Comparer
Luki 1
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Luki
Chapitre 1
1
Kad već mnogi poduzeše sastaviti izvješće o događajima koji se ispuniše među nama -
2
kako nam to predadoše oni koji od početka bijahu očevici i sluge Riječi -
3
pošto sam sve, od početka, pomno ispitao, naumih i ja tebi, vrli Teofile, sve po redu napisati
4
da se tako osvjedočiš o pouzdanosti svega u čemu si poučen.
5
U dane Heroda, kralja judejskoga, bijaše neki svećenik imenom Zaharija iz razreda Abijina. Žena mu bijaše od kćeri Aronovih, a ime joj Elizabeta.
6
Oboje bijahu pravedni pred Bogom: živjeli su besprijekorno po svim zapovijedima i odredbama Gospodnjim.
7
No nisu imali djeteta jer Elizabeta bijaše nerotkinja, a oboje već poodmakle dobi.
8
Dok je Zaharija jednom po redu svoga razreda obavljao svećeničku službu pred Bogom,
9
ždrijebom ga zapade po bogoslužnom običaju da uđe u Svetište Gospodnje i prinese kad.
10
Za vrijeme kađenice sve je ono mnoštvo naroda vani molilo.
11
A njemu se ukaza anđeo Gospodnji. Stajao je s desne strane kadionoga žrtvenika.
12
Ugledavši ga, Zaharija se prepade i strah ga spopade.
13
No anđeo mu reče: “Ne boj se, Zaharija! Uslišana ti je molitva: žena će ti Elizabeta roditi sina. Nadjenut ćeš mu ime Ivan.
14
Bit će ti radost i veselje i rođenje će njegovo mnoge obradovati.
15
Bit će doista velik pred Gospodinom. Ni vina ni drugoga opojnog pića neće piti. Duha Svetoga bit će pun već od majčine utrobe.
16
Mnoge će sinove Izraelove obratiti Gospodinu, Bogu njihovu.
17
Ići će pred njim u duhu i sili Ilijinoj da obrati srce otaca k sinovima i nepokorne k razumnosti pravednih te spremi Gospodinu narod pripravan.”
18
Nato Zaharija reče anđelu: “Po čemu ću ja to razaznati. Ta star sam i žena mi poodmakle dobi.”
19
Anđeo mu odgovori: “Ja sam Gabriel koji stojim pred Bogom. Poslan sam da govorim s tobom i da ti donesem ovu radosnu poruku.
20
I evo, budući da nisi povjerovao mojim riječima, koje će se ispuniti u svoje vrijeme, zanijemjet ćeš i nećeš moći govoriti do dana dok se to ne zbude.”
21
Narod je iščekivao Zahariju i čudio se što se toliko zadržao u Svetištu.
22
Kad je napokon izašao, nije im mogao ništa reći pa zaključiše da je u Svetištu imao viđenje. Nastojao im se doduše izraziti znakovima, ali osta nijem.
23
Kad se navršiše dani njegove službe, otiđe kući.
24
Nakon tih dana zatrudnje Elizabeta, njegova žena. Krila se pet mjeseci govoreći:
25
“Evo, to mi je učinio Gospodin u dane kad mu se svidje skinuti s mene sramotu među ljudima.”
26
U šestome mjesecu posla Bog anđela Gabriela u galilejski grad imenom Nazaret
27
k djevici zaručenoj s mužem koji se zvao Josip iz doma Davidova; a djevica se zvala Marija.
28
Anđeo uđe k njoj i reče: “Zdravo, milosti puna! Gospodin s tobom!”
29
Na tu se riječ ona smete i stade razmišljati kakav bi to bio pozdrav.
30
No anđeo joj reče: “Ne boj se, Marijo! Ta našla si milost u Boga.
31
Evo, začet ćeš i roditi sina i nadjenut ćeš mu ime Isus.
32
On će biti velik i zvat će se Sin Svevišnjega. Njemu će Gospodin Bog dati prijestolje Davida, oca njegova,
33
i kraljevat će nad domom Jakovljevim uvijeke i njegovu kraljevstvu neće biti kraja.”
