Comparer
Psaumes 119
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 119
1
Heureux ceux qui sont intègres dans leur voie, Qui marchent selon la loi de l'Éternel!
2
Heureux ceux qui gardent ses préceptes, Qui le cherchent de tout leur cœur,
3
Qui ne commettent point d'iniquité, Et qui marchent dans ses voies!
4
Tu as prescrit tes ordonnances, Pour qu'on les observe avec soin.
5
Puissent mes actions être bien réglées, Afin que je garde tes statuts!
6
Alors je ne rougirai point, A la vue de tous tes commandements.
7
Je te louerai dans la droiture de mon cœur, En apprenant les lois de ta justice.
8
Je veux garder tes statuts: Ne m'abandonne pas entièrement!
9
Comment le jeune homme rendra-t-il pur son sentier? En se dirigeant d'après ta parole.
10
Je te cherche de tout mon cœur: Ne me laisse pas égarer loin de tes commandements!
11
Je serre ta parole dans mon cœur, Afin de ne pas pécher contre toi.
12
Béni sois-tu, ô Éternel! Enseigne-moi tes statuts!
13
De mes lèvres j'énumère Toutes les sentences de ta bouche.
14
Je me réjouis en suivant tes préceptes, Comme si je possédais tous les trésors.
15
Je médite tes ordonnances, J'ai tes sentiers sous les yeux.
16
Je fais mes délices de tes statuts, Je n'oublie point ta parole.
17
Fais du bien à ton serviteur, pour que je vive Et que j'observe ta parole!
18
Ouvre mes yeux, pour que je contemple Les merveilles de ta loi!
19
Je suis un étranger sur la terre: Ne me cache pas tes commandements!
20
Mon âme est brisée par le désir Qui toujours la porte vers tes lois.
21
Tu menaces les orgueilleux, ces maudits, Qui s'égarent loin de tes commandements.
22
Décharge-moi de l'opprobre et du mépris! Car j'observe tes préceptes.
23
Des princes ont beau s'asseoir et parler contre moi, Ton serviteur médite tes statuts.
24
Tes préceptes font mes délices, Ce sont mes conseillers.
25
Mon âme est attachée à la poussière: Rends-moi la vie selon ta parole!
26
Je raconte mes voies, et tu m'exauces: Enseigne-moi tes statuts!
27
Fais-moi comprendre la voie de tes ordonnances, Et je méditerai sur tes merveilles!
28
Mon âme pleure de chagrin: Relève-moi selon ta parole!
29
Éloigne de moi la voie du mensonge, Et accorde-moi la grâce de suivre ta loi!
30
Je choisis la voie de la vérité, Je place tes lois sous mes yeux.
31
Je m'attache à tes préceptes: Éternel, ne me rends point confus!
32
Je cours dans la voie de tes commandements, Car tu élargis mon cœur.
33
Enseigne-moi, Éternel, la voie de tes statuts, pour que je la retienne jusqu'à la fin!
34
Donne-moi l'intelligence, pour que je garde ta loi Et que je l'observe de tout mon cœur!
35
Conduis-moi dans le sentier de tes commandements! Car je l'aime.
36
Incline mon cœur vers tes préceptes, Et non vers le gain!
37
Détourne mes yeux de la vue des choses vaines, Fais-moi vivre dans ta voie!
38
Accomplis envers ton serviteur ta promesse, Qui est pour ceux qui te craignent!
39
Éloigne de moi l'opprobre que je redoute! Car tes jugements sont pleins de bonté.
40
Voici, je désire pratiquer tes ordonnances: Fais-moi vivre dans ta justice!
41
Éternel, que ta miséricorde vienne sur moi, Ton salut selon ta promesse!
42
Et je pourrai répondre à celui qui m'outrage, Car je me confie en ta parole.
43
N'ôte pas entièrement de ma bouche la parole de la vérité! Car j'espère en tes jugements.
44
Je garderai ta loi constamment, A toujours et à perpétuité.
45
Je marcherai au large, Car je recherche tes ordonnances.
46
Je parlerai de tes préceptes devant les rois, Et je ne rougirai point.
47
Je fais mes délices de tes commandements. Je les aime.
48
Je lève mes mains vers tes commandements que j'aime, Et je veux méditer tes statuts.
49
Souviens-toi de ta promesse à ton serviteur, Puisque tu m'as donné l'espérance!
