Comparer
Ivanu 13
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Ivanu
Chapitre 13
1
Bijaše pred blagdan Pashe. Isus je znao da je došao njegov čas da prijeđe s ovoga svijeta Ocu, budući da je ljubio svoje, one u svijetu, do kraja ih je ljubio.
2
I za večerom je đavao već bio ubacio u srce Judi Šimuna Iškariotskoga da ga izda.
3
A Isus je znao da mu je Otac sve predao u ruke i da je od Boga izišao te da k Bogu ide pa
4
usta od večere, odloži haljine, uze ubrus i opasa se.
5
Nalije zatim vodu u praonik i počne učenicima prati noge i otirati ih ubrusom kojim je bio opasan.
6
Dođe tako do Šimuna Petra. A on će mu: “Gospodine! Zar ti da meni pereš noge?”
7
Odgovori mu Isus: “Što ja činim, ti sada ne znaš, ali shvatit ćeš poslije.”
8
Reče mu Petar: “Nećeš mi prati nogu nikada!” Isus mu odvrati: “Ako te ne operem, nećeš imati dijela sa mnom.”
9
Nato će mu Šimun Petar: “Gospodine, onda ne samo noge, nego i ruke i glavu!”
10
Kaže mu Isus: “Tko je okupan, ne treba drugo da opere nego noge - i sav je čist! I vi ste čisti, ali ne svi!”
11
Jer znao je tko će ga izdati. Stoga je i rekao: “Niste svi čisti.”
12
Kad im dakle opra noge, uze svoje haljine, opet sjede i reče im: “Razumijete li što sam vam učinio?
13
Vi me zovete Učiteljem i Gospodinom. Pravo velite jer to i jesam!
14
Ako dakle ja - Gospodin i Učitelj - vama oprah noge, treba da i vi jedni drugima perete noge.
15
Primjer sam vam dao da i vi činite kao što ja vama učinih.”
16
Zaista, zaista, kažem vam: nije sluga veći od gospodara niti poslanik od onoga koji ga posla.
17
Ako to znate, blago vama budete li tako i činili!”
18
“Ne govorim o svima vama! Ja znam koje izabrah! Ali - neka se ispuni Pismo: Koji blaguje kruh moj, petu na me podiže.”
19
“Već vam sada kažem, prije negoli se dogodi, da kad se dogodi vjerujete da Ja jesam.
20
Zaista, zaista, kažem vam: Tko primi onoga kojega ja šaljem, mene prima. A tko mene primi, prima onoga koji je mene poslao.”
21
Rekavši to, potresen u duhu Isus posvjedoči: “Zaista, zaista, kažem vam: jedan će me od vas izdati!”
22
Učenici se zgledahu među sobom u nedoumici o kome to govori.
23
A jedan od njegovih učenika - onaj kojega je Isus ljubio - bijaše za stolom Isusu do krila.
24
Šimun Petar dade mu znak i reče: “Pitaj tko je taj o kome govori.”
25
Ovaj se privine Isusu uz prsa i upita: “Gospodine, tko je taj?”
26
Isus odgovori: “Onaj je kome ja dadnem umočen zalogaj.”
27
Tada umoči zalogaj, uze ga i dade Judi Šimuna Iškariotskoga. Nakon zalogaja uđe u nj Sotona. Nato mu Isus reče: “Što činiš, učini brzo!”
28
Nijedan od sustolnika nije razumio zašto mu je to rekao.
29
Budući da je Juda imao kesu, neki su mislili da mu je Isus rekao: “Kupi što nam treba za blagdan!” - ili neka poda nešto siromasima.
30
On dakle uzme zalogaj i odmah iziđe. A bijaše noć.
31
Pošto Juda iziđe, reče Isus: “Sada je proslavljen Sin Čovječji i Bog se proslavio u njemu!
32
Ako se Bog proslavio u njemu, i njega će Bog proslaviti u sebi, i uskoro će ga proslaviti!
33
Dječice, još sam malo s vama. Tražit ćete me, ali kao što rekoh Židovima, kažem sada i vama: kamo ja odlazim, vi ne možete doći.
34
Zapovijed vam novu dajem: ljubite jedni druge; kao što sam ja ljubio vas tako i vi ljubite jedni druge.
35
Po ovom će svi znati da ste moji učenici: ako budete imali ljubavi jedni za druge.”
36
Kaže mu Šimun Petar: “Gospodine, kamo to odlaziš?” Isus mu odgovori: “Kamo ja odlazim, ti zasad ne možeš poći za mnom. No poći ćeš poslije.”
37
Nato će mu Petar: “Gospodine, a zašto sada ne bih mogao poći za tobom? Život ću svoj položiti za tebe!”
38
Odgovori Isus: “Život ćeš svoj položiti za mene? Zaista, zaista, kažem ti: Pijetao neće zapjevati dok me triput ne zatajiš.”
Jan
Chapitre 13
1
Před svátkem pak velikonočním, věda Ježíš, že přišla hodina jeho, aby šel z tohoto světa k Otci, milovav své, kteříž byli na světě, až do konce je miloval.
2
A když večeřeli, (a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského, aby jej zradil,)
3
Věda Ježíš, že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde,
4
Vstal od večeře, a složil roucho své, a vzav rouchu, přepásal se.
5
Potom nalil vody do medenice, i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou, kterouž byl přepásán.
6
Tedy přišel k Šimonovi Petrovi. A on řekl jemu: Pane, ty mi chceš nohy mýti?
7
Odpověděl Ježíš a řekl jemu: Co já činím, ty nevíš nyní, ale potom zvíš.
8
Dí jemu Petr: Nebudeš ty mýti noh mých na věky. Odpověděl jemu Ježíš: Neumyji-liť tebe, nebudeš míti dílu se mnou.
9
Dí jemu Šimon Petr: Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce i hlavu.
10
Řekl jemu Ježíš: Kdož jest umyt, nepotřebuje, než aby nohy umyl; nebo čist jest všecken. I vy čistí jste, ale ne všickni.
11
Nebo věděl o zrádci svém; protož řekl: Ne všickni čistí jste.
12
Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své, posadiv se za stůl zase, řekl jim: Víte-liž, co jsem učinil vám?
13
Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem, a dobře pravíte, jsemť zajisté.
14
Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše, Pán a Mistr, i vy máte jeden druhému nohy umývati.
15
Příklad zajisté dal jsem vám, abyste, jakož jsem já učinil vám, i vy též činili.
16
Amen, amen pravím vám: Není služebník větší pána svého, ani posel větší nežli ten, kdož jej poslal.
17
Znáte-li tyto věci, blahoslavení jste, budete-li je činiti.
18
Ne o všechť vás pravím. Já vím, které jsem vyvolil, ale musí to býti, aby se naplnilo písmo: Ten, jenž jí chléb se mnou, pozdvihl proti mně paty své.
19
Nyní pravím vám, prve než by se to stalo, abyste, když se stane, uvěřili, že já jsem.
20
Amen, amen pravím vám: Kdo přijímá toho, kohož bych já poslal, mneť přijímá; a kdož mne přijímá, přijímá toho, kterýž mne poslal.
21
A to pověděv Ježíš, zkormoutil se v duchu, a osvědčil, řka: Amen, amen pravím vám, že jeden z vás mne zradí.
22
Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek, pochybujíce, o kom by to pravil.
23
Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových, kterýž zpolehl na klíně jeho, jehož miloval Ježíš.
24
Protož tomu návěští dal Šimon Petr, aby se zeptal, kdo by to byl, o němž praví?
25
A on odpočívaje na prsech Ježíšových, řekl jemu: Pane, kdo jest?
26
Odpověděl Ježíš: Ten jest, komuž já omočené skyvy chleba podám. A omočiv skyvu chleba, podal Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.
27
A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan. I řekl jemu Ježíš: Co činíš, čiň spěšně.
28
Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl, k čemu by jemu to řekl.
29
Nebo někteří se domnívali, poněvadž Jidáš měšec měl, že by jemu řekl Ježíš: Nakup těch věcí, kterýchž jest nám potřebí k svátku, anebo aby něco chudým dal.
30
A on vzav skyvu chleba, hned vyšel. A byla již noc.
31
Když pak on vyšel, dí Ježíš: Nyníť oslaven jest Syn člověka, a Bůh oslaven jest v něm.
32
A poněvadž Bůh oslaven jest v něm, i Bůh oslaví jej sám v sobě, a to hned oslaví jej.
33
Synáčkové, ještě maličko s vámi jsem. Hledati mne budete, a jakož jsem řekl Židům: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti, tak i vám pravím nyní.
34
Přikázání nové dávám vám, abyste se milovali vespolek; jakož já miloval jsem vás, tak abyste i vy milovali jeden druhého.
35
Po tomť poznají všickni, že jste moji učedlníci, budete-li míti lásku jedni k druhým.
36
Dí jemu Šimon Petr: Pane, kam jdeš? Odpověděl mu Ježíš: Kam já jdu, nemůžeš ty nyní jíti za mnou, ale půjdeš potom.
37
Dí jemu Petr: Pane, proč bych nemohl nyní jíti za tebou? A já duši svou za tebe položím.
38
Odpověděl jemu Ježíš: Duši svou za mne položíš? Amen pravím tobě: Nezazpíváť kohout, až mne třikrát zapříš.