Comparer
Jòb 30
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Jòb
Chapitre 30
1
Men koulye a, moun ki pi jenn pase m' yo ap pase m' nan rizib. Papa yo se moun mwen pa t' pran pou anyen, moun mwen pa ta menm mete ak chen m' pou gade mouton.
2
Epitou, yo te twò fèb pou fè anyen pou mwen. Se te yon bann gason san kouraj.
3
Mizè ak grangou te fini ak yo. Lannwit se grenn bwa yo te konn al souse nan savann kote moun pa rete.
4
Yo pran fèy raje pou yo manje. Ata rasin bayawonn pase.
5
Kote yo pase moun mete yo deyò, yo rele bare dèyè yo tankou vòlè.
6
Yo te blije al rete nan twou wòch, nan twou tè sou bò ravin yo.
7
Y'ap rele tankou bèt mawon nan raje a. Yo fè pil sou pil nan savann lan.
8
Se te yon bann sanzave ki pa t' menm gen non. Yo te mete yo deyò nan peyi a.
9
Koulye a, y'ap fè chante sou mwen. Y'ap bay istwa sou do m'.
10
Yo pè pwoche bò kote m' pou m' pa sal yo. Yo menm krache nan figi m'.
11
Paske Bondye kraze kouraj mwen, li lage m' atè, kifè, mapou tonbe, kabrit manje fèy li.
12
Bann moun sa yo leve dèyè m', y'ap fè m' kouri. Yo lage dèyè m' pou yo pran m'.
13
Yo sènen m' toupatou pou yo ka fini avè m'. Pa gen pesonn pou di yo pa fè sa.
14
Yo pase nan fant barikad, yo tonbe sou mwen. Yo pilonnen m' anba pye yo.
15
Yon sèl latranblad pran mwen. Tankou yon kout van li kraze kouraj mwen. Tankou yon nwaj k'ap pase, tout byen m' yo disparèt.
16
Koulye a, mwen prèt pou m' mouri. Lafliksyon ap fini avè m'.
17
Lannwit, tout zo nan kò m' ap fè m' mal. Doulè ap manje m' anndan san rete.
18
Bondye ponyen m' nan kòlèt, l'ap chifonnen tout rad sou mwen.
19
Li voye m' jete nan labou. Mwen pa pi bon pase pousyè tè ak sann dife.
20
Mwen rele nan pye ou, Bondye! Ou pa reponn mwen. Mwen kanpe devan ou, ou pa okipe m' menm.
21
Ou pa menm moun lan ankò. W'ap malmennen m'. Ou soti pou pèsekite m' ak tout fòs ou.
22
Ou fè van pote m' ale. M'ap vole tankou pay. Ou voye yon van tanpèt boulvèse m'.
23
Wi, mwen konnen byen pwòp w'ap mennen m' pou m' al mouri, pou m' al sibi sò k'ap tann tout moun lan.
24
Poukisa w'ap atake yon moun ki tou fin mouri, yon moun ki pa ka fè anyen ankò pase mande padon?
25
Eske mwen pa t' nan lapenn ansanm ak moun ki te nan mizè? Eske kè m' pa t' fè m' mal pou moun ki pa t' gen anyen menm yo?
26
Mwen t'ap tann kontantman, se malè ki vini. Mwen t'ap tann limyè, se fènwa ki kouvri m'.
27
Tout zantray mwen ap bouyi san rete. Chak jou m'ap soufri pi rèd.
28
M'ap mache kagou, san pesonn pou konsole m'. Mwen kanpe nan mitan tout moun, m'ap mande sekou.
29
Vwa mwen tankou vwa koukou. Mwen rele tankou frize.
30
Po m' vin tou nwa, l'ap dekale. Lafyèb ap manje m' nan zo.
31
Lontan se mizik gita ak fif ase ki te nan zòrèy mwen. Men, koulye a, se plenn, se kriye ase m'ap tande.
Jób
Chapitre 30
1
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.