50
C'est ma consolation dans ma misère, Car ta promesse me rend la vie.
51
Des orgueilleux me chargent de railleries; Je ne m'écarte point de ta loi.
52
Je pense à tes jugements d'autrefois, ô Éternel! Et je me console.
53
Une colère ardente me saisit à la vue des méchants Qui abandonnent ta loi.
54
Tes statuts sont le sujet de mes cantiques, Dans la maison où je suis étranger.
55
La nuit je me rappelle ton nom, ô Éternel! Et je garde ta loi.
56
C'est là ce qui m'est propre, Car j'observe tes ordonnances.
57
Ma part, ô Éternel! je le dis, C'est de garder tes paroles.
58
Je t'implore de tout mon cœur: Aie pitié de moi, selon ta promesse!
59
Je réfléchis à mes voies, Et je dirige mes pieds vers tes préceptes.
60
Je me hâte, je ne diffère point D'observer tes commandements.
61
Les pièges des méchants m'environnent; Je n'oublie point ta loi.
62
Au milieu de la nuit je me lève pour te louer, A cause des jugements de ta justice.
63
Je suis l'ami de tous ceux qui te craignent, Et de ceux qui gardent tes ordonnances.
64
La terre, ô Éternel! est pleine de ta bonté; Enseigne-moi tes statuts!
65
Tu fais du bien à ton serviteur, O Éternel! selon ta promesse.
66
Enseigne-moi le bon sens et l'intelligence! Car je crois à tes commandements.
67
Avant d'avoir été humilié, je m'égarais; Maintenant j'observe ta parole.
68
Tu es bon et bienfaisant; Enseigne-moi tes statuts!
69
Des orgueilleux imaginent contre moi des faussetés; Moi, je garde de tout mon cœur tes ordonnances.
70
Leur cœur est insensible comme la graisse; Moi, je fais mes délices de ta loi.
71
Il m'est bon d'être humilié, Afin que j'apprenne tes statuts.
72
Mieux vaut pour moi la loi de ta bouche Que mille objets d'or et d'argent.
73
Tes mains m'ont créé, elles m'ont formé; Donne-moi l'intelligence, pour que j'apprenne tes commandements!
74
Ceux qui te craignent me voient et se réjouissent, Car j'espère en tes promesses.
75
Je sais, ô Éternel! que tes jugements sont justes; C'est par fidélité que tu m'as humilié.
76
Que ta bonté soit ma consolation, Comme tu l'as promis à ton serviteur!
77
Que tes compassions viennent sur moi, pour que je vive! Car ta loi fait mes délices.
78
Qu'ils soient confondus, les orgueilleux qui m'oppriment sans cause! Moi, je médite sur tes ordonnances.
79
Qu'ils reviennent à moi, ceux qui te craignent, Et ceux qui connaissent tes préceptes!
80
Que mon cœur soit sincère dans tes statuts, Afin que je ne sois pas couvert de honte!
81
Mon âme languit après ton salut; J'espère en ta promesse.
82
Mes yeux languissent après ta promesse; Je dis: Quand me consoleras-tu?
83
Car je suis comme une outre dans la fumée; Je n'oublie point tes statuts.
84
Quel est le nombre des jours de ton serviteur? Quand feras-tu justice de ceux qui me persécutent?
85
Des orgueilleux creusent des fosses devant moi; Ils n'agissent point selon ta loi.
86
Tous tes commandements ne sont que fidélité; Ils me persécutent sans cause: secours-moi!
87
Ils ont failli me terrasser et m'anéantir; Et moi, je n'abandonne point tes ordonnances.
88
Rends-moi la vie selon ta bonté, Afin que j'observe les préceptes de ta bouche!
89
A toujours, ô Éternel! Ta parole subsiste dans les cieux.
90
De génération en génération ta fidélité subsiste; Tu as fondé la terre, et elle demeure ferme.
91
C'est d'après tes lois que tout subsiste aujourd'hui, Car toutes choses te sont assujetties.
92
Si ta loi n'eût fait mes délices, J'eusse alors péri dans ma misère.
93
Je n'oublierai jamais tes ordonnances, Car c'est par elles que tu me rends la vie.
94
Je suis à toi: sauve-moi! Car je recherche tes ordonnances.
95
Des méchants m'attendent pour me faire périr; Je suis attentif à tes préceptes.
