Comparer
Psaumes 119
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 119
1
Bienheureux ceux qui sont intègres dans leur voie, qui marchent dans la loi de l'Éternel.
2
Bienheureux ceux qui gardent ses témoignages, qui le cherchent de tout leur cœur,
3
Qui aussi ne font pas d'iniquité; ils marchent dans ses voies.
4
Tu as commandé tes préceptes pour qu'on les garde soigneusement.
5
Oh, que mes voies fussent dressées, pour garder tes statuts!
6
Alors je ne serai pas honteux quand je regarderai à tous tes commandements.
7
Je te célébrerai d'un cœur droit, quand j'aurai appris les ordonnances de ta justice.
8
Je garderai tes statuts; ne me délaisse pas tout à fait.
9
Comment un jeune homme rendra-t-il pure sa voie? Ce sera en y prenant garde selon ta parole.
10
Je t'ai cherché de tout mon cœur; ne me laisse pas m'égarer de tes commandements.
11
J'ai caché ta parole dans mon cœur, afin que je ne pèche pas contre toi.
12
Éternel! tu es béni; enseigne-moi tes statuts.
13
J'ai raconté de mes lèvres toutes les ordonnances de ta bouche.
14
J'ai pris plaisir au chemin de tes témoignages, autant qu'à toutes les richesses.
15
Je méditerai tes préceptes et je regarderai à tes sentiers.
16
Je fais mes délices de tes statuts, je n'oublierai pas ta parole.
17
Fais du bien à ton serviteur, et je vivrai et je garderai ta parole.
18
Ouvre mes yeux, et je verrai les merveilles qui sont dans ta loi.
19
Je suis étranger dans le pays; ne me cache pas tes commandements.
20
Mon âme est brisée par l'ardent désir qu'elle a en tout temps pour tes ordonnances.
21
Tu as tancé les orgueilleux, les maudits, qui s'égarent de tes commandements.
22
Roule de dessus moi l'opprobre et le mépris; car je garde tes témoignages.
23
Les princes même se sont assis et parlent contre moi; ton serviteur médite tes statuts.
24
Tes témoignages sont aussi mes délices, les hommes de mon conseil.
25
Mon âme est attachée à la poussière; fais-moi vivre selon ta parole.
26
Je t'ai déclaré mes voies, et tu m'as répondu; enseigne-moi tes statuts.
27
Fais-moi comprendre la voie de tes préceptes, et je méditerai sur tes merveilles.
28
Mon âme, de tristesse, se fond en larmes; affermis-moi selon ta parole.
29
Éloigne de moi la voie du mensonge, et, dans ta grâce, donne-moi ta loi.
30
J'ai choisi la voie de la fidélité, j'ai placé devant moi tes jugements.
31
Je suis attaché à tes témoignages: Éternel! ne me rends point honteux.
32
Je courrai dans la voie de tes commandements, quand tu auras mis mon cœur au large.
33
Éternel! enseigne-moi la voie de tes statuts, et je l'observerai jusqu'à la fin.
34
Donne-moi de l'intelligence, et j'observerai ta loi, et je la garderai de tout mon cœur.
35
Fais-moi marcher dans le chemin de tes commandements, car j'y prends plaisir.
36
Incline mon cœur à tes témoignages, et non point au gain.
37
Détourne mes yeux pour qu'ils ne regardent pas la vanité; fais-moi vivre dans ta voie.
38
Confirme ta parole à ton serviteur, qui est adonné à ta crainte.
39
Détourne de moi l'opprobre que je crains; car tes jugements sont bons.
40
Voici, j'ai ardemment désiré tes préceptes; fais-moi vivre dans ta justice.
41
Et que ta bonté vienne à moi, ô Éternel! -ton salut, selon ta parole!
42
Et j'aurai de quoi répondre à celui qui m'outrage; car je me suis confié en ta parole.
43
Et n'ôte pas entièrement de ma bouche la parole de la vérité; car je me suis attendu à tes jugements.
