Comparer
Psaumes 73
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 73
1
Certainement Dieu est bon envers Israël, envers ceux qui sont purs de cœur.
2
Et pour moi, il s'en est fallu de peu que mes pieds ne m'aient manqué, -d'un rien que mes pas n'aient glissé;
3
Car j'ai porté envie aux arrogants, en voyant la prospérité des méchants.
4
Car il n'y a pas de tourments dans leur mort, et leur corps est gras;
5
Ils n'ont point de part aux peines des humains, et ils ne sont pas frappés avec les hommes.
6
C'est pourquoi l'orgueil les entoure comme un collier, la violence les couvre comme un vêtement;
7
Les yeux leur sortent de graisse; ils dépassent les imaginations de leur cœur.
8
Ils sont railleurs et parlent méchamment d'opprimer; ils parlent avec hauteur;
9
Ils placent leur bouche dans les cieux, et leur langue se promène sur la terre.
10
C'est pourquoi son peuple se tourne de ce côté-là, et on lui verse l'eau à plein bord,
11
Et ils disent: Comment Dieu connaîtrait-il, et y aurait-il de la connaissance chez le Très-haut?
12
Voici, ceux-ci sont des méchants, et ils prospèrent dans le monde, ils augmentent leurs richesses.
13
Certainement c'est en vain que j'ai purifié mon cœur et que j'ai lavé mes mains dans l'innocence:
14
J'ai été battu tout le jour, et mon châtiment revenait chaque matin.
15
Si j'avais dit: Je parlerai ainsi, voici, j'aurais été infidèle à la génération de tes fils.
16
Quand j'ai médité pour connaître cela, ce fut un travail pénible à mes yeux,
17
ce que je fusse entré dans les sanctuaires de Dieu… j'ai compris leur fin.
18
Certainement tu les places en des lieux glissants, tu les fais tomber en ruines.
19
Comme ils sont détruits en un moment! Ils sont péris, consumés par la frayeur.
20
Comme un songe, quand on s'éveille, tu mépriseras, Seigneur, leur image, lorsque tu t'éveilleras.
21
Quand mon cœur s'aigrissait, et que je me tourmentais dans mes reins,
22
J'étais alors stupide et je n'avais pas de connaissance; j'étais avec toi comme une brute.
23
Mais je suis toujours avec toi: tu m'as tenu par la main droite;
24
Tu me conduiras par ton conseil, et, après la gloire, tu me recevras.
25
Qui ai-je dans les cieux? Et je n'ai eu de plaisir sur la terre qu'en toi.
26
Ma chair et mon cœur sont consumés; Dieu est le rocher de mon cœur, et mon partage pour toujours.
27
Car voici, ceux qui sont loin de toi périront; tu détruiras tous ceux qui se prostituent en se détournant de toi.
28
Mais, pour moi, m'approcher de Dieu est mon bien; j'ai mis ma confiance dans le Seigneur, l'Éternel, pour raconter tous tes faits.
Žalmy
Chapitre 73
1
Žalm Azafovi. Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi, těm, kteříž jsou čistého srdce.
2
Ale nohy mé téměř se byly ušinuly, o málo, že by byli sklouzli krokové moji,
3
Když jsem horlil proti bláznivým, vida štěstí nešlechetných.
4
Nebo nebývají vázáni až k smrti, ale zůstává v cele síla jejich.
5
V práci lidské nejsou, a s lidmi trestáni nebývají.
6
Protož otočeni jsou pýchou jako halží, a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni.
7
Vysedlo tukem oko jejich; majíce hojnost nad pomyšlení srdce,
8
Rozpustilí jsou, a mluví zlostně, o nátisku velmi pyšně mluví.
9
Stavějí proti nebi ústa svá, a jazyk jejich po zemi se vozí.
10
A protož na to přichází lid jeho, když se jim vody až do vrchu nalívá,
11
Že říkají: Jakť má o tom věděti Bůh silný? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu?
12
Nebo aj, ti bezbožní jsouce, mají pokoj v světě, a dosahují zboží.
13
Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své, a v nevinnosti ruce své umývám.
14
Poněvadž každý den trestán bývám, a kázeň přichází na mne každého jitra.
15
Řeknu-li: Vypravovati budu věci takové, hle, rodina synů tvých dí, že jsem jim křiv.
16
Chtěl jsem to rozumem vystihnouti, ale vidělo mi se pracno.
17
Až jsem všel do svatyní Boha silného, tu jsem srozuměl poslední věci jejich.
18
Jistě že jsi je na místech plzkých postavil, a uvržeš je v spustliny.
19
Aj, jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení! Mizejí a hynou hrůzami,
20
Jako snové tomu, kdož procítí; Pane, když je probudíš, obraz ten jejich za nic položíš.
21
Když zhořklo srdce mé, a ledví má bodena byla,
22
Nesmyslný jsem byl, aniž jsem co znal, jako hovádko byl jsem před tebou.
23
A však vždycky jsem byl s tebou, nebo jsi mne ujal za mou pravici.
24
Podlé rady své veď mne, a potom v slávu přijmeš mne.
25
Kohož bych měl na nebi? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi.
26
Ač tělo i srdce mé hyne, skála srdce mého, a díl můj Bůh jest na věky.
27
Nebo aj, ti, kteříž se vzdalují tebe, zahynou; vytínáš ty, kteříž cizoloží odcházením od tebe.
28
Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své, abych vypravoval všecky skutky jeho.