96
Je vois des bornes à tout ce qui est parfait: Tes commandements n'ont point de limite.
97
Combien j'aime ta loi! Elle est tout le jour l'objet de ma méditation.
98
Tes commandements me rendent plus sage que mes ennemis, Car je les ai toujours avec moi.
99
Je suis plus instruit que tous mes maîtres, Car tes préceptes sont l'objet de ma méditation.
100
J'ai plus d'intelligence que les vieillards, Car j'observe tes ordonnances.
101
Je retiens mon pied loin de tout mauvais chemin, Afin de garder ta parole.
102
Je ne m'écarte pas de tes lois, Car c'est toi qui m'enseignes.
103
Que tes paroles sont douces à mon palais, Plus que le miel à ma bouche!
104
Par tes ordonnances je deviens intelligent, Aussi je hais toute voie de mensonge.
105
Ta parole est une lampe à mes pieds, Et une lumière sur mon sentier.
106
Je jure, et je le tiendrai, D'observer les lois de ta justice.
107
Je suis bien humilié: Éternel, rends-moi la vie selon ta parole!
108
Agrée, ô Éternel! les sentiments que ma bouche exprime, Et enseigne-moi tes lois!
109
Ma vie est continuellement exposée, Et je n'oublie point ta loi.
110
Des méchants me tendent des pièges, Et je ne m'égare pas loin de tes ordonnances.
111
Tes préceptes sont pour toujours mon héritage, Car ils sont la joie de mon cœur.
112
J'incline mon cœur à pratiquer tes statuts, Toujours, jusqu'à la fin.
113
Je hais les hommes indécis, Et j'aime ta loi.
114
Tu es mon asile et mon bouclier; J'espère en ta promesse.
115
Éloignez-vous de moi, méchants, Afin que j'observe les commandements de mon Dieu!
116
Soutiens-moi selon ta promesse, afin que je vive, Et ne me rends point confus dans mon espérance!
117
Sois mon appui, pour que je sois sauvé, Et que je m'occupe sans cesse de tes statuts!
118
Tu méprises tous ceux qui s'écartent de tes statuts, Car leur tromperie est sans effet.
119
Tu enlèves comme de l'écume tous les méchants de la terre; C'est pourquoi j'aime tes préceptes.
120
Ma chair frissonne de l'effroi que tu m'inspires, Et je crains tes jugements.
121
J'observe la loi et la justice: Ne m'abandonne pas à mes oppresseurs!
122
Prends sous ta garantie le bien de ton serviteur, Ne me laisse pas opprimer par des orgueilleux!
123
Mes yeux languissent après ton salut, Et après la promesse de ta justice.
124
Agis envers ton serviteur selon ta bonté, Et enseigne-moi tes statuts!
125
Je suis ton serviteur: donne-moi l'intelligence, Pour que je connaisse tes préceptes!
126
Il est temps que l'Éternel agisse: Ils transgressent ta loi.
127
C'est pourquoi j'aime tes commandements, Plus que l'or et que l'or fin;
128
C'est pourquoi je trouve justes toutes tes ordonnances, Je hais toute voie de mensonge.
129
Tes préceptes sont admirables: Aussi mon âme les observe.
130
La révélation de tes paroles éclaire, Elle donne de l'intelligence aux simples.
131
J'ouvre la bouche et je soupire, Car je suis avide de tes commandements.
132
Tourne vers moi ta face, et aie pitié de moi, Selon ta coutume à l'égard de ceux qui aiment ton nom!
133
Affermis mes pas dans ta parole, Et ne laisse aucune iniquité dominer sur moi!
134
Délivre-moi de l'oppression des hommes, Afin que je garde tes ordonnances!
135
Fais luire ta face sur ton serviteur, Et enseigne-moi tes statuts!
136
Mes yeux répandent des torrents d'eaux, Parce qu'on n'observe point ta loi.
137
Tu es juste, ô Éternel! Et tes jugements sont équitables;
138
Tu fondes tes préceptes sur la justice Et sur la plus grande fidélité.
139
Mon zèle me consume, Parce que mes adversaires oublient tes paroles.
140
Ta parole est entièrement éprouvée, Et ton serviteur l'aime.
141
Je suis petit et méprisé; Je n'oublie point tes ordonnances.
142
Ta justice est une justice éternelle, Et ta loi est la vérité.
