Comparer
Pjesma 2
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Pjesma
Chapitre 2
1
- Ja sam cvijet šaronski, ljiljan u dolu.
2
- Što je ljiljan među trnjem, to je prijateljica moja među djevojkama.
3
- Što je jabuka među šumskim stablima, to je dragi moj među mladićima; bila sam željna hlada njezina i sjedoh, plodovi njeni slatki su grlu mome.
4
Uveo me u odaje vina i pokrio me zastavom ljubavi.
5
Okrijepite me kolačima, osvježite jabukama, jer sam bolna od ljubavi.
6
Njegova mi je lijeva ruka pod glavom, a desnom me grli.
7
- Kćeri jeruzalemske, zaklinjem vas srnama i košutama poljskim, ne budite, ne budite ljubav moju dok sama ne bude htjela!
8
Glas dragoga moga! Evo ga, dolazi, prelijeće brda, preskakuje brežuljke.
9
Dragi je moj kao srna, on je kao jelenče. Evo ga za našim zidom, gleda kroz prozore, zaviruje kroz rešetke.
10
Dragi moj podiže glas i govori mi: “Ustani, dragano moja, ljepoto moja, i dođi,
11
jer evo, zima je već minula, kiša je prošla i nestala.
12
Cvijeće se po zemlji ukazuje, vrijeme pjevanja dođe i glas se grličin čuje u našem kraju.
13
Smokva je izbacila prve plodove, vinograd, u cvatu, miriše. Ustani, dragano moja, ljepoto moja i dođi.
14
Golubice moja, u spiljama kamenim, u skrovištima vrletnim, daj da ti vidim lice i da ti čujem glas, jer glas je tvoj ugodan i lice je tvoje krasno.”
15
Pohvatajte lisice, male lisice što oštećuju vinograde, naše vinograde u cvatu.
16
Dragi moj pripada meni, a ja njemu, on pase među ljiljanima.
17
Prije nego dan izdahne i sjene se spuste, vrati se, dragi moj: budi lagan kao srna, kao lane na gori Beteru.
Píseň písní
Chapitre 2
1
Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
2
Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
3
Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
4
Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
5
Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
6
Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
7
Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
8
Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
9
Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
10
Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
11
Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
12
Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
13
Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
14
Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
15
Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
16
Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
17
Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.