Comparer
Jobu 29
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 29
1
Job nastavi svoju besjedu i reče:
2
“O, da mi je prošle proživjet' mjesece, dane one kad je Bog nada mnom bdio,
3
kad mi je nad glavom njegov sjao žižak a kroz mrak me svjetlo njegovo vodilo,
4
kao u dane mojih zrelih jeseni kad s mojim stanom Bog prijateljevaše,
5
kada uz mene još bijaše Svesilni i moji me okruživahu dječaci,
6
kada mi se noge u mlijeku kupahu, a potokom ulja ključaše mi kamen!
7
Kada sam na vrata gradska izlazio i svoju stolicu postavljao na trg,
8
vidjevši me, sklanjali bi se mladići, starci bi ustavši stojeći ostali.
9
Razgovor bi prekidali uglednici i usta bi svoja rukom zatvarali.
10
Glavarima glas bi sasvim utihnuo, za nepce bi im se zalijepio jezik.
11
Tko god me slušao, blaženim me zvao, hvalilo me oko kad bi me vidjelo.
12
Jer, izbavljah bijednog kada je kukao i sirotu ostavljenu bez pomoći.
13
Na meni bješe blagoslov izgubljenih, srcu udovice ja veselje vraćah.
14
Pravdom se ja kao haljinom odjenuh, nepristranost bje mi plaštem i povezom.
15
Bjeh oči slijepcu i bjeh noge bogalju,
16
otac ubogima, zastupnik strancima.
17
Kršio sam zube čovjeku opaku, plijen sam čupao iz njegovih čeljusti.
18
Govorah: 'U svom ću izdahnuti gnijezdu, k'o palma, bezbrojne proživjevši dane.'
19
Korijenje se moje sve do vode pruža, na granama mojim odmara se rosa.
20
Pomlađivat će se svagda slava moja i luk će mi se obnavljati u ruci.'
21
Slušali su željno što ću im kazati i šutjeli da od mene savjet čuju.
22
Na riječi mi ne bi ništa dometali i besjede su mi daždile po njima.
23
Za mnom žudjeli su oni k'o za kišom, otvarali usta k'o za pljuskom ljetnim.
24
Osmijeh moj bijaše njima ohrabrenje; pazili su na vedrinu moga lica.
25
Njima ja sam izabirao putove, kao poglavar ja sam ih predvodio, kao kralj među svojim kad je četama kao onaj koji tješi ojađene.
Jób
Chapitre 29
1
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.