Comparer
Tužaljke 3
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Tužaljke
Chapitre 3
1
Ja sam čovjek što upozna bijedu pod šibom gnjeva njegova.
2
Mene je odveo i natjerao da hodam u tmini i bez svjetlosti.
3
I upravo mene bije i udara bez prestanka njegova ruka.
4
Iscijedio je moje meso, kožu moju, polomio kosti moje.
5
Načinio mi jaram, glavu obrubio tegobama.
6
Pustio me da živim u tminama kao mrtvaci vječiti.
7
Zazidao me, i ja ne mogu izaći, otežao je moje okove.
8
Kada sam vikao i zapomagao, molitvu je moju odbijao.
9
Zazidao mi ceste tesanim kamenom, zakrčio je putove moje.
10
Meni on bijaše medvjed koji vreba, lav u zasjedi.
11
U bespuća me vodio, razdirao, ostavljao me da umirem.
12
Napinjao je luk svoj i gađao me kao metu za svoje strelice.
13
U slabine mi sasuo strelice, sinove svoga tobolca.
14
Postao sam smiješan svome narodu, rugalica svakidašnja.
15
Gorčinom me hranio, pelinom me napajao.
16
Puštao me da zube kršim kamen grizući, zakapao me u pepeo.
17
Duši je mojoj oduzet mir i više ne znam što je sreća!
18
Rekoh: Dotrajao je život moj i nada koja mi od Jahve dolazi.
19
Spomeni se bijede moje i stradanja, pelina i otrova!
20
Bez prestanka na to misli i sahne duša u meni.
21
To nosim u srcu i gojim nadu u sebi.
22
Dobrota Jahvina nije nestala, milosrđe njegovo nije presušilo.
23
Oni se obnavljaju svako jutro: tvoja je vjernost velika!
24
“Jahve je dio moj”, veli mi duša, “i zato se u nj pouzdajem.”
25
Dobar je Jahve onom koji se u nj pouzdaje, duši koja ga traži.
26
Dobro je u miru čekati spasenje Jahvino!
27
Dobro je čovjeku da nosi jaram za svoje mladosti.
28
Neka sjedi u samoći i šuti, jer mu On to nametnu;
29
neka usne priljubi uz prašinu, možda još ima nade!
30
Neka pruži obraz onome koji ga bije, neka se zasiti porugom.
31
Jer Gospod ne odbacuje nikoga zauvijek:
32
jer ako i rastuži, on se smiluje po svojoj velikoj ljubavi.
33
Jer samo nerado on ponižava i rascvili sinove čovjeka.
34
Kad se gaze nogama svi zemaljski sužnjevi,
35
kad se izvrće pravica čovjeku pred licem Svevišnjeg,
36
kad se krivica nanosi čovjeku u parnici, zar Gospod ne vidi?
37
Tko je rekao nešto i zbilo se? Nije li Gospod to zapovjedio?
38
Ne dolazi li iz usta Svevišnjega i dobro i zlo?
39
Na što se tuže živi ljudi? Svatko na svoj grijeh.
40
Ispitajmo, pretražimo pute svoje i vratimo se Jahvi.
41
Dignimo svoje srce i ruke svoje k Bogu koji je na nebesima.
42
Da, mi smo se odmetali, bili nepokorni, a ti, ti nisi praštao!
43
Obastrt gnjevom svojim, gonio si nas, ubijao i nisi štedio.
44
Oblakom si se obastro da molitva ne prodre do tebe.
45
Načinio si od nas smeće i odmet među narodima.
46
Razjapili usta na nas svi neprijatelji naši.
47
Užas i jama bila nam sudbina, propast i zator!
48
Potoci suza teku iz očiju mojih zbog propasti Kćeri naroda mojega.
49
Moje oči liju suze bez prestanka, jer prestanka nema
50
dok ne pogleda i ne vidi Jahve s nebesa.
51
Moje mi oko bol zadaje zbog kćeri svih mojega grada.
52
Uporno me k'o pticu progone svi što me mrze, a bez razloga.
53
U jamu baciše moj život i zatrpaše je kamenjem.
54
Voda mi dođe preko glave, rekoh sam sebi: “Pogiboh!”
55
I tada zazvah ime tvoje, Jahve, iz najdublje jame.
56
Ti oču moj glas: “Ne začepljuj uši svoje na vapaje moje.”
57
Bliz meni bijaše u dan vapaja mog, govoraše: “Ne boj se!”
58
Ti si, Gospode, izborio pravdu za dušu moju, ti si život moj izbavio.
59
Ti, Jahve, vidje kako me tlače, dosudi mi pravdu.
60
Ti vidje svu osvetu njinu, sve podvale protiv mene.
61
Čuo si, Jahve, podrugivanje njihovo, sve podvale protiv mene.
62
Usne protivnika mojih i misli njine protiv mene su cio dan.
63
Kad sjede, kad ustaju, pogledaj samo: ja sam im pjesma-rugalica.
64
Vrati im, Jahve, milo za drago, po djelu ruku njihovih.
65
Učini da srca im otvrdnu, udari ih prokletstvom svojim.
66
Goni ih gnjevno i sve ih istrijebi pod nebesima svojim, Jahve!
Pláč
Chapitre 3
1
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.