Comparer
Psalmi 78
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Psalmi
Chapitre 78
1
Poučna pjesma. Asafova. Poslušaj, narode moj, moju nauku, prikloni uho riječima usta mojih!
2
Otvorit ću svoja usta na pouku, iznijet ću tajne iz vremena davnih.
3
Ono što čusmo i saznasmo, što nam kazivahu oci,
4
nećemo kriti djeci njihovoj, predat ćemo budućem koljenu: slavu Jahvinu i silu njegovu i djela čudesna što ih učini.
5
Svjedočanstvo podiže on u Jakovu, Zakon postavi u Izraelu, da ono što naredi ocima našim oni djeci svojoj objave,
6
da sazna budući naraštaj, i sinovi koji će se roditi da djeci svojoj kazuju
7
da u Boga ufanje svoje stave i ne zaborave djela Božjih, već da vrše zapovijedi njegove,
8
kako ne bi bili, kao oci njihovi, naraštaj buntovan, prkosan - naraštaj srcem nestalan i duhom Bogu nevjeran.
9
Sinovi Efrajimovi, ratnici s lukom, u dan bitke okrenuše leđa.
10
Saveza s Bogom ne održaše i ne htjedoše hoditi po Zakonu njegovu.
11
Zaboraviše na djela njegova, na čudesa koja im pokaza.
12
Pred njihovim ocima činio je znakove u Egiptu, u Soanskom polju.
13
On more razdijeli i njih prevede, vode kao nasip uzdiže.
14
Danju ih vodio oblakom, a svu noć ognjem blistavim.
15
U pustinji hrid prolomi i napoji ih obilno kao iz bezdana.
16
Iz stijene izbi potoke te izvede vode k'o velike rijeke.
17
A oni jednako griješiše, prkosiše Višnjem u pustinji.
18
Boga su kušali u srcima svojim ištuć' jela svojoj pohlepnosti.
19
Prigovarali su Bogu i pitali: “Može li Gospod stol u pustinji prostrti?
20
Eno, udari u hrid, i voda poteče i provreše potoci: a može li dati i kruha, i mesa pružiti svome narodu?”
21
Kad to začu Jahve, gnjevom usplamtje: oganj se raspali protiv Jakova, srdžba se razjari protiv Izraela,
22
jer ne vjerovaše Bogu niti se u njegovu pomoć uzdaše.
23
Pa ozgo naredi oblaku i otvori brane nebeske,
24
k'o kišu prosu na njih mÓanu da jedu i nahrani ih kruhom nebeskim.
25
Čovjek blagovaše kruh Jakih; on im dade hrane do sitosti.
26
Probudi na nebu vjetar istočni i svojom silom južnjak dovede.
27
Prosu na njih mesa k'o prašine i ptice krilatice k'o pijeska morskoga.
28
Padoše usred njihova tabora i oko šatora njihovih.
29
Jeli su i nasitili se, želju njihovu on im ispuni.
30
Još nisu svoju utažili pohlepu i jelo im još bješe u ustima,
31
kad se srdžba Božja na njih raspali: pokosi smrću prvake njihove i mladiće pobi Izraelove.
32
Uza sve to griješiše dalje i ne vjerovaše u čudesna djela njegova.
33
I skonča im dane jednim dahom i njihova ljeta naglim svršetkom.
34
Kad ih ubijaše, tražiše ga i opet pitahu za Boga;
35
spominjahu se da je Bog hridina njihova i Svevišnji njihov otkupitelj.
36
Ali ga opet ustima svojim varahu i jezikom svojim lagahu njemu.
37
Njihovo srce s njime ne bijaše, nit' bijahu vjerni Savezu njegovu.
38
A on im milosrdno grijeh praštao i nije ih posmicao; često je gnjev svoj susprezao da ne plane svom jarošću.