34
Nato će Marija anđelu: “Kako će to biti kad ja muža ne poznajem?”
35
Anđeo joj odgovori: “Duh Sveti sići će na te i sila će te Svevišnjega osjeniti. Zato će to čedo i biti sveto, Sin Božji.
36
A evo tvoje rođakinje Elizabete: i ona u starosti svojoj zače sina. I njoj, nerotkinjom prozvanoj, ovo je već šesti mjesec.
37
Ta Bogu ništa nije nemoguće!”
38
Nato Marija reče: “Evo službenice Gospodnje, neka mi bude po tvojoj riječi!” I anđeo otiđe od nje.
39
Tih dana usta Marija i pohiti u Gorje, u grad Judin.
40
Uđe u Zaharijinu kuću i pozdravi Elizabetu.
41
Čim Elizabeta začu Marijin pozdrav, zaigra joj čedo u utrobi. I napuni se Elizabeta Duha Svetoga
42
i povika iz svega glasa: “Blagoslovljena ti među ženama i blagoslovljen plod utrobe tvoje!
43
Ta otkuda meni da mi dođe majka Gospodina mojega?
44
Gledaj samo! Tek što mi do ušiju doprije glas pozdrava tvojega, zaigra mi od radosti čedo u utrobi.
45
Blažena ti što povjerova da će se ispuniti što ti je rečeno od Gospodina!”
46
Tada Marija reče: “Veliča duša moja Gospodina,
47
klikće duh moj u Bogu, mome Spasitelju,
48
što pogleda na neznatnost službenice svoje: odsad će me, evo, svi naraštaji zvati blaženom.
49
Jer velika mi djela učini Svesilni, sveto je ime njegovo!
50
Od koljena do koljena dobrota je njegova nad onima što se njega boje.
51
Iskaza snagu mišice svoje, rasprši oholice umišljene.
52
Silne zbaci s prijestolja, a uzvisi neznatne.
53
Gladne napuni dobrima, a bogate otpusti prazne.
54
Prihvati Izraela, slugu svoga, kako obeća ocima našim:
55
spomenuti se dobrote svoje prema Abrahamu i potomstvu njegovu dovijeka.”
56
Marija osta s Elizabetom oko tri mjeseca, a onda se vrati kući.
57
Elizabeti se međutim navršilo vrijeme da rodi. I porodi sina.
58
Kad su njezini susjedi i rođaci čuli da joj Gospodin obilno iskaza dobrotu, radovahu se s njome.
59
Osmoga se dana okupe da obrežu dječaka. Htjedoše ga prozvati imenom njegova oca - Zaharija,
60
no mati se njegova usprotivi: “Nipošto, nego zvat će se Ivan!”
61
Rekoše joj na to: “Ta nikoga nema od tvoje rodbine koji bi se tako zvao.”
62
Tada znakovima upitaju oca kojim ga imenom želi prozvati.
63
On zaiska pločicu i napisa “Ivan mu je ime!” Svi se začude,
64
a njemu se umah otvoriše usta i jezik te progovori blagoslivljajući Boga.
65
Strah obuze sve njihove susjede, a po svem su se Gorju judejskom razglašavali svi ti događaji.
66
I koji su god čuli, razmišljahu o tome pitajući se: “Što li će biti od ovoga djeteta?” Uistinu, ruka Gospodnja bijaše s njime.
67
A Zaharija, otac njegov, napuni se Duha Svetoga i stade prorokovati:
68
“Blagoslovljen Gospodin Bog Izraelov, što pohodi i otkupi narod svoj!
69
Podiže nam snagu spasenja u domu Davida, sluge svojega,
70
kao što obeća na usta svetih proroka svojih odvijeka:
71
spasiti nas od neprijatelja naših i od ruke sviju koji nas mrze;
72
iskazati dobrotu ocima našim i sjetiti se svetog Saveza svojega,
73
zakletve kojom se zakle Abrahamu, ocu našemu: da će nam dati
74
te mu, izbavljeni iz ruku neprijatelja, služimo bez straha
75
u svetosti i pravednosti pred njim u sve dane svoje.
