Comparer
Sòm 90
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
Sòm
Chapitre 90
1
Lapriyè Moyiz, sèvitè Bondye a. Seyè, ou te toujou yon pwoteksyon pou nou depi sou tan zansèt nou yo jouk koulye a.
2
Anvan menm ou te kreye mòn yo, anvan ou te fè latè ak tout sa ki ladan l', depi tout tan ak pou tout tan se Bondye ou ye.
3
Ou di moun se pou yo tounen sa yo te ye. Ou fè yo tounen pousyè ankò.
4
Milan (01.000 an) pa anyen pou ou, se tankou yon jou. Se tankou jounen ayè ki fin pase a, se tankou yon ti kadè nan mitan lannwit.
5
Ou fè yo pase tankou yon rèv, tankou pye zèb ki leve yon jou maten.
6
Li grandi, li fleri, nan aswè li fennen, li cheche.
7
Lè ou ankòlè, se fini ou fini ak nou. Lè ou move, ou fè kè nou kase.
8
Ou mete devan je ou tou sa nou fè ki mal, ou mete peche nou fè an kachèt yo aklè devan ou.
9
Ou koupe sou lavi nou paske ou ankòlè. Anvan nou bat je nou, lavi nou fini.
10
Dènye bout nou se swasanndizan. Si nou gen bon sante, n'a wè katreventan. Men, avantaj nou jwenn nan tou sa se sèlman tray ak mizè. Talè konsa nou fin viv, n' al fè wout nou.
11
Kilès ki konnen jan ou ka ankòlè? Kilès ki konnen jan pou yo pè ou lè ou move?
12
Moutre nou pou nou pa bliye jan lavi nou kout, pou nou kapab chache konprann tout bagay.
13
Seyè, kilè w'a tounen? Gen pitye pou sèvitè ou yo.
14
Chak maten, voye benediksyon ou sou nou! Konsa, n'a chante, n'a toujou gen kè kontan.
15
Koulye a fè kè nou kontan pou menm kantite jou ou te ban nou lapenn, pou menm kantite lanne nou pase nan mizè.
16
Fè moun k'ap sèvi ou yo wè sa ou ka fè. Fè pitit pitit yo wè jan ou gen pouvwa.
17
Seyè, Bondye nou, pa sispann ban nou favè ou. Fè nou reyisi nan tou sa n'ap fè. Wi, fè nou reyisi nan tou sa n'ap fè.
Žalmy
Chapitre 90
1
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prochlivostí tvou jsme zděšeni.
8
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.