Comparer
Psaumes 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 22
1
Mon Dieu! mon Dieu! pourquoi m'as-tu abandonné, te tenant loin de mon salut, -des paroles de mon rugissement?
2
Mon Dieu! je crie de jour, mais tu ne réponds point; et de nuit, et il n'y a point de repos pour moi.
3
Et toi, tu es saint, toi qui habites au milieu des louanges d'Israël.
4
Nos pères se sont confiés en toi; ils se sont confiés, et tu les as délivrés.
5
Ils ont crié vers toi, et ils ont été sauvés; ils se sont confiés en toi, et ils n'ont point été confus.
6
Mais moi, je suis un ver, et non point un homme; l'opprobre des hommes, et le méprisé du peuple.
7
Tous ceux qui me voient se moquent de moi; ils ouvrent la bouche, ils hochent la tête:
8
Il se confie à l'Éternel: qu'il le fasse échapper, qu'il le délivre, car il prend son plaisir en lui!
9
Mais c'est toi qui m'as tiré du sein qui m'a porté; tu m'as donné confiance sur les mamelles de ma mère.
10
C'est à toi que je fus remis dès la matrice; tu es mon Dieu dès le ventre de ma mère.
11
Ne te tiens pas loin de moi, car la détresse est proche, car il n'y a personne qui secoure.
12
Beaucoup de taureaux m'ont environné, des puissants de Basan m'ont entouré;
13
Ils ouvrent leur gueule contre moi, comme un lion déchirant et rugissant.
14
Je suis répandu comme de l'eau, et tous mes os se déjoignent; mon cœur est comme de la cire, il est fondu au dedans de mes entrailles.
15
Ma vigueur est desséchée comme un têt, et ma langue est attachée à mon palais; et tu m'as mis dans la poussière de la mort.
16
Car des chiens m'ont environné, une assemblée de méchants m'a entouré; ils ont percé mes mains et mes pieds;
17
Je compterais tous mes os. Ils me contemplent, ils me regardent;
18
Ils partagent entre eux mes vêtements, et sur ma robe ils jettent le sort.
19
Et toi, Éternel! ne te tiens pas loin; ma Force! hâte-toi de me secourir.
20
Délivre mon âme de l'épée, mon unique de la patte du chien.
21
Sauve-moi de la gueule du lion. Tu m'as répondu d'entre les cornes buffles.
22
J'annoncerai ton nom à mes frères, je te louerai au milieu de la congrégation.
23
Vous qui craignez l'Éternel, louez-le; toute la semence de Jacob, glorifiez-le; et révérez-le, vous, toute la semence d'Israël;
24
Car il n'a pas méprisé ni rejeté l'affliction de l'affligé, et n'a point caché sa face de lui; mais, quand il a crié vers lui, il l'a écouté.
25
De toi vient ma louange dans la grande congrégation. Je payerai mes vœux devant ceux qui le craignent.
26
Les débonnaires mangeront et seront rassasiés; ceux qui cherchent l'Éternel le loueront; votre cœur vivra à toujours.
27
Tous les bouts de la terre se souviendront, et ils se tourneront vers l'Éternel, et toutes les familles des nations se prosterneront devant toi.
28
Car le royaume est à l'Éternel, et il domine au milieu des nations.
29
Tous les gras de la terre mangeront et se prosterneront: devant lui se courberont tous ceux qui descendent dans la poussière, et celui qui ne peut faire vivre son âme.
30
Une semence le servira; elle sera comptée au Seigneur comme une génération.
31
Ils viendront et raconteront sa justice à un peuple qui naîtra,… qu'il a fait ces choses.
Žalmy
Chapitre 22
1
Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
2
Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
3
Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
4
Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
5
V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
6
K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
7
Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
8
Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
9
Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
10
Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
11
Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
12
Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
13
Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
14
Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
15
Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
16
Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
17
Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
18
Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
19
Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
20
Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
21
Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
22
Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
23
I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
24
Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
25
Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
26
O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
27
Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
28
Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
29
Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
30
Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
31
Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
32
Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.