Comparer
GIOBBE 17
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
GIOBBE
Chapitre 17
1
Il mio spirito si dissolve,
I miei giorni sono spenti,
I sepolcri mi aspettano.
2
Non ho io appresso di me degli schernitori?
E l'occhio mio non dev'egli sopportare le loro provocazioni?
3
Deh! metti pegno, dammi sicurtà per piatir teco;
Chi sarà colui che mi toccherà nella mano?
4
Perciocchè, quant'è a costoro, tu hai nascosto il senno al cuor loro,
E però tu non li innalzerai.
5
Di chi parla fra gli amici per lusinga
Anche gli occhi de' figliuoli saranno consumati.
6
Egli mi ha posto per servir di proverbio a' popoli,
Ed io sono pubblicamente menato attorno in sul tamburo.
7
E l'occhio mio è tutto raggrinzato di sdegno,
E tutte le mie membra son simili ad un'ombra.
8
Gli uomini diritti stupiranno di questo,
E l'innocente se ne commoverà per cagion dell'ipocrita.
9
Ma pure il giusto si atterrà alla sua via,
E colui ch'è puro di mani vie più si raffermerà.
10
Or ravvedetevi pure voi tutti, e poi venite;
Non troverò io alcun savio fra voi?
11
I miei giorni son passati via;
I miei disegni, i proponimenti del mio cuore son rotti.
12
La notte mi è cangiata in giorno,
La luce è di presso seguita dalle tenebre.
13
Se io mi trattengo di speranza, il sepolcro sarà la mia casa,
Io farò il mio letto nelle tenebre.
14
Già ho gridato alla fossa: Tu sei mio padre;
Ed a' vermini: Voi siete la madre, e la sorella mia.
15
Ed ove è ora la mia speranza?
Sì, la mia speranza? chi la potrà vedere?
16
Le mie speranze scenderanno nel fondo del sepolcro;
Conciossiachè il riposo di tutti ugualmente sia nella polvere.
Jób
Chapitre 17
1
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
13
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své.
14
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
16
Do skrýší hrobu sstoupí, poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati.