Comparer
Psaumes 102
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 102
1
Éternel, entends ma prière, et que mon cri vienne jusqu'à toi!
2
Ne me cache pas ta face; au jour de ma détresse, incline vers moi ton oreille; au jour que je crie, hâte-toi, réponds-moi.
3
Car mes jours s'évanouissent comme la fumée, et mes os sont brûlés comme un foyer.
4
Mon cœur est frappé, et est desséché comme l'herbe; car j'ai oublié de manger mon pain.
5
A cause de la voix de mon gémissement, mes os s'attachent à ma chair.
6
Je suis devenu semblable au pélican du désert; je suis comme le hibou des lieux désolés.
7
Je veille, et je suis comme un passereau solitaire sur un toit.
8
Tout le jour mes ennemis m'outragent; ceux qui sont furieux contre moi jurent par moi.
9
Car j'ai mangé la cendre comme du pain, et j'ai mêlé de pleurs mon breuvage,
10
cause de ton indignation et de ta colère; car tu m'as élevé haut, et tu m'as jeté en bas.
11
Mes jours sont comme l'ombre qui s'allonge, et je deviens sec comme l'herbe.
12
Mais toi, Éternel! tu demeures à toujours, et ta mémoire est de génération en génération.
13
Tu te lèveras, tu auras compassion de Sion; car c'est le temps d'user de grâce envers elle, car le temps assigné est venu.
14
Car tes serviteurs prennent plaisir à ses pierres, et ont compassion de sa poussière.
15
Alors les nations craindront le nom de l'Éternel, et tous les rois de la terre, ta gloire.
16
Quand l'Éternel bâtira Sion, il paraîtra dans sa gloire.
17
Il aura égard à la prière du désolé, et il ne méprisera pas leur prière.
18
Cela sera écrit pour la génération à venir; et le peuple qui sera créé louera Jah;
19
Car il a regardé des lieux hauts de sa sainteté; des cieux l'Éternel a considéré la terre.
20
Pour entendre le gémissement du prisonnier, et pour délier ceux qui étaient voués à la mort;
21
Afin qu'on annonce dans Sion le nom de l'Éternel, et sa louange dans Jérusalem,
22
les peuples seront rassemblés, et les royaumes, pour servir l'Éternel.
23
Il a abattu ma force dans le chemin, il a abrégé mes jours.
24
J'ai dit: Mon Dieu, ne m'enlève pas à la moitié de mes jours!… Tes années sont de génération en génération!
25
Tu as jadis fondé la terre, et les cieux sont l'ouvrage de tes mains;
26
Eux, ils périront, mais toi, tu subsisteras; et ils vieilliront tous comme un vêtement; tu les changeras comme un habit, et ils seront changés;
27
Mais toi, tu es le Même, et tes années ne finiront pas.
28
Les fils de tes serviteurs demeureront, et leur semence sera établie devant toi.
Žalmy
Chapitre 102
1
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
2
Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
3
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
4
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
5
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
6
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
7
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
8
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
9
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
10
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
11
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
12
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
13
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
14
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
15
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
16
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
17
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
18
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
19
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
20
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
21
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
22
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
23
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
24
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
25
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
26
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
27
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
28
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
29
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.