Comparer
Proverbes 19
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Proverbes
Chapitre 19
1
Mieux vaut le pauvre qui marche dans son intégrité, que celui qui est pervers de lèvres et qui est un sot.
2
De même, le manque de connaissance dans une âme n'est pas une bonne chose, et celui qui se hâte de ses pieds bronche.
3
La folie de l'homme pervertit sa voie, et son cœur s'irrite contre l'Éternel.
4
Les richesses font beaucoup d'amis, mais le pauvre est séparé de son ami.
5
Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges n'échappera point.
6
Beaucoup de gens recherchent la faveur d'un noble, et chacun est ami d'un homme qui donne.
7
Tous les frères du pauvre le haïssent; combien plus ses amis s'éloigneront-ils de lui! Il les poursuit de ses paroles,… ils n'y sont plus!
8
Celui qui acquiert du sens aime son âme; celui qui garde l'intelligence, c'est pour trouver le bonheur.
9
Le faux témoin ne sera pas tenu pour innocent, et celui qui profère des mensonges périra.
10
Une vie de délices ne sied pas à un sot; combien moins sied-il à un serviteur de gouverner des princes!
11
La sagesse de l'homme le rend lent à la colère; et sa gloire c'est de passer par-dessus la transgression.
12
La colère d'un roi est comme le rugissement d'un jeune lion, mais sa faveur, comme la rosée sur l'herbe.
13
Un fils insensé est un malheur pour son père, et les querelles d'une femme sont une gouttière continuelle.
14
Maison et richesse sont l'héritage des pères, mais une femme sage vient de l'Éternel.
15
La paresse fait tomber dans un profond sommeil, et l'âme négligente aura faim.
16
Celui qui garde le commandement garde son âme; celui qui ne veille pas sur ses voies mourra.
17
Qui use de grâce envers le pauvre prête à l'Éternel, et il lui rendra son bienfait.
18
Corrige ton fils tandis qu'il y a de l'espoir, mais ne te laisse pas aller au désir de le faire mourir.
19
Celui qui est très colère en portera la peine; car si tu le délivres, tu devras recommencer.
20
Écoute le conseil, et reçois l'instruction, afin que tu sois sage à ta fin.
21
Il y a beaucoup de pensées dans le cœur d'un homme; mais le conseil de l'Éternel, c'est là ce qui s'accomplit.
22
Ce qui attire dans un homme, c'est sa bonté; et le pauvre vaut mieux que l'homme menteur.
23
La crainte de l'Éternel mène à la vie, et on reposera rassasié, sans être visité par le mal.
24
Le paresseux enfonce sa main dans le plat, et il ne la ramène pas à sa bouche.
25
Frappe le moqueur, et le simple deviendra avisé; corrige l'homme intelligent, et il comprendra la connaissance.
26
Celui qui ruine son père et chasse sa mère, est un fils qui fait honte et apporte l'opprobre.
27
Mon fils, cesse d'écouter l'instruction qui fait errer loin des paroles de la connaissance.
28
Un témoin de Bélial se moque du juste jugement, et la bouche des méchants avale l'iniquité.
29
Les jugements sont préparés pour les moqueurs, et les coups pour le dos des sots.
Přísloví
Chapitre 19
1
Lepší jest chudý, jenž chodí v upřímnosti své, nežli převrácený ve rtech svých, kterýž jest blázen.
2
Jistě že bez umění duši není dobře, a kdož jest kvapných noh, hřeší.
3
Bláznovství člověka převrací cestu jeho, ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho.
4
Statek přidává přátel množství, ale chudý od přítele svého odloučen bývá.
5
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, neuteče.
6
Mnozí pokoří se před knížetem, a každý jest přítel muži štědrému.
7
Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho! Když volá za nimi, není jich.
8
Ten, kdož miluje duši svou, nabývá moudrosti, a ostříhá opatrnosti, aby nalezl dobré.
9
Svědek falešný nebude bez pomsty, a kdož mluví lež, zahyne.
10
Nesluší na blázna rozkoš, a ovšem, aby služebník nad knížaty panoval.
11
Rozum člověka zdržuje hněv jeho, a čest jeho jest prominouti provinění.
12
Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest, a ochotnost jeho jako rosa na bylinu.
13
Trápení otci svému jest syn bláznivý, a ustavičné kapání žena svárlivá.
14
Dům a statek jest po rodičích, ale od Hospodina manželka rozumná.
15
Lenost přivodí tvrdý sen, a duše váhavá lačněti bude.
16
Ten, kdož ostříhá přikázaní, ostříhá duše své; ale kdož pohrdá cestami svými, zahyne.
17
Kdo uděluje chudému, půjčuje Hospodinu, a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu.
18
Tresci syna svého, dokudž jest o něm naděje, a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá.
19
Veliký hněv ukazuj, odpouštěje trestání, proto že poněvadž odpouštíš, potom více trestati budeš.
20
Poslouchej rady, a přijímej kázeň, abys vždy někdy moudrý byl.
21
Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka, ale uložení Hospodinovo toť ostojí.
22
Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným, ale počestnější jest chudý než muž lživý.
23
Bázeň Hospodinova k životu. Takový jsa nasycen, bydlí, aniž neštěstím navštíven bývá.
24
Lenivý schovává ruku svou za ňadra, ani k ústům svým jí nevztáhne.
25
Ubí posměvače, ať se hlupec dovtípí; a potresci rozumného, ať porozumí umění.
26
Syn, kterýž hanbu a lehkost činí, hubí otce, a zahání matku.
27
Přestaň, synu můj, poslouchati učení, kteréž od řečí rozumných odvozuje.
28
Svědek nešlechetný posmívá se soudu, a ústa bezbožných přikrývají nepravost.
29
Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové, a rány na hřbet bláznů.