76
A ti, dijete, prorok ćeš se Svevišnjega zvati jer ćeš ići pred Gospodinom da mu pripraviš putove,
77
da pružiš spoznaju spasenja narodu njegovu po otpuštenju grijeha njihovih,
78
darom premilosrdnog srca Boga našega po kojem će nas pohoditi Mlado sunce s visine
79
da obasja one što sjede u tmini i sjeni smrtnoj, da upravi noge naše na put mira.”
80
Dječak je međutim rastao i duhom jačao. Boravio je u pustinji sve do dana svoga javnog nastupa pred Izraelom.
Lukáš
Chapitre 1
1
Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí, kteréž jsou u nás jisté,
2
Jakž jsou nám vydali ti, kteřížto od počátku sami viděli, a služebníci toho Slova byli,
3
Vidělo se i mně, kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel, tobě z gruntu o tom pořádně vypsati, výborný Theofile,
4
Abys zvěděl jistotu těch věcí, jimž jsi vyučován.
5
Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký, jménem Zachariáš, z třídy Abiášovy, a manželka jeho ze dcer Aronových, a jméno její Alžběta.
6
Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím, chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony.
7
A neměli plodu, protože Alžběta byla neplodná, a oba se byli zstarali ve dnech svých.
8
I stalo se, když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem,
9
Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel, aby položil zápal, vejda do chrámu Páně.
10
A všecko množství lidu bylo vně, modlíce se v hodinu zápalu.
11
Tedy ukázal se jemu anděl Páně, stoje na pravé straně oltáře zápalu.
12
A uzřev jej Zachariáš, zstrašil se, a bázeň připadla na něj.
13
I řekl jemu anděl: Neboj se, Zachariáši, neboť jest uslyšána modlitba tvá, a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna, a nazůveš jméno jeho Jan.
14
Z čehož budeš míti radost a veselé, a mnozí z jeho narození budou se radovati.
15
Bude zajisté veliký před obličejem Páně, a vína i nápoje opojného nebudeť píti, a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své.
16
A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich.
17
Neboť, on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům, a nevěřící k opatrnosti spravedlivých, aby tak připravil Pánu lid hotový.
18
I řekl Zachariáš k andělu: Po čemž to poznám? Nebo já starý jsem, a manželka má zstarala se ve dnech svých.
19
Odpověděv anděl, řekl jemu: Jáť jsem Gabriel, kterýž stojím před obličejem Božím, a poslán jsem, abych mluvil s tebou, a tyto věci veselé tobě zvěstoval.
20
A aj, budeš němý, a nebudeš moci mluviti až do toho dne, v kterémž se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil řečem mým, kteréž se naplní časem svým.
21
Lid pak očekával Zachariáše, a divili se, že on tak prodléval v chrámě.
22
Vyšed pak, nemohl mluviti k nim. I srozuměli, že vidění viděl v chrámě. Nebo on návěští jim dával, a zůstal němý.
23
I stalo se, když se vyplnili dnové konání úřadu jeho, odšel do domu svého.
24
A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho, a tajila se za pět měsíců, řkuci:
25
Že tak mi učinil Pán ve dnech, v nichžto vzezřel, aby odjal mé pohanění mezi lidmi.
26
V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského, kterémuž jméno Nazarét,
27
Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
28
I všed k ní anděl, dí: Zdráva milosti došlá, Pán Bůh s tebou, požehnaná ty mezi ženami.
29
Ona pak uzřevši ho, zarmoutila se nad řečí jeho, a myslila, jaké by to bylo pozdravení.
30
I řekl jí anděl: Neboj se, Maria, nebo jsi nalezla milost u Boha.
31
A počneš v životě a porodíš syna, a nazůveš jméno jeho Ježíš.