143
La détresse et l'angoisse m'atteignent: Tes commandements font mes délices.
144
Tes préceptes sont éternellement justes: Donne-moi l'intelligence, pour que je vive!
145
Je t'invoque de tout mon cœur: exauce-moi, Éternel, Afin que je garde tes statuts!
146
Je t'invoque: sauve-moi, Afin que j'observe tes préceptes!
147
Je devance l'aurore et je crie; J'espère en tes promesses.
148
Je devance les veilles et j'ouvre les yeux, Pour méditer ta parole.
149
Écoute ma voix selon ta bonté! Rends-moi la vie selon ton jugement!
150
Ils s'approchent, ceux qui poursuivent le crime, Ils s'éloignent de la loi.
151
Tu es proche, ô Éternel! Et tous tes commandements sont la vérité.
152
Dès longtemps je sais par tes préceptes Que tu les as établis pour toujours.
153
Vois ma misère, et délivre-moi! Car je n'oublie point ta loi.
154
Défends ma cause, et rachète-moi; Rends-moi la vie selon ta promesse!
155
Le salut est loin des méchants, Car ils ne recherchent pas tes statuts.
156
Tes compassions sont grandes, ô Éternel! Rends-moi la vie selon tes jugements!
157
Mes persécuteurs et mes adversaires sont nombreux; Je ne m'écarte point de tes préceptes,
158
Je vois avec dégoût des traîtres Qui n'observent pas ta parole.
159
Considère que j'aime tes ordonnances: Éternel, rends-moi la vie selon ta bonté!
160
Le fondement de ta parole est la vérité, Et toutes les lois de ta justice sont éternelles.
161
Des princes me persécutent sans cause; Mais mon cœur ne tremble qu'à tes paroles.
162
Je me réjouis de ta parole, Comme celui qui trouve un grand butin.
163
Je hais, je déteste le mensonge; J'aime ta loi.
164
Sept fois le jour je te célèbre, A cause des lois de ta justice.
165
Il y a beaucoup de paix pour ceux qui aiment ta loi, Et il ne leur arrive aucun malheur.
166
J'espère en ton salut, ô Éternel! Et je pratique tes commandements.
167
Mon âme observe tes préceptes, Et je les aime beaucoup.
168
Je garde tes ordonnances et tes préceptes, Car toutes mes voies sont devant toi.
169
Que mon cri parvienne jusqu'à toi, ô Éternel! Donne-moi l'intelligence, selon ta promesse!
170
Que ma supplication arrive jusqu'à toi! Délivre-moi, selon ta promesse!
171
Que mes lèvres publient ta louange! Car tu m'enseignes tes statuts.
172
Que ma langue chante ta parole! Car tous tes commandements sont justes.
173
Que ta main me soit en aide! Car j'ai choisi tes ordonnances.
174
Je soupire après ton salut, ô Éternel! Et ta loi fait mes délices.
175
Que mon âme vive et qu'elle te loue! Et que tes jugements me soutiennent!
176
Je suis errant comme une brebis perdue; cherche ton serviteur, Car je n'oublie point tes commandements.
Žalmy
Chapitre 119
1
Aleph. Blahoslavení ti, kteříž jsou ctného obcování, kteříž chodí v zákoně Hospodinově.
2
Blahoslavení, kteříž ostříhají svědectví jeho, a kteříž ho celým srdcem hledají.
3
Nečiní zajisté nepravosti, ale kráčejí po cestách jeho.
4
Ty jsi přikázal, aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých.
5
Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých.
6
Tehdážť nebudu zahanben, když budu patřiti na všecka přikázaní tvá.
7
Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce, když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé.
8
Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností, toliko neopouštěj mne.
9
Beth. Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého.
10
Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých.
11
V srdci svém skládám řeč tvou, abych nehřešil proti tobě.
12
Ty chvály hodný Hospodine, vyuč mne ustanovením svým.
13
Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých.
14
Z cesty svědectví tvých raduji se více, než z největšího zboží.
15
O přikázaních tvých přemyšluji, a patřím na stezky tvé.
16
V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé.
17
Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostříhal slova tvého.
18
Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci z zákona tvého.
19
Příchozí jsem na tom světě, neukrývejž přede mnou přikázaní svých.
20
Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času.
21
Vyhlazuješ pyšné, zlořečené, kteříž bloudí od přikázaní tvých.
22
Odejmi ode mne útržku a potupu, neboť ostříhám svědectví tvých.
23
Také i knížata se zasazují, a mluví proti mně, služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých.
24
Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové.
25
Daleth Přilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého.
26
Cesty své předložilť jsem, a vyslýchals mne; vyuč mne ustanovením svým.
27
Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám, a ať přemýšlím o divných skutcích tvých.
28
Rozplývá se zámutkem duše má, očerstviž mne podlé slova svého.
29
Cestu lživou odvrať ode mne, a zákon svůj z milosti dej mi.
30
Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobě předkládám.
31
Svědectví tvých se přídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti.
32
Cestou rozkazů tvých poběhnu, když ty rozšíříš srdce mé.
33
He Vyuč mne, Hospodine, cestě ustanovení svých, kteréž bych ostříhal do konce.
34
Dej mi ten rozum, ať šetřím zákona tvého, a ať ho ostříhám celým srdcem.
35
Dej, ať chodím cestou přikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám.
36
Nakloň srdce mého k svědectvím svým, a ne k lakomství.
37
Odvrať oči mé, ať nehledí marnosti; na cestě své obživ mne.
38
Potvrď služebníku svému řeči své, kterýž se oddal k službě tvé.
39
Odvrať ode mne pohanění, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobří jsou.
40
Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, ať jsem živ v spravedlnosti tvé.
41
Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé řeči tvé,
42
Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém.
43
A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího; neboť na soudy tvé očekávám.
44
I budu ostříhati zákona tvého ustavičně, od věků až na věky,
45
A bez přestání choditi na širokosti, neboť jsem se dotázal rozkazů tvých.
46
Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi, a nebudu se hanbiti.
47
Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval.
48
Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým, kteráž miluji, a přemýšleti budu o ustanoveních tvých.
49
Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpečil.
50
Toť jest má útěcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje.
51
Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji.
52
Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné, Hospodine, kterýmiž se potěšuji.
53
Děsím se nad bezbožnými, kteříž opouštějí zákon tvůj.
54
Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování.
55
Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostříhám zákona tvého.
56
Toť mám odtud, abych ostříhal rozkazů tvých.
57
Cheth Díl můj, řekl jsem, Hospodine, ostříhati výmluvnosti tvé.
58
Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého.
59
Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím.
60
Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých.
61
Rota bezbožníků zloupila mne, na zákon tvůj se nezapomínám.
62
O půlnoci vstávám, abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé.
63
Účastník jsem všech, kteříž se bojí tebe, a těch, kteříž ostříhají přikázaní tvých.
64
Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest země, ustanovením svým vyuč mne.
65
Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého.
66
Pravému soudu a umění vyuč mne, nebo jsem přikázaním tvým uvěřil.
67
Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám.
68
Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuč mne ustanovením svým.
69
Složiliť jsou lež proti mně pyšní, ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých.
70
Zbřidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potěšuji.
71
K dobrémuť jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se naučil ustanovením tvým.
72
Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a stříbra.
73
Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se naučil přikázaním tvým,
74
Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé očekávám.
75
Seznávámť, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodně potrestal.
76
Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému, podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému.
77
Přiďtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvůj rozkoš má jest.
78
Zahanbeni buďte pyšní, proto že lstivě chtěli mne podvrátiti, já pak přemyšluji o přikázaních tvých.
79
Obraťtež se ke mně, kteříž se bojí tebe, a kteříž znají svědectví tvá.
80
Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben.
81
Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé očekávám.
82
Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých, když říkám: Skoro-liž mne potěšíš?
83
Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul.
84
Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi, kteříž mi protivenství činí?
85
Vykopali mi pyšní jámy, kterážto věc není podlé zákona tvého.
86
Všecka přikázaní tvá jsou pravda; bez příčiny mi se protiví, spomoziž mi.
87
Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil přikázaní tvých.
88
Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostříhal svědectví úst tvých.
89
Lamed Na věky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích.
90
Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí.
91
Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji.
92
Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení.
93
Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne.
94
Tvůjť jsem já, zachovávejž mne; nebo přikázaní tvá zpytuji.
95
Očekávajíť na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svědectví tvá rozvažuji.
96
Každé věci dokonalé vidím skončení; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně.
97
Mem Ó jak miluji zákon tvůj, tak že každého dne on jest mé přemyšlování.
98
Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými; nebo mám je ustavičně před sebou.
