Comparer

Psaumes 77

Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble

Chapitre 77

1 Ma voix s'adresse à Dieu, et je crierai; ma voix s'adresse à Dieu, et il m'écoutera.

2 Au jour de ma détresse j'ai cherché le Seigneur; ma main était étendue durant la nuit et ne se lassait point; mon âme refusait d'être consolée.

3 Je me souvenais de Dieu, et j'étais agité; je me lamentais, et mon esprit défaillait. Sélah.

4 Tu tiens ouvertes mes paupières; je suis inquiet, et je ne parle pas.

5 Je pense aux jours d'autrefois, aux années des siècles passés.

6 Je me souviens, de nuit, de mon cantique; je médite en mon cœur, et mon esprit cherche diligemment.

7 Le Seigneur rejettera-t-il pour toujours? et ne montrera-t-il plus sa faveur?

8 Sa bonté a-t-elle cessé pour toujours? Sa parole a-t-elle pris fin de génération en génération?

9 Dieu a-t-il oublié d'user de grâce? A-t-il enfermé ses miséricordes dans la colère? Sélah.

10 Et je dis: C'est ici mon infirmité; -je me souviendrai des années de la droite du Très-haut,

11 Je me souviendrai des œuvres de Jah; car je me souviendrai de tes merveilles d'autrefois,

12 Et je penserai à toute ton œuvre, et je méditerai tes actes.

13 O Dieu! ta voie est dans le lieu saint. Où y a-t-il un dieu grand comme Dieu?

14 Toi, tu es le Dieu qui fais des merveilles; tu as fait connaître ta puissance parmi les peuples.

15 Tu as racheté par ton bras ton peuple, les fils de Jacob et de Joseph. Sélah.

16 Les eaux t'ont vu, ô Dieu! les eaux t'ont vu, elles ont tremblé; les abîmes aussi se sont émus.

17 Les nuées ont versé des eaux, les nuages ont fait retentir une voix, et tes flèches se sont promenées.

18 La voix de ton tonnerre était dans le tourbillon, les éclairs ont illuminé le monde; la terre en a été émue et a tremblé.

19 Ta voie est dans la mer, et tes sentiers dans les grandes eaux; et tes traces ne sont pas connues.

20 Tu as conduit ton peuple comme un troupeau, par la main de Moïse et d'Aaron.

Chapitre 77

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.

21 Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.