44
Alors je garderai ta loi continuellement, à toujours et à perpétuité;
45
Et je marcherai au large, car j'ai recherché tes préceptes;
46
Et je parlerai de tes témoignages devant des rois, et je ne serai pas honteux;
47
Et je trouverai mes délices en tes commandements que j'ai aimés;
48
Et je lèverai mes mains vers tes commandements que j'ai aimés, et je méditerai tes statuts.
49
Souviens-toi de ta parole à ton serviteur, à laquelle tu as fait que je me suis attendu.
50
C'est ici ma consolation dans mon affliction, que ta parole m'a fait vivre.
51
Les orgueilleux se sont moqués de moi excessivement: je n'ai pas dévié de ta loi;
52
Je me suis souvenu de tes ordonnances de jadis, ô Éternel! et je me suis consolé.
53
Une ardente indignation m'a saisi à cause des méchants qui abandonnent ta loi.
54
Tes statuts m'ont été des cantiques, dans la maison de mon pèlerinage.
55
Je me suis souvenu de ton nom pendant la nuit, ô Éternel! et j'ai gardé ta loi.
56
Cela m'est arrivé, car j'ai observé tes préceptes.
57
Ma part, ô Éternel! je l'ai dit, c'est de garder tes paroles.
58
Je t'ai imploré de tout mon cœur: use de grâce envers moi selon ta parole.
59
J'ai pensé à mes voies, et j'ai tourné mes pieds vers tes témoignages.
60
Je me suis hâté, et je n'ai point différé de garder tes commandements.
61
Les cordes des méchants m'ont entouré: je n'ai pas oublié ta loi.
62
Je me lève à minuit pour te célébrer à cause des ordonnances de ta justice.
63
Je suis le compagnon de tous ceux qui te craignent, et de ceux qui gardent tes préceptes.
64
La terre, ô Éternel! est pleine de ta bonté; enseigne-moi tes statuts.
65
Tu as fait du bien à ton serviteur, ô Éternel! selon ta parole.
66
Enseigne-moi le bon sens et la connaissance; car j'ai ajouté foi à tes commandements.
67
Avant que je fusse affligé, j'errais; mais maintenant je garde ta parole.
68
Tu es bon et bienfaisant; enseigne-moi tes statuts.
69
Les orgueilleux ont inventé contre moi des mensonges; j'observerai tes préceptes de tout mon cœur.
70
Leur cœur est épaissi comme la graisse; moi, je trouve mes délices en ta loi.
71
Il est bon pour moi que j'aie été affligé, afin que j'apprenne tes statuts.
72
La loi de ta bouche est meilleure pour moi que des milliers de pièces d'or et d'argent.
73
Tes mains m'ont fait et façonné; rends-moi intelligent, et j'apprendrai tes commandements.
74
Ceux qui te craignent me verront, et se réjouiront; car je me suis attendu à ta parole.
75
Je sais, ô Éternel! que tes jugements sont justice, et que c'est en fidélité que tu m'as affligé.
76
Que ta bonté, je te prie, soit ma consolation, selon ta parole à ton serviteur.
77
Que tes compassions viennent sur moi, et je vivrai; car ta loi fait mes délices.
78
Que les orgueilleux soient couverts de honte, car sans cause ils ont agi perversement envers moi; moi, je médite tes préceptes.
79
Que ceux qui te craignent se tournent vers moi, et ceux qui connaissent tes témoignages.
80
Que mon cœur soit intègre dans tes statuts, afin que je ne sois pas honteux.
81
Mon âme languit après ton salut; je m'attends à ta parole.
82
Mes yeux languissent après ta parole; et j'ai dit: Quand me consoleras-tu?
83
Car je suis devenu comme une outre mise à la fumée; je n'oublie pas tes statuts.
84
Combien dureront les jours de ton serviteur? Quand exécuteras-tu le jugement contre ceux qui me persécutent?
85
Les orgueilleux ont creusé pour moi des fosses, ce qui n'est pas selon ta loi.
86
Tous tes commandements sont fidélité. On me persécute sans cause; aide-moi!
87
Peu s'en est fallu qu'ils ne m'eussent consumé sur la terre; mais moi, je n'ai pas abandonné tes préceptes.
88
Selon ta bonté, fais-moi vivre, et je garderai le témoignage de ta bouche.
89
Éternel! ta parole est établie à toujours dans les cieux.
90
Ta fidélité est de génération en génération. Tu as établi la terre, et elle demeure ferme.
91
Selon tes ordonnances, ces choses demeurent fermes aujourd'hui; car toutes choses te servent.
92
Si ta loi n'eût fait mes délices, j'eusse péri dans mon affliction.
93
Jamais je n'oublierai tes préceptes, car par eux tu m'as fait vivre.
94
Je suis à toi, sauve-moi; car j'ai recherché tes préceptes.
95
Les méchants m'attendent pour me faire périr; mais je suis attentif à tes témoignages.
96
J'ai vu la fin de toute perfection; ton commandement est fort étendu.
97
Combien j'aime ta loi! tout le jour je la médite.
98
Tes commandements m'ont rendu plus sage que mes ennemis, car ils sont toujours avec moi.
99
J'ai plus d'intelligence que tous ceux qui m'enseignent, parce que je médite tes préceptes.
100
J'ai plus de sens que les anciens, parce que j'observe tes préceptes.
101
J'ai gardé mes pieds de toute mauvaise voie, afin que je garde ta parole.
102
Je ne me suis pas détourné de tes ordonnances, car c'est toi qui m'as instruit.
103
Que tes paroles ont été douces à mon palais, plus que le miel à ma bouche!
104
Par tes préceptes je suis devenu intelligent; c'est pourquoi je hais toute voie de mensonge.
105
Ta parole est une lampe à mon pied, et une lumière à mon sentier.
106
J'ai juré, et je le tiendrai, de garder les ordonnances de ta justice.
107
Je suis extrêmement affligé, ô Éternel! fais-moi vivre selon ta parole!
108
Agrée, je te prie, ô Éternel! les offrandes volontaires de ma bouche, et enseigne-moi tes ordonnances.
109
Ma vie est continuellement dans ma main, mais je n'oublie pas ta loi.
110
Les méchants m'ont tendu un piège; mais je ne me suis pas égaré de tes préceptes.
111
Tes témoignages me sont un héritage à toujours; car ils sont la joie de mon cœur.
112
J'ai incliné mon cœur à pratiquer tes statuts, à toujours, jusqu'à la fin.
113
J'ai eu en haine ceux qui sont doubles de cœur, mais j'aime ta loi.
114
Tu es mon asile et mon bouclier; je me suis attendu à ta parole.
115
Retirez-vous de moi, vous qui faites le mal, et j'observerai les commandements de mon Dieu.
116
Soutiens-moi selon ta parole, et je vivrai; et ne me laisse pas être confus en mon espérance.
117
Soutiens-moi, et je serai sauvé, et je regarderai continuellement tes statuts.
118
Tu as rejeté tous ceux qui s'égarent de tes statuts; car leur tromperie n'est que mensonge.
119
Tu ôtes tous les méchants de la terre, comme des scories; c'est pourquoi j'aime tes témoignages.
120
Ma chair frissonne de la frayeur que j'ai de toi, et j'ai craint à cause de tes jugements.
121
J'ai pratiqué le jugement et la justice; ne m'abandonne pas à mes oppresseurs.
122
Sois le garant de ton serviteur pour son bien; que les orgueilleux ne m'oppriment pas.
123
Mes yeux languissent après ton salut et la parole de ta justice.
124
Agis envers ton serviteur selon ta bonté, et enseigne-moi tes statuts.
125
Je suis ton serviteur; rends-moi intelligent, et je connaîtrai tes témoignages.
126
Il est temps que l'Éternel agisse: ils ont annulé ta loi.
127
C'est pourquoi j'aime tes commandements plus que l'or, et que l'or épuré.
128
C'est pourquoi j'estime droits tous tes préceptes, à l'égard de toutes choses; je hais toute voie de mensonge.
129
Tes témoignages sont merveilleux; c'est pourquoi mon âme les observe.
130
L'entrée de tes paroles illumine, donnant de l'intelligence aux simples.
131
J'ai ouvert ma bouche, et j'ai soupiré; car j'ai un ardent désir de tes commandements.
