Comparer
GIOBBE 11
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
GIOBBE
Chapitre 11
1
E SOFAR Naamatita rispose e disse:
2
Non risponderebbesi egli ad un uomo di tante parole?
Ed un uomo loquace sarebbe egli per ciò reputato giusto?
3
Faranno le tue ciancie tacer gli uomini?
Ti farai tu beffe, senza che alcuno ti faccia vergogna?
4
Or tu hai detto: La mia maniera di vita è pura,
Ed io sono stato netto davanti agli occhi tuoi.
5
Ma volesse pure Iddio parlare,
Ed aprir le sue labbra teco;
6
E dichiararti i segreti della sapienza;
Perciocchè sono doppi;
E tu conosceresti che Iddio ti fa portar pena minore
Che la tua iniquità non merita di ragione.
7
Potresti tu trovar modo d'investigare Iddio?
Potresti tu trovar l'Onnipotente in perfezione?
8
Queste cose sono le altezze de' cieli, che ci faresti?
Son più profonde che l'inferno, come le conosceresti?
9
La lor distesa è più lunga che la terra,
E la lor larghezza è più grande che il mare.
10
Se Iddio sovverte, ovvero s'egli serra,
E raccoglie, chi ne lo storrà?
11
Perciocchè egli conosce gli uomini vani;
E veggendo l'iniquità, non vi porrebbe egli mente?
12
Ma l'uomo è scemo di senno, e temerario di cuore;
E nasce simile a un puledro di un asino salvatico.
13
Se tu addirizzi il cuor tuo,
E spieghi le palme delle tue mani a lui;
14
Se vi è iniquità nella tua mano, e tu l'allontani da te,
E non lasci dimorare alcuna perversità ne' tuoi tabernacoli;
15
Allora certamente tu alzerai la faccia netta di macchia,
E sarai stabilito, e non avrai paura di nulla;
16
Perciocchè tu dimenticherai gli affanni,
E te ne ricorderai come d'acque trascorse;
17
E ti si leverà un tempo più chiaro che il mezzodì;
Tu risplenderai, tu sarai simile alla mattina;
18
E sarai in sicurtà; perciocchè vi sarà che sperare;
E pianterai il tuo padiglione, e giacerai sicuramente;
19
E ti coricherai, e niuno ti spaventerà;
E molti ti supplicheranno.
20
Ma gli occhi degli empi verranno meno,
Ed ogni rifugio sarà perduto per loro;
E la loro unica speranza sarà di render lo spirito.
Jób
Chapitre 11
1
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?
9
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.