Comparer
ESODO 15
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
ESODO
Chapitre 15
1
ALLORA Mosè, co' figliuoli d'Israele, cantò questo cantico al Signore, e dissero così:
Io canterò al Signore, perciocchè egli si è sommamente magnificato;
Egli ha traboccato in mare il cavallo, e colui che lo cavalcava.
2
Il Signore è la mia forza e il mio cantico,
E mi è stato in salvezza;
Quest'è il mio Dio, io lo glorificherò;
L'Iddio del padre mio, io l'esalterò.
3
Il Signore è un gran guerriero;
Il suo Nome è, il Signore.
4
Egli ha traboccati in mare i carri di Faraone, e il suo esercito;
E la scelta de' suoi capitani è stata sommersa nel mar rosso.
5
Gli abissi li hanno coperti;
Essi sono andati a fondo, come una pietra.
6
La tua destra, o Signore, è stata magnificata in forza;
La tua destra, o Signore, ha rotto il nemico.
7
E con la tua magnifica grandezza,
Tu hai distrutti coloro che s'innalzavano contro a te;
Tu hai mandata l'ira tua,
Che li ha consumati come stoppia.
8
E, col soffiar delle tue nari, l'acque sono state accumulate;
Le correnti si son fermate come un mucchio;
Gli abissi si sono assodati nel cuor del mare.
9
Il nemico dicea: Io li perseguirò, io li raggiungerò,
Io partirò le spoglie, l'anima mia si sazierà di essi;
Io sguainerò la mia spada, la mia mano li sterminerà.
10
Ma tu hai soffiato col tuo vento, e il mare li ha coperti;
Essi sono stati affondati come piombo in acque grosse.
11
Chi è pari a te fra gl'iddii, o Signore?
Chi è pari a te, magnifico in santità,
Reverendo in laudi, facitor di miracoli?
12
Tu hai distesa la tua destra,
E la terra li ha tranghiottiti.
13
Tu hai condotto, per la tua benignità,
Il popolo che tu hai riscattato;
Tu l'hai guidato per la tua forza
Verso l'abitacolo della tua santità.
14
I popoli l'hanno inteso, ed hanno tremato;
Dolore ha colti gli abitanti della Palestina.
15
Allora sono stati smarriti i principi di Edom;
Tremore ha occupati i possenti di Moab;
Tutti gli abitanti di Canaan si sono strutti.
16
Spavento e terrore caggia loro addosso;
Sieno stupefatti per la grandezza del tuo braccio, come una pietra;
Finchè sia passato il tuo popolo, o Signore;
Finchè sia passato il popolo che tu hai acquistato.
17
Tu l'introdurrai, e lo pianterai nel Monte della tua eredità;
Nel luogo che tu hai preparato per tua stanza, o Signore;
Nel Santuario, o Signore, che le tue mani hanno stabilito.
18
Il Signore regnerà in sempiterno.
19
Questo disse Mosè; perciocchè i cavalli di Faraone, co' suoi carri, e co' suoi cavalieri, erano entrati nel mare, e il Signore avea fatte ritornar sopra loro le acque del mare; ma i figliuoli d'Israele erano camminati per mezzo il mare per l'asciutto.
20
E Maria profetessa, sorella di Aaronne, prese in mano un tamburo; e tutte le donne uscirono dietro a lei, con tamburi, e con danze.
21
E Maria rispondeva a Mosè e agli altri uomini, dicendo:
Cantate al Signore; perciocchè egli si è sommamente magnificato;
Egli ha traboccato in mare il cavallo e colui che lo cavalcava.
22
POI Mosè fece partir gl'Israeliti dal mar rosso; ed essi procedettero innanzi verso il deserto di Sur; e camminarono tre giornate nel deserto senza trovar acqua.
23
Poi arrivarono a Mara; e non potevano ber dell'acque di Mara; perciocchè erano amare; perciò a quel luogo fu posto nome Mara.
24
E il popolo mormorò contro a Mosè, dicendo; Che berremo?
25
Ed egli gridò al Signore; e il Signore gli mostrò un legno, il quale egli gittò nell'acque, e l'acque divennero dolci. Quivi ordinò il Signore al popolo statuti e leggi; e quivi ancora lo provò.
26
E disse: Se del tutto tu ubbidisci alla voce del Signore Iddio tuo, e fai ciò che gli piace, e porgi gli orecchi a' suoi comandamenti, e osservi tutti i suoi statuti; io non ti metterò addosso niuna delle infermità, le quali io ho messe sopra l'Egitto; perciocchè io sono il Signore che ti guarisco d'ogni male.
27
Poi vennero in Elim, e quivi erano dodici fontane d'acqua, e settanta palme; e si accamparono quivi presso all'acque.
2 Mojžíšova
Chapitre 15
1
Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu, a řekli takto: Zpívati budu Hospodinu, neboť jest slavně zveleben; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
2
Síla má a píseň jest Hospodin, nebo vysvobodil mne. Onť jest Bůh můj silný, protož stánek vzdělám jemu; onť jest Bůh otce mého, protož vyvyšovati ho budu.
3
Hospodin jest udatný bojovník, Hospodin jméno jeho.
4
Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém.
5
Propasti přikryly je; vpadli do hlubiny jako kámen.
6
Pravice tvá, Hospodine, zvelebena jest v síle, pravice tvá, ó Hospodine, potřela nepřítele.
7
A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě; pustils hněv svůj, kterýžto sežral je jako strniště.
8
A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody, stály tekuté vody jako hromada, ssedly se propasti u prostřed moře.
9
Řekl nepřítel: Honiti budu, dohoním se, budu děliti loupeže, nasytí se jimi duše má, vytrhnu meč svůj, zahladí je ruka má.
10
Povanul jsi větrem svým, i přikrylo je moře; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách.
11
Kdo podobný tobě mezi silnými, ó Hospodine? Kdo jest tak, jako ty, velebný v svatosti, hrozný v chvalách, činící divy?
12
Vztáhls pravici svou, i požřela je země.
13
Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento, kterýž jsi vykoupil; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své.
14
Uslyší lidé, bouřiti se budou; bolest zachvátí obyvatele Filistinské.
15
Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská, silné Moábské podejme strach, rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští.
16
Připadne na ně strach a lekání, pro velikost ramene tvého; mlčeti budou jako kámen, dokudž nepřejde lid tvůj, ó Hospodine, dokudž nepřejde lid ten, kteréhožs sobě dobyl.
17
Uvedeš je, a štípíš je na hoře dědictví svého, na místě, kteréž jsi k příbytku svému připravil, Hospodine, v svatyni, kterouž utvrdí ruce tvé, Pane.
18
Hospodin kralovati bude na věky věků.
19
Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře, a obrátil na ně Hospodin vody mořské, synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře.
20
I vzala Maria prorokyně, sestra Aronova, buben v ruku svou, a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami.
21
I odpovídala jim Maria: Zpívejte Hospodinu, poněvadž slavně zveleben jest; koně i s jezdcem uvrhl do moře.
22
Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého, a táhli na poušť Sur. I šli tři dni po poušti, a nenalezli vod.
23
A přišedše do Marah, nemohli píti vod z Marah, nebo byly hořké; protož nazváno jest jméno jeho Marah.
24
Z té příčiny reptal lid na Mojžíše, řka: Co budeme píti?
25
I volal k Hospodinu, a ukázal mu Hospodin dřevo, kteréž jakž uvrhl do vod, učiněny jsou sladké vody. Tu vydal jemu práva a soudy, a tu ho zkusil.
26
A řekl: Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého, a činiti budeš, což spravedlivého jest před očima jeho, a nakloníš uší k přikázaním jeho, a ostříhati budeš všech ustavení jeho: žádné nemoci, kterouž jsem dopustil na Egypt, nedopustím na tebe; nebo já jsem Hospodin, kterýž tě uzdravuji.
27
I přišli do Elim, kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm; i rozbili tu stany při vodách.