Comparer
GIOBBE 21
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
GIOBBE
Chapitre 21
1
E GIOBBE rispose, e disse:
2
Date udienza al mio ragionamento,
E ciò mi sarà in vece delle vostre consolazioni.
3
Comportatemi che io parli;
E poichè avrò parlato, beffatevi pure.
4
Quant'è a me, il mio lamento si addirizza egli ad un uomo?
E perchè non sarebbe distretto lo spirito mio?
5
Riguardate a me, e stupite,
E mettetevi la mano in su la bocca.
6
Io stesso, quando me ne ricordo, sono tutto attonito,
E la carne mia ne prende orrore.
7
Perchè vivono gli empi?
Perchè invecchiano, ed anche son forti e vigorosi?
8
La lor progenie è stabilita nel lor cospetto, insieme con loro;
E i lor discendenti son davanti agli occhi loro.
9
Le case loro non sono se non pace, senza spavento;
E la verga di Dio non è sopra loro.
10
I lor tori ammontano, e non fallano;
Le lor vacche figliano, e non isperdono.
11
Essi mandano fuori i lor fanciulletti come pecore;
E i lor figliuoli van saltellando.
12
Essi alzano la voce col tamburo e con la cetera;
E si rallegrano al suon dell'organo.
13
Logorano la loro età in piacere,
E poi in un momento scendono nel sepolcro.
14
Quantunque abbiano detto a Dio: Dipartiti da noi;
Perciocchè noi non prendiam piacere nella conoscenza delle tue vie.
15
Che è l'Onnipotente, che noi gli serviamo?
E che profitto faremo se lo preghiamo?
16
Ecco, il ben loro non è egli nelle lor mani?
(Sia il consiglio degli empi lungi da me.)
17
Quante volte avviene egli che la lampana degli empi sia spenta,
E che la lor ruina venga loro addosso,
E che Iddio dià loro tormenti nella sua ira per lor parte?
18
E che sieno come paglia al vento,
E come pula che il turbo invola?
19
E che Iddio riserbi a' lor figliuoli la violenza da loro usata;
O che egli la renda a loro stessi, e ch'essi lo sentano?
20
E che gli occhi loro veggano la lor ruina,
E ch'essi bevano dell'ira dell'Onnipotente?
21
Perciocchè del rimanente, quale affezione avranno essi alle lor case,
Da che il numero de' lor mesi sarà stato troncato?
22
Potrebbesi insegnar scienza a Dio?
Conciossiachè egli sia quel che giudica gli eccelsi.
23
Colui muore nel colmo della felicità,
In compiuta pace e tranquillità.
24
Le sue secchie son piene di latte,
E le sue ossa sono abbeverate di midolla.
25
E costui muore, essendo in amaritudine d'animo,
E non avendo giammai mangiato con diletto.
26
Amendue giacciono nella polvere,
E i vermini li coprono.
27
Ecco, io conosco i vostri pensamenti,
E i malvagi discorsi che voi fate contro a me a torto.
28
Perciocchè voi direte: Ove è la casa del magnifico?
Ed ove sono i padiglioni ove abitavano gli empi?
29
Non vi siete voi giammai informati da coloro che fanno viaggi?
Voi non disdirete già i segnali ch'essi ne dànno;
30
Che il malvagio è riparato al giorno della ruina,
Quando le ire sono sparse.
31
Chi gli rappresenterà la sua via in faccia?
E chi gli farà la retribuzione di ciò ch'egli ha fatto?
32
Poi appresso egli è portato ne' sepolcri,
E non attende più ad altro che all'avello.
33
I cespi della valle gli son dolci;
Ed egli si tira dietro tutti gli uomini,
Siccome davanti a lui ne son iti innumerabili.
34
Come dunque mi consolate voi vanamente?
Conciossiachè nelle vostre repliche vi sia sempre della prevaricazione.
Jób
Chapitre 21
1
A odpovídaje Job, řekl:
2
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
13
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.
14
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17
Èasto-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.