Comparer
Psaumes 88
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psaumes
Chapitre 88
1
Cantique. Psaume des fils de Koré. Au chef des chantres. Pour chanter sur la flûte. Cantique d'Héman, l'Ézrachite. Éternel, Dieu de mon salut! Je crie jour et nuit devant toi.
2
Que ma prière parvienne en ta présence! Prête l'oreille à mes supplications!
3
Car mon âme est rassasiée de maux, Et ma vie s'approche du séjour des morts.
4
Je suis mis au rang de ceux qui descendent dans la fosse, Je suis comme un homme qui n'a plus de force.
5
Je suis étendu parmi les morts, Semblable à ceux qui sont tués et couchés dans le sépulcre, A ceux dont tu n'as plus le souvenir, Et qui sont séparés de ta main.
6
Tu m'as jeté dans une fosse profonde, Dans les ténèbres, dans les abîmes.
7
Ta fureur s'appesantit sur moi, Et tu m'accables de tous tes flots. Pause.
8
Tu as éloigné de moi mes amis, Tu m'as rendu pour eux un objet d'horreur; Je suis enfermé et je ne puis sortir.
9
Mes yeux se consument dans la souffrance; Je t'invoque tous les jours, ô Éternel! J'étends vers toi les mains.
10
Est-ce pour les morts que tu fais des miracles? Les morts se lèvent-ils pour te louer? Pause.
11
Parle-t-on de ta bonté dans le sépulcre, De ta fidélité dans l'abîme?
12
Tes prodiges sont-ils connus dans les ténèbres, Et ta justice dans la terre de l'oubli?
13
O Éternel! j'implore ton secours, Et le matin ma prière s'élève à toi.
14
Pourquoi, Éternel, repousses-tu mon âme? Pourquoi me caches-tu ta face?
15
Je suis malheureux et moribond dès ma jeunesse, Je suis chargé de tes terreurs, je suis troublé.
16
Tes fureurs passent sur moi, Tes terreurs m'anéantissent;
17
Elles m'environnent tout le jour comme des eaux, Elles m'enveloppent toutes à la fois.
18
Tu as éloigné de moi amis et compagnons; Mes intimes ont disparu.
Žalmy
Chapitre 88
1
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
2
Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
3
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
4
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
5
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
6
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
7
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
8
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
9
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
10
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
11
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? Sélah.
12
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
13
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
14
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
15
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
16
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
17
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
18
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
19
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.