99
Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování.
100
I nad starce opatrnější jsem, nebo přikázaní tvých ostříhám.
101
Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostříhal slova tvého.
102
Od soudů tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyučuješ.
103
Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústům mým.
104
Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím.
105
Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a světlo stezce mé.
106
Přisáhl jsem, což i splním, že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé.
107
Ztrápenýť jsem přenáramně, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého.
108
Dobrovolné oběti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právům svým vyuč mne.
109
Duše má jest v ustavičném nebezpečenství, a však na zákon tvůj se nezapomínám.
110
Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazů tvých se neodvracím.
111
Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá, neboť jsou radost srdce mého.
112
Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně, až i do konce.
113
Samech Výmyslků nenávidím, zákon pak tvůj miluji.
114
Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé očekávám.
115
Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostříhal přikázaní Boha svého.
116
Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém očekávání.
117
Posiluj mne, abych zachován byl, a patřil k ustanovením tvým ustavičně.
118
Potlačuješ všecky ty, kteříž odstupují od ustanovení tvých; neboť jest lživá opatrnost jejich.
119
Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země, a protož miluji svědectví tvá.
120
Děsí se strachem před tebou tělo mé; nebo soudů tvých bojím se.
121
Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkům.
122
Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlačili.
123
Oči mé hynou čekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé.
124
Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuč mne.
125
Služebník tvůj jsem já, dejž mi rozumnost, abych uměl svědectví tvá.
126
Èasť jest, abys se přičinil, Hospodine; zrušili zákon tvůj.
127
Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší.
128
A proto, že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím.
129
Pe Předivnáť jsou svědectví tvá, a protož jich ostříhá duše má.
130
Začátek učení tvého osvěcuje, a vyučuje sprostné rozumnosti.
131
Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo přikázaní tvých jsem žádostiv.
132
Popatřiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva těch, kteříž milují jméno tvé.
133
Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati měla jaká nepravost.
134
Vysvoboď mne z nátisků lidských, abych ostříhal rozkazů tvých.
135
Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuč mne.
136
Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch, kteříž neostříhají zákona tvého.
137
Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upřímý v soudech svých.
138
Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá, a vší víry hodná.
139
Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji.
140
Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale, tou příčinou ji miluje služebník tvůj.
141
Maličký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám.
142
Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná, a zákon tvůj pravda.
143
Ssoužení a nátisk mne stihají, přikázaní tvá jsou mé rozkoše.
144
Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl.
145
Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostříhal ustanovení tvých.
146
K tobě volám, vysvoboď mne, abych šetřil svědectví tvých.
147
Předstihám svitání a volám, na tvéť slovo očekávám.
148
Předstihají oči mé bdění proto, abych přemýšlel o výmluvnostech tvých.
149
Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudů svých obživ mne.
150
Přibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteříž se od zákona tvého vzdálili.
151
Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda.
152
Jižť to dávno vím o svědectvích tvých, že jsi je stvrdil až na věky.
153
Reš Popatřiž na mé trápení, a vysvoboď mne; neboť se na zákon tvůj nezapomínám.
154
Zasaď se o mou při, a ochraň mne; pro řeč svou obživ mne.
155
Dalekoť jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá.
156
Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudů svých obživ mne.
157
Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji, však od svědectví tvých se neuchyluji.
158
Viděl jsem ty, kteříž se převráceně měli, velmi to těžce nesa, že řeči tvé neostříhali.
159
Popatřiž, žeť rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne.
160
Nejpřednější věc slova tvého jest pravda, a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé.
161
Šin Knížata mi se protiví bez příčiny, však slova tvého děsí se srdce mé.
162
Já raduji se z řeči tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné kořisti.
163
Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvůj miluji.
164
Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých.
165
Pokoj mnohý těm, kteříž milují zákon tvůj, a nemají žádné urážky.
166
Očekávám na spasení tvé, Hospodine, a přikázaní tvá vykonávám.
167
Ostříhá duše má svědectví tvých, nebo je velice miluji.
168
Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou před tebou.
169
Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj, Hospodine, a podlé slova svého uděl mi rozumnosti.
170
Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou, a vedlé řeči své vytrhni mne.
171
I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyučíš ustanovením svým.
172
Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé, a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost.
173
Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá.
174
Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.
175
Živa bude duše má, a bude tě chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc.
176
Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboť se na přikázaní tvá nezapomínám.