Comparer
Jobu 37
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jobu
Chapitre 37
1
Da, od toga i moje srce drhti i s mjesta svoga iskočiti hoće.
2
Čujte, čujte gromor glasa njegova, tutnjavu što mu iz usta izlazi.
3
Gle, munja lijeće preko cijelog neba - i sijevne blijesak s kraja na kraj zemlje -
4
iza nje silan jedan glas se ori: to On gromori glasom veličajnim. Munje mu lete, nitko ih ne priječi, tek što mu je glas jednom odjeknuo.
5
Da, Bog gromori glasom veličajnim, djela velebna, neshvatljiva stvara.
6
Kad snijegu kaže: 'Zasniježi po zemlji!' i pljuskovima: 'Zapljuštite silno!'
7
svakom čovjeku zapečati ruke da svi njegovo upoznaju djelo.
8
U brlog se tad zvijeri sve uvuku i na svojem se šćućure ležaju.
9
S južne se strane podiže oluja, a studen vjetri sjeverni donose.
10
Već led od daha Božjega nastaje i vodena se kruti površina.
11
I opet vodom puni on oblake, i sijevat' stanu oblaci munjama;
12
kruže posvuda po volji njegovoj, što im naloži, to će izvršiti na licu cijelog kruga zemaljskoga.
13
Šalje ih - ili da kazni narode, ili da ih milosrđem obdari.
14
Poslušaj ovo, Jobe, umiri se i promotri djela Božja čudesna.
15
Znaš li kako Bog njima zapovijeda, kako munju iz oblaka svog pušta?
16
Znaš li o čem vise gore oblaci? Čudesna to su znanja savršenog.
17
Kako ti gore od žege haljine u južnom vjetru kad zemlja obamre?
18
Zar si nebesa s njim ti razapeo, čvrsta poput ogledala livenog?
19
DÓe naputi me što da mu kažemo: zbog tmine se ne snalazimo više.
20
Zar ćeš mu reći: 'Hoću govoriti'? Ili na propast vlastitu pristati?
21
Tko, dakle, može u svjetlost gledati na nebesima što se sja blistavo kada oblake rastjeraju vjetri?
22
Sa sjevera k'o zlato je bljesnulo: veličanstvom strašnim Bog se odjenu!
23
Da, Svesilnog doseći ne možemo, neizmjeran je u moći i sudu, velik u pravdi, nikog on ne tlači.
24
Zato ljudi svi neka ga se boje! Na mudrost oholu on i ne gleda!”
Jób
Chapitre 37
1
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
2
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
3
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
4
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
5
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
6
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
7
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
8
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
9
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
10
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
11
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
12
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
13
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
14
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
15
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
16
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
17
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
18
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
19
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
20
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
21
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
22
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
23
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.