Comparer
Mateju 22
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Mateju
Chapitre 22
1
Isus im ponovno prozbori u prispodobama:
2
“Kraljevstvo je nebesko kao kad neki kralj pripravi svadbu sinu svomu.
3
Posla sluge da pozovu uzvanike na svadbu. No oni ne htjedoše doći.
4
Opet posla druge sluge govoreći: 'Recite uzvanicima: Evo, objed sam ugotovio. Junci su moji i tovljenici poklani i sve pripravljeno. Dođite na svadbu!'”
5
“Ali oni ne mareći odoše - jedan na svoju njivu, drugi za svojom trgovinom.
6
Ostali uhvate njegove sluge, zlostave ih i ubiju.
7
Nato se kralj razgnjevi, posla svoju vojsku i pogubi one ubojice, a grad im spali.”
8
“Tada kaže slugama: 'Svadba je, evo, pripravljena ali uzvanici ne bijahu dostojni.
9
Pođite stoga na raskršća i koga god nađete, pozovite na svadbu!'”
10
“Sluge iziđoše na putove i sabraše sve koje nađoše - i zle i dobre. I svadbena se dvorana napuni gostiju.
11
Kad kralj uđe pogledati goste, spazi ondje čovjeka koji ne bijaše odjeven u svadbeno ruho.
12
Kaže mu: 'Prijatelju, kako si ovamo ušao bez svadbenoga ruha?' A on zanijemi.
13
Tada kralj reče poslužiteljima: 'Svežite mu ruke i noge i bacite ga van u tamu, gdje će biti plač i škrgut zubi.'
14
Doista, mnogo je zvanih, malo izabranih.”
15
Tada farizeji odoše i održaše vijeće kako da Isusa uhvate u riječi.
16
Pošalju k njemu svoje učenike s herodovcima da ga upitaju: “Učitelju! Znamo da si istinit te po istini putu Božjem učiš i ne mariš tko je tko jer nisi pristran.
17
Reci nam, dakle, što ti se čini: je li dopušteno dati porez caru ili nije?”
18
Znajući njihovu opakost, reče Isus: “Zašto me iskušavate, licemjeri?
19
Pokažite mi porezni novac!” Pružiše mu denar.
20
On ih upita: “Čija je ovo slika i natpis?”
21
Odgovore: “Carev.” Kaže im: “Podajte dakle caru carevo, a Bogu Božje.”
22
Čuvši to, zadive se pa ga ostave i odu.
23
Toga dana pristupiše k njemu saduceji, koji vele da nema uskrsnuća, i upitaše ga:
24
“Učitelju, Mojsije reče: Umre li tko bez djece, neka se njegov brat oženi njegovom ženom te podigne porod bratu svomu.
25
Bijaše tako u nas sedmero braće. Prvi se oženi i umrije bez poroda ostavivši ženu svom bratu.
26
Tako i drugi i treći, sve do sedmoga.
27
A nakon svih umrije i žena.
28
Kojemu će dakle od te sedmorice biti žena o uskrsnuću? Jer sva su je sedmorica imala.”
29
Odgovori im Isus: “U zabludi ste jer ne razumijete Pisama ni sile Božje.
30
Ta u uskrsnuću niti se žene niti udavaju, nego su kao anđeli na nebu.
31
A što se tiče uskrsnuća mrtvih, zar niste čitali što vam reče Bog:
32
Ja sam Bog Abrahamov, Bog Izakov i Bog Jakovljev? Nije on Bog mrtvih, nego živih!”
33
Čuvši to, mnoštvo osta zaneseno njegovim naukom.
34
A kad su farizeji čuli kako ušutka saduceje, okupiše se,
35
a jedan od njih, zakonoznanac, da ga iskuša, upita:
36
“Učitelju, koja ja zapovijed najveća u Zakonu?”
37
A on mu reče: “Ljubi Gospodina Boga svojega svim srcem svojim, i svom dušom svojom, i svim umom svojim.
38
To je najveća i prva zapovijed.
39
Druga, ovoj slična: Ljubi svoga bližnjega kao sebe samoga.
40
O tim dvjema zapovijedima visi sav Zakon i Proroci.”
41
Kad se farizeji skupiše, upita ih Isus:
42
“Što mislite o Kristu? Čiji je on sin?” Kažu mu: “Davidov.”
43
A on će njima: “Kako ga onda David u Duhu naziva Gospodinom, kad veli:
44
Reče Gospod Gospodinu mojemu: 'Sjedi mi zdesna dok ne položim neprijatelje tvoje za podnožje nogama tvojim?'
45
Ako ga dakle David naziva Gospodinom, kako mu je sin?”
46
I nitko mu nije mogao odgovoriti ni riječi, niti se od toga dana tko usudio upitati ga bilo što.
Matouš
Chapitre 22
1
I odpovídaje Ježíš, mluvil jim opět v podobenstvích, řka:
2
Podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž učinil svadbu synu svému.
3
I poslal služebníky své, aby povolali pozvaných na svadbu; a oni nechtěli přijíti.
4
Opět poslal jiné služebníky, řka: Povězte pozvaným: Aj, oběd můj připravil jsem, volové moji a krmný dobytek zbit jest, a všecko hotovo. Pojďtež na svadbu.
5
Ale oni nedbavše na to, odešli, jiný do vsi své a jiný po kupectví svém.
6
Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše, zmordovali.
7
A uslyšav to král, rozhněval se; a poslav vojska svá, zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil.
8
Tedy řekl služebníkům svým: Svadba zajisté hotova jest, ale ti, kteříž pozváni byli, nebyli hodni.
9
Protož jděte na rozcestí, a kteréžkoli naleznete, zovtež na svadbu.
10
I vyšedše služebníci ti na cesty, shromáždili všecky, kteréžkoli nalezli, zlé i dobré. A naplněna jest svadba hodovníky.
11
Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním.
12
I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
13
Tedy řekl král služebníkům: Svížíce ruce jeho i nohy, vezměte ho, a uvrztež jej do temností zevnitřních. Tamť bude pláč a škřipení zubů.
14
Nebo mnoho jest povolaných, ale málo vyvolených.
15
Tedy odšedše farizeové, radili se, jak by polapili jej v řeči.
16
I poslali k němu učedlníky své s herodiány, řkouce: Mistře, víme, že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného; nebo nepatříš na osobu lidskou.
17
Protož pověz nám, co se tobě zdá: Sluší-li daň dáti císaři, čili nic?
18
Znaje pak Ježíš zlost jejich, řekl: Co mne pokoušíte, pokrytci?
19
Ukažte mi peníz daně. A oni podali mu peníze.
20
I řekl jim: Èí jest tento obraz a svrchu napsání?
21
Řekli mu: Císařův. Tedy dí jim: Dejtež, co jest císařova, císaři, a co jest Božího, Bohu.
22
To uslyšavše, divili se, a opustivše jej, odešli.
23
V ten den přišli k němu saduceové, kteříž praví, že není z mrtvých vstání. I otázali se ho,
24
Řkouce: Mistře, Mojžíš pověděl: Umřel-li by kdo, nemaje dětí, aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému.
25
I bylo u nás sedm bratrů. První pojav ženu, umřel, a nemaje semene, zůstavil ženu svou bratru svému.
26
Takž podobně i druhý, i třetí, až do sedmého.
27
Nejposléze pak po všech umřela i žena.
28
Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena? Nebo všickni ji měli.
29
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Bloudíte, neznajíce Písem ani moci Boží.
30
Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati, ale budou jako andělé Boží v nebi.
31
O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli, co jest vám povědíno od Boha, kterýž takto dí:
32
Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův; a Bůhť není Bůh mrtvých, ale živých.
33
A slyševše to zástupové, divili se učení jeho.
34
Farizeové pak uslyšavše, že by k mlčení přivedl saducejské, sešli se v jedno.
35
I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký, pokoušeje ho, a řka:
36
Mistře, které jest přikázání veliké v Zákoně?
37
I řekl mu Ježíš: Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své.
38
To jest přední a veliké přikázání.
39
Druhé pak jest podobné tomu: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.
40
Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci.
41
A když se sešli farizeové, otázal se jich Ježíš,
42
Řka: Co se vám zdá o Kristu? Èí jest syn? Řkou jemu: Davidův.
43
Dí jim: Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem, řka:
44
Řekl Pán Pánu mému: Seď na pravici mé, dokavadž nepodložím nepřátel tvých, aby byli za podnože noh tvých?
45
Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá, i kterakž syn jeho jest?
46
A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova, aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati.