Comparer
Psaumes 90
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 90
1
Seigneur, tu as été notre demeure de génération en génération.
2
Avant que les montagnes fussent nées et que tu eusses formé la terre et le monde, d'éternité en éternité tu es Dieu.
3
Tu fais retourner l'homme jusqu'à la poussière, et tu dis: Retournez, fils des hommes.
4
Car mille ans, à tes yeux, sont comme le jour d'hier quand il est passé, et comme une veille dans la nuit.
5
Comme un torrent tu les emportes; ils sont comme un sommeil, -au matin, comme l'herbe qui reverdit:
6
Au matin, elle fleurit et reverdit; le soir on la coupe, et elle sèche.
7
Car nous sommes consumés par ta colère, et nous sommes épouvantés par ta fureur.
8
as mis devant toi nos iniquités, devant la lumière de ta face nos fautes cachées.
9
Car tous nos jours s'en vont par ta grande colère; nous consumons nos années comme une pensée.
10
Les jours de nos années montent à soixante-dix ans, et si, à cause de la vigueur, ils vont à quatre-vingt ans, leur orgueil encore est peine et vanité; car notre vie s'en va bientôt, et nous nous envolons.
11
Qui connaît la force de ta colère, et, selon ta crainte, ton courroux?
12
Enseigne-nous ainsi à compter nos jours, afin que nous en acquérions un cœur sage.
13
Éternel! retourne-toi. -Jusques à quand? -Et repens-toi à l'égard de tes serviteurs.
14
Rassasie-nous, au matin, de ta bonté; et nous chanterons de joie, et nous nous réjouirons tous nos jours.
15
Réjouis-nous selon les jours où tu nous as affligés, selon les années où nous avons vu des maux.
16
Que ton œuvre apparaisse à tes serviteurs, et ta majesté à leurs fils.
17
Et que la gratuité du Seigneur, notre Dieu, soit sur nous; et établis sur nous l'œuvre de nos mains: oui, l'œuvre de nos mains, établis-la.
Žalmy
Chapitre 90
1
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.