Comparer
Psalmi 106
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi
Chapitre 106
1
Aleluja! Hvalite Jahvu jer je dobar, jer je vječna ljubav njegova!
2
Tko će izreć' djela moći Jahvine, tko li mu iskazat' sve pohvale?
3
Blaženi što drže naredbe njegove i čine pravo u svako doba!
4
Sjeti me se, Jahve, po dobroti prema svome puku, pohodi me spasenjem svojim
5
da uživam sreću izabranih tvojih, da se radujem radosti naroda tvoga, da tvojom se baštinom ponosim.
6
Zgriješismo kao oci naši, činismo bezakonje, bezbožno radismo.
7
Oci naši u Egiptu, nehajni za čudesa tvoja, ne spominjahu se velike ljubavi tvoje, već na Svevišnjeg digoše se na Crvenom moru.
8
Al' on ih izbavi rad' imena svoga da pokaže silu svoju.
9
Zapovjedi Crvenome moru, i presahnu ono, provede ih izmed valÄa kao kroz pustinju.
10
Iz ruku mrzitelja njih izbavi, oslobodi iz ruku dušmana.
11
I prekriše vode neprijatelje njine, ne ostade nijednoga od njih.
12
Vjerovahu riječima njegovim i hvale mu pjevahu.
13
Zaboraviše brzo djela njegova, ne uzdaše se u volju njegovu.
14
Pohlepi se daše u pustinji, iskušavahu Boga u samoći.
15
I dade im što iskahu, al' u duše njine on groznicu posla.
16
Zavidješe tada Mojsiju u taboru, Aronu, kog posveti Jahve.
17
Otvori se zemlja, Datana proždrije, Abiramovo pokri mnoštvo.
18
Oganj pade na sve mnoštvo njino i zlotvore plamen sažga.
19
Načiniše tele na Horebu, klanjahu se liku od zlata slivenu.
20
Zamijeniše Slavu svoju likom bika što proždire travu.
21
Zaboraviše Boga, koji ih izbavi u Egiptu znamenja čineći
22
i čudesa u Kamovoj zemlji i strahote na Crvenome moru.
23
Već namisli da ih satre, al' Mojsije, izabranik njegov, zauze se za njih da srdžbu mu odvrati, te ih ne uništi.
24
Prezreše oni zemlju željkovanu ne vjerujuć' njegovoj riječi.
25
Mrmljahu pod šatorima svojim, ne poslušaše glasa Jahvina.
26
Zakle se tada podignutom rukom: sve će ih pokosit' u pustinji,
27
potomstvo njino međ' narode razbacat', njih razasut' po zemljama.
28
Posvetiše se Baal Peoru i jedoše žrtve bogova mrtvih.
29
Razjariše ga nedjelima svojim, i on na njih pošast baci.
30
Al' se Pinhas diže, sud izvrši i pošasti nesta tada.
31
U zasluge to mu uđe u sva pokoljenja dovijeka.
32
Razjariše ga opet kraj voda meripskih, i Mojsija zlo pogodi zbog njih,
33
jer mu duh već ogorčiše, nesmotrenu riječ izusti.
34
I ne istrijebiše naroda za koje im Jahve bješe naredio.
35
S poganima miješahu se, naučiše djela njina.
36
Štovahu likove njihove, koji im postaše zamka.
37
Žrtvovahu sinove svoje i svoje kćeri zlodusima.
38
Prolijevahu krv nevinu, krv sinova i kćeri svojih, koje žrtvovahu likovima kanaanskim. Zemlja bješe krvlju okaljana,
39
djelima se svojim uprljaše, učiniše preljub svojim nedjelima.
40
Na svoj narod Jahve srdžbom planu, zgadi mu se njegova baština.
41
Predade ih u ruke pogana te vladahu njima mrzitelji njini.
42
Mučili ih neprijatelji i tlačili rukom svojom.
43
Prečesto ih izbavljaše, al' ga razjariše naumima svojim: pokošeni bjehu za bezakonja svoja.
44
On pogleda opet na nevolju njinu kad njihove molitve začu
45
i sjeti se svog Saveza s njima, sažali se na njih u velikom milosrđu svome.
46
Učini da nađu milost u onih što ih bjehu zarobili.
47
Spasi nas, Jahve, Bože naš, i saberi nas od bezbožnih naroda da slavimo tvoje sveto ime, da se tvojom slavom ponosimo.
48
Blagoslovljen Jahve, Bog Izraelov, od vijeka dovijeka! I sav narod neka kaže: “Amen! Aleluja!”
Žalmy
Chapitre 106
1
Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
2
Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
3
Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
4
Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
5
Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
6
Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
7
Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
8
A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
9
Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
10
A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
11
V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
12
A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
13
Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
14
Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
15
I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
16
Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
17
Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
18
A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
19
Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
20
A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
21
Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
22
A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
23
Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
24
Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
25
A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
26
A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
27
A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
28
Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
29
A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
30
Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
31
Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
32
Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
33
Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
34
K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
35
Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
36
A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
37
Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
38
A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
39
I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
40
Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
41
A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
42
A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
43
Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
44
A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
45
Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
46
Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
47
Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
48
Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.