Comparer
Psaumes 35
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 35
1
Éternel! conteste contre ceux qui contestent contre moi; fais la guerre à ceux qui me font la guerre.
2
Saisis l'écu et le bouclier, et lève-toi à mon secours.
3
Tire la lance, et barre le chemin au-devant de ceux qui me poursuivent! Dis à mon âme: Je suis ton salut!
4
Que ceux qui cherchent ma vie soient honteux et confus; que ceux qui complotent mon malheur se retirent en arrière et soient confondus.
5
Qu'ils soient comme la balle devant le vent, et que l'ange de l'Éternel les chasse!
6
Que leur chemin soit ténèbres et lieux glissants, et que l'ange de l'Éternel les poursuive!
7
Car, sans cause, ils ont préparé secrètement pour moi leur filet; sans cause, ils ont creusé une fosse pour mon âme.
8
Qu'une ruine qu'il n'a pas connue vienne sur lui, et que son filet qu'il a caché le prenne: qu'il y tombe, pour sa ruine.
9
Et mon âme s'égayera en l'Éternel, elle se réjouira en son salut.
10
Tous mes os diront: Éternel! qui est comme toi, qui délivres l'affligé de celui qui est plus fort que lui, et l'affligé et le pauvre de celui qui les pille?
11
Des témoins violents se lèvent, ils m'interrogent sur des choses que je n'ai pas connues;
12
Ils m'ont rendu le mal pour le bien: mon âme est dans l'abandon.
13
Mais moi, quand ils ont été malades, je me vêtais d'un sac; j'humiliais mon âme dans le jeûne, et ma prière retournait dans mon sein.
14
J'ai marché comme si c'eût été mon compagnon, mon frère; triste, je me suis courbé comme celui qui mène deuil pour sa mère.
15
Mais, dans mon adversité, ils se sont réjouis et se sont rassemblés; les calomniateurs se sont rassemblés contre moi, et je ne l'ai pas su; ils m'ont déchiré et n'ont pas cessé;
16
Avec d'impies parasites moqueurs ils ont grincé les dents contre moi.
17
Seigneur! jusques à quand regarderas-tu? Retire mon âme de leurs destructions, mon unique, des jeunes lions.
18
Je te célébrerai dans la grande congrégation, je te louerai au milieu d'un grand peuple.
19
Que ceux qui sont à tort mes ennemis ne se réjouissent pas de moi; que ceux qui me haïssent sans cause ne clignent pas l'œil.
20
Car ils ne parlent pas de paix; mais ils méditent des tromperies contre les hommes paisibles du pays.
21
Et ils ont élargi leur bouche contre moi; ils ont dit: Ha ha! ha ha! notre œil l'a vu.
22
Tu l'as vu, Éternel! ne garde pas le silence: Seigneur! ne t'éloigne pas de moi.
23
Éveille-toi, réveille-toi, pour me faire droit, mon Dieu et Seigneur, pour soutenir ma cause.
24
Juge-moi selon ta justice, ô Éternel, mon Dieu! et qu'ils ne se réjouissent pas à mon sujet.
25
Qu'ils ne disent pas dans leur cœur: Ha ha! voilà notre désir! Qu'ils ne disent pas: Nous l'avons englouti.
26
Que ceux qui se réjouissent de mon malheur soient tous ensemble honteux et confus; que ceux qui s'élèvent orgueilleusement contre moi soient couverts de honte et de confusion.
27
Qu'ils exultent et qu'ils se réjouissent, ceux qui sont affectionnés à ma justice; et qu'ils disent continuellement: Magnifié soit l'Éternel, qui prend plaisir à la paix de son serviteur!
28
Et ma langue redira ta justice, ta louange, tout le jour.
Žalmy
Chapitre 35
1
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.