39
Spominjao se da su pÓut i dah koji odlazi i ne vraća se više.
40
Koliko mu prkosiše u pustinji i žalostiše ga u samotnom kraju!
41
Sve nanovo iskušavahu Boga i vrijeđahu Sveca Izraelova
42
ne spominjuć' se ruke njegove ni dana kad ih od dušmana izbavi,
43
ni znakova njegovih u Egiptu, ni čudesnih djela u polju Soanskom.
44
U krv im pretvori rijeke i potoke, da ne piju.
45
Posla na njih obade da ih žderu i žabe da ih more.
46
I predade skakavcu žetvu njihovu, i plod muke njihove žderaču.
47
Vinograde im tučom udari, a mrazom smokvike njihove.
48
I predade grÓadu njihova goveda i munjama stada njihova.
49
Obori na njih svu žestinu gnjeva svog, jarost, bijes i nevolju: posla na njih anđele nesreće.
50
I put gnjevu svojem otvori: ne poštedje im život od smrti, životinje im izruči pošasti.
51
Pobi u Egiptu sve prvorođeno, prvence u šatorju Hamovu.
52
I povede narod svoj kao ovce i vođaše ih kao stado kroz pustinju.
53
Pouzdano ih je vodio te se nisu bojali, a more je prekrilo dušmane njihove.
54
U Svetu zemlju svoju on ih odvede, na bregove što mu ih osvoji desnica.
55
Pred njima istjera pogane, konopom im podijeli baštinu, pod šatorjem njihovim naseli plemena izraelska.
56
A oni iskušavali i gnjevili Boga Višnjega i nisu držali zapovijedi njegovih.
57
Otpadoše, iznevjeriše se k'o oci njihovi, k'o luk nepouzdan oni zatajiše.
58
Na gnjev ga nagnaše svojim uzvišicama, na ljubomor navedoše kumirima svojim.
59
Bog vidje i gnjevom planu, odbaci posve Izraela.
60
I napusti boravište svoje u Šilu, Šator u kojem prebivaše s ljudima.
61
Preda u ropstvo snagu svoju i svoju diku u ruke dušmanske.
62
Narod svoj prepusti maču, raspali se na svoju baštinu.
63
Mladiće njihove oganj proguta, ne udaše se djevice njihove.
64
Svećenici njihovi padoše od mača, ne zaplakaše Óudove njihove.
65
Tad se k'o oda sna trgnu Gospodin, k'o ratnik vinom savladan.
66
Udari otraga dušmane svoje, sramotu im vječitu zadade.
67
On odbaci šator Josipov i Efrajimovo pleme ne odabra,
68
već odabra pleme Judino i goru Sion koja mu omilje.
69
Sagradi Svetište k'o nebo visoko, k'o zemlju utemelji ga dovijeka.
70
Izabra Davida, slugu svojega, uze ga od torova ovčjih;
71
odvede ga od ovaca dojilica da pase Jakova, narod njegov, Izraela, baštinu njegovu.
72
I pasao ih je srcem čestitim i brižljivim rukama vodio.
Žalmy
Chapitre 78
1
Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
2
Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
3
Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
4
Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
5
Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
6
Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
7
Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
8
Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
9
Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
10
Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
11
Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
12
Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
13
Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
14
Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
15
Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
16
Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
17
A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
18
A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
19
A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
20
Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
21
A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
22
Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
23
Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
24
A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
25
Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
26
Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
27
I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
28
Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
29
I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
30
Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
31
A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
32
S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
33
A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
34
Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
35
Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
36
(Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
37
A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
38
On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
39
Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
40
Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
41
Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
42
Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
43
Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
44
Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
45
Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
46
A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
47
Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
48
Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
49
Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
50
Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
51
A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
52
Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
53
Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
54
Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
55
Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
56
Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
57
Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
58
Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
59
Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
60
Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
61
Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
62
Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
63
Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
64
Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
65
Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
66
A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
67
Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
68
Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
69
A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
70
A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
71
Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
72
Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.