disant: Voici, nous expirons, nous périssons, nous périssons tous!
13
Quiconque s'approche en aucune manière du tabernacle de l'Éternel, meurt; faut-il donc que nous expirions tous?
4 Mojžíšova
Chapitre 17
1
Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi, řka:
2
Mluv k synům Izraelským, a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců, totiž ode všech knížat jejich, vedlé domů otců jich dvanácte prutů, a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho.
3
Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví; nebo jeden každý prut bude místo jednoho předního z domu otců jejich.
4
I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím, kdež přicházím k vám.
5
I stane se, že kohož vyvolím, toho prut zkvetne; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synů Izraelských, kterýmž repcí na vás.
6
Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským, dali jemu všecka jejich knížata pruty své, jedno každé kníže prut z domu otce svého, totiž prutů dvanácte, prut pak Aronův byl též mezi pruty jejich.
7
I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví.
8
Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví, a aj, vyrostl prut Aronův z domu Léví, a vypustiv z sebe pupence, zkvetl a vydal mandly zralé.
9
I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským; a uzřevše je, vzali jeden každý prut svůj.
10
Řekl pak Hospodin Mojžíšovi: Dones zase prut Aronův před svědectví, aby chován byl na znamení proti buřičům zpurným, a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne, aby nezemřeli.
11
I učinil tak Mojžíš; jakž byl přikázal jemu Hospodin, tak učinil.
12
Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi, řkouce: Hle, již mřeme, mizíme a všickni my hyneme.
13
Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu, umírá. Všickni-liž smrtí zhyneme?