32
Tenť bude veliký, a Syn Nejvyššího slouti bude, a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho.
33
A kralovati bude v domě Jákobově na věky, a království jeho nebude konce.
34
I řekla Maria k andělu: Kterak se to stane, poněvadž já muže nepoznávám?
35
A odpověděv anděl, řekl jí: Duch svatý sstoupí v tě, a moc Nejvyššího zastíní tobě; a protož, což se z tebe svatého narodí, slouti bude Syn Boží.
36
A aj, Alžběta, příbuzná tvá, i ona počala syna v starosti své, a tento jest jí šestý měsíc, kteráž sloula neplodná.
37
Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo.
38
I řekla Maria: Aj, služebnice Páně, staniž mi se podle slova tvého. I odšel od ní anděl.
39
Tedy povstavši Maria v těch dnech, odešla na hory s chvátáním do města Judova.
40
I vešla do domu Zachariášova, a pozdravila Alžběty.
41
I stalo se, jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta, zplésalo nemluvňátko v životě jejím, a naplněna jest Duchem svatým Alžběta.
42
I zvolala hlasem velikým a řekla: Požehnaná ty mezi ženami, a požehnaný plod života tvého.
43
A odkud mi to, aby přišla matka Pána mého ke mně?
44
Nebo aj, jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých, zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém.
45
A blahoslavená, kteráž uvěřila, neboť dokonány budou ty věci, kteréž jsou povědíny jí ode Pána.
46
Tedy řekla Maria: Velebí duše má Hospodina,
47
A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém,
48
Že jest vzezřel na ponížení služebnice své; neb aj, od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové.
49
Neboť mi učinil veliké věci ten, jenž mocný jest, a svaté jméno jeho,
50
A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho.
51
Dokázal moci ramenem svým, rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich.
52
Sházel mocné s stolic, a povýšil ponížených.
53
Lačné nakrmil dobrými věcmi, a bohaté pustil prázdné.
54
Přijal Izraele, služebníka svého, pamětliv jsa na milosrdenství své
55
(Jakož mluvil k otcům našim, k Abrahamovi a semeni jeho) na věky.
56
I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce, a potom navrátila se do domu svého.
57
Alžbětě pak naplnil se čas, aby porodila; i porodila syna.
58
A uslyšeli sousedé a přátelé její, že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své, i radovali se spolu s ní.
59
Stalo se pak v den osmý, přišli obřezovati dítěte, a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem.
60
Ale odpověděvši matka jeho, řekla: Nikoli, ale slouti bude Jan.
61
I řekli k ní: Však nižádného není v rodu tvém, kterýž by sloul jménem tím.
62
I dávali návěští otci jeho, jak by ho chtěl nazývati.
63
A on požádav deštičky, napsal řka: Jan jest jméno jeho. I divili se všickni.
64
A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho, i mluvil, velebě Boha.
65
Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich, a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova.
66
A všickni, kteříž o tom slyšeli, skládali to v srdci svém, řkouce: I kteraké dítě toto bude? A ruka Páně byla s ním.
67
Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým, a prorokoval řka:
68
Požehnaný Pán Bůh Izraelský, že jest navštívil, a učinil vykoupení lidu svému,
69
A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida, služebníka svého,
70
Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých, kteříž byli od věků,
71
O vysvobození z nepřátel našich, a z ruky všech, kteříž nás nenáviděli,
72
Aby učinil milosrdenství s otci našimi, a rozpomenul se na smlouvu svou svatou,
73
Na přísahu, kterouž jest přisáhl Abrahamovi, otci našemu, že jistě nám to dá,
74
Abychom bez strachu, z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni, sloužili jemu,
75
V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho, po všecky dny života našeho.
76
Ty pak, dítě, prorokem Nejvyššího slouti budeš, nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho,
77
Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich,
78
Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho, v němžto navštívil nás, vyšed z výsosti,
79
Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti, k spravení noh našich na cestu pokoje.
80
Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu, a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému.