Comparer
Psalmi 109
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi
Chapitre 109
1
Zborovođi. Psalam. Davidov. Bože, diko moja, nemoj šutjeti!
2
Usta bezbožna i prijevarna na me se otvaraju, govore mi jezikom lažljivim,
3
riječima me mržnje okružuju, bezrazložno me napadaju.
4
Za moju me ljubav oni optužuju, a ja se samo molim.
5
Uzvraćaju mi zlo za dobro, mržnju za ljubav moju.
6
“Digni protiv njega bezbožnika i tužitelj nek' mu stane zdesna!
7
Kad mu se bude sudilo, nek' bude osuđen, i molitva mu se za grijeh uzela!
8
Dani njegovi nek' budu malobrojni, njegovu službu nek' dobije drugi!
9
Djeca njegova nek' postanu siročad, a njegova žena udovica!
10
Nek' mu djeca budu skitnice, prosjaci, nek' budu bačena iz opustjelih domova!
11
Nek' mu lihvar prigrabi sav posjed, tuđinci nek' razgrabe plod muke njegove!
12
Nitko ne imao prema njemu samilosti, nitko se ne smilovao siročadi njegovoj!
13
Neka mu se zatre potomstvo, u drugome koljenu neka se utrne ime njegovo!
14
Spominjao se Jahve grijeha njegovih, i grijeh njegove majke nek' se ne izbriše:
15
nek budu svagda Jahvi pred očima! Neka se sa zemlje izbriše spomen njihov!”
16
Jer se ne spomenu da čini milosrđe, već proganjaše bijedna i uboga i u smrt gonjaše čovjeka srca shrvana.
17
Prokletstvo je ljubio, pa neka ga stigne; blagoslova ne htjede, daleko nek' je od njega!
18
Prokletstvom nek' se odjene kao haljinom, neka kao voda uđe u njega i kao ulje u kosti njegove.
19
Bilo mu haljinom kojom se pokriva, pojas kojim se svagda paše!
20
Tako nek' plati Jahve tužiteljima mojim koji zlo govore protiv duše moje!
21
A ti, Jahve, Gospode, rad imena svog zauzmi se za me, spasi me jer je dobrostiva ljubav tvoja!
22
Jer bijedan sam i ubog, i srce je moje ranjeno u meni.
23
K'o sjena što se naginje ja nestajem, progone me kao skakavca.
24
Od posta mi koljena klecaju i tijelo moje omrša.
25
Ruglom sam njima postao, kimaju glavom kad me vide.
26
Pomozi mi, Jahve, Bože moj, po doborti me svojoj spasi!
27
Nek' upoznaju da je ovo ruka tvoja i da si ti ovo učinio, Jahve!
28
Oni nek' proklinju, ti blagoslivljaj; nek' se postide koji se na me podižu, a sluga tvoj nek' se raduje!
29
Stidom nek' se odjenu tužitelji moji i sramotom svojom nek' se k'o plaštem pokriju!
30
Slavit ću Jahvu iz svega grla i hvalit' ga u veliku mnoštvu
31
jer stoji s desne siromahu da mu dušu spasi od sudaca.
Žalmy
Chapitre 109
1
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.