Comparer
Psaumes 49
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 49
1
Vous, tous les peuples, entendez ceci; vous, tous les habitants du monde, prêtez l'oreille;
2
Fils des gens du commun, et fils des grands, le riche et le pauvre pareillement:
3
Ma bouche dira des paroles de sagesse, et la méditation de mon cœur sera pleine d'intelligence;
4
Je prêterai l'oreille au discours sentencieux, j'exposerai mon énigme sur la harpe.
5
Pourquoi craindrais-je au mauvais jour, quand l'iniquité de ceux qui me talonnent m'enveloppe?
6
Ils se confient en leurs biens et se glorifient en l'abondance de leurs richesses…
7
Un homme ne pourra en aucune manière racheter son frère, ni donner à Dieu sa rançon
8
(Car précieux est le rachat de leur âme, et il faut qu'il y renonce à jamais),
9
Afin qu'il vive encore, à toujours, et qu'il ne voie pas la fosse.
10
Car il voit que les sages meurent, que le sot et l'insensé périssent pareillement et laissent leurs biens à d'autres.
11
Leur pensée intérieure est que leurs maisons durent à toujours, et leurs demeures de génération en génération; ils appellent les terres de leur propre nom.
12
Pourtant l'homme qui est en honneur ne dure pas; il est semblable aux bêtes qui périssent.
13
Ce chemin qu'ils tiennent est leur folie; mais ceux qui viennent après eux prennent plaisir aux propos de leur bouche. Sélah.
14
Ils gisent dans le shéol comme des brebis: la mort se repaît d'eux, et au matin les hommes droits domineront sur eux; et leur beauté va se consumer dans le shéol, sans qu'ils aient plus de demeure.
15
Mais Dieu rachètera mon âme de la puissance du shéol, car il me prendra. Sélah.
16
Ne crains pas quand un homme s'enrichit, quand la gloire de sa maison s'accroît;
17
Car, lorsqu'il mourra, il n'emportera rien; sa gloire ne descendra pas après lui,
18
Quoique pendant sa vie il bénît son âme (et on te louera, si tu te fais du bien),
19
Il s'en ira jusqu'à la génération de ses pères: ils ne verront jamais la lumière.
20
L'homme qui est en honneur et n'a point d'intelligence, est comme les bêtes qui périssent.
Žalmy
Chapitre 49
1
Přednímu kantoru z synů Chóre, žalm.
2
Slyšte to všickni národové, pozorujte všickni obyvatelé zemští.
3
Tak z lidu obecného, jako z povýšených, tak bohatý, jako chudý.
4
Ústa má mluviti budou moudrost, a přemyšlování srdce mého rozumnost.
5
Nakloním k přísloví ucha svého, a při harfě vykládati budu přípovídku svou.
6
I proč se báti mám ve dnech zlých, aby nepravost těch, kteříž mi na paty šlapají, mne obklíčiti měla?
7
Kteříž doufají v svá zboží, a množstvím bohatství svého se chlubí.
8
Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže, ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení,
9
(Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich, protož nedovedeť toho na věky),
10
Aby živ byl věčně, a neviděl porušení.
11
Nebo se vídá, že i moudří umírají, blázen a hovadný člověk zaroveň hynou, zboží svého i cizím zanechávajíce.
12
Myšlení jejich jest, že domové jejich věční jsou, a příbytkové jejich od národu do pronárodu; pročež je po krajinách nazývají jmény svými.
13
Ale člověk v slávě netrvá, jsa podobný hovadům, kteráž hynou.
14
Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich, však potomci jejich ústy svými to schvalují. Sélah.
15
Jako hovada v pekle skladeni budou, smrt je žráti bude, ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře; způsob pak oněchno aby zvetšel, z příbytku svého octnou se v hrobě.
16
Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla, když mne přijme. Sélah.
17
Neboj se, když by někdo zbohatl, a když by se rozmnožila sláva domu jeho.
18
Při smrti zajisté ničeho nevezme, aniž sstoupí za ním sláva jeho.
19
Ačťkoli duši své, pokudž jest živ, lahodí; k tomu chválí jej i jiní, když sobě čistě povoluje:
20
A však musí se odebrati za věkem otců svých, a na věky světla neuzří.
21
Summou: Èlověk jsa ve cti, neusrozumí-li sobě, bývá učiněn podobný hovadům, kteráž hynou.