132
Tourne-toi vers moi et use de grâce envers moi, selon ta coutume envers ceux qui aiment ton nom.
133
Affermis mes pas dans ta parole, et qu'aucune iniquité ne domine en moi.
134
Rachète-moi de l'oppression de l'homme, et je garderai tes préceptes.
135
Fais luire ta face sur ton serviteur, et enseigne-moi tes statuts.
136
Des ruisseaux d'eau coulent de mes yeux, parce qu'on ne garde pas ta loi.
137
Tu es juste, ô Éternel! et droit dans tes jugements.
138
Tu as commandé la justice de tes témoignages, et la fidélité, strictement.
139
Mon zèle m'a dévoré; car mes oppresseurs ont oublié tes paroles.
140
Ta parole est bien affinée, et ton serviteur l'aime.
141
Je suis petit et méprisé; je n'ai pas oublié tes préceptes.
142
Ta justice est une justice à toujours, et ta loi est vérité.
143
La détresse et l'angoisse m'avaient atteint; tes commandements sont mes délices.
144
La justice de tes témoignages est à toujours; donne-moi de l'intelligence, et je vivrai.
145
J'ai crié de tout mon cœur; réponds-moi, Éternel! j'observerai tes statuts.
146
Je t'invoque: sauve-moi! et je garderai tes témoignages.
147
J'ai devancé le crépuscule, et j'ai crié; je me suis attendu à ta parole.
148
Mes yeux ont devancé les veilles de la nuit pour méditer ta parole.
149
Écoute ma voix, selon ta bonté, ô Éternel! fais-moi vivre selon ton ordonnance.
150
Ceux qui poursuivent la méchanceté se sont approchés de moi; ils s'éloignent de ta loi.
151
Éternel! tu es proche; et tous tes commandements sont vérité.
152
Dès longtemps j'ai connu, d'après tes témoignages, que tu les as fondés pour toujours.
153
Vois mon affliction, et délivre-moi! Car je n'ai pas oublié ta loi.
154
Prends en main ma cause, et rachète-moi! Fais-moi vivre selon ta parole.
155
Le salut est loin des méchants, car ils ne recherchent pas tes statuts.
156
Tes compassions sont en grand nombre, ô Éternel! -fais-moi vivre selon tes ordonnances.
157
Mes persécuteurs et mes oppresseurs sont en grand nombre; je n'ai point dévié de tes témoignages.
158
J'ai vu les perfides, et j'en ai eu horreur, parce qu'ils ne gardaient pas ta parole.
159
Considère que j'ai aimé tes préceptes; Éternel! fais-moi vivre selon ta bonté.
160
La somme de ta parole est la vérité, et toute ordonnance de ta justice est pour toujours.
161
Des princes m'ont persécuté sans cause; mais mon cœur a eu peur de ta parole.
162
J'ai de la joie en ta parole, comme un homme qui trouve un grand butin.
163
Je hais, et j'ai en horreur le mensonge; j'aime ta loi.
164
sept fois le jour je te loue, à cause des ordonnances de ta justice.
165
Grande est la paix de ceux qui aiment ta loi; et pour eux il n'y a pas de chute.
166
J'ai espéré en ton salut, ô Éternel! et j'ai pratiqué tes commandements.
167
Mon âme a gardé tes témoignages, et je les aime beaucoup.
168
J'ai gardé tes préceptes et tes témoignages; car toutes mes voies sont devant toi.
169
Que mon cri parvienne devant toi, ô Éternel! Rends-moi intelligent, selon ta parole!
170
Que ma supplication vienne devant toi; délivre-moi selon ta parole!
171
Mes lèvres publieront ta louange, quand tu m'auras enseigné tes statuts.
172
Ma langue parlera haut de ta parole; car tous tes commandements sont justice.
173
Ta main me sera pour secours, car j'ai choisi tes préceptes.
174
J'ai ardemment désiré ton salut, ô Éternel! et ta loi est mes délices.
175
Que mon âme vive, et elle te louera; et fais que tes ordonnances me soient en aide!
176
J'ai erré comme une brebis qui périt: cherche ton serviteur, car je n'ai pas oublié tes commandements.
Žalmy
Chapitre 119
1
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.