Comparer
GIOBBE 24
Défilement liéLes deux colonnes défilent ensemble
GIOBBE
Chapitre 24
1
Perchè non dirassi che i tempi sono occultati dall'Onnipotente,
E che quelli che lo conoscono, non veggono i suoi giorni?
2
Gli empi muovono i termini,
Rapiscono le gregge, e le pasturano;
3
Menano via l'asino degli orfani;
Prendono in pegno il bue della vedova;
4
Fanno torcere i bisognosi dalla via,
I poveri della terra si nascondono tutti.
5
Ecco, son simili ad asini salvatici nel deserto:
Escono al lor mestiere, si levano la mattina per andare alla preda;
La campagna è il lor pane, per li lor fantini.
6
Mietono il campo,
E vendemmiano la vigna che non è loro.
7
Fanno passar la notte agl'ignudi senza vestimenti,
Sì che non hanno con che coprirsi al freddo.
8
Sono bagnati dalle acque che traboccano da' monti;
E per mancamento di ricetto, abbracciano i sassi.
9
Rapiscono l'orfano dalla poppa,
E prendono pegno dal povero.
10
Fanno andar gl'ignudi senza vestimenti;
E quelli che portano loro le manelle delle biade soffrono fame.
11
Quelli che spremono loro l'olio intra i lor muri,
E quelli che calcano ne' torcoli soffrono sete.
12
Gli uomini gemono dalla città
E l'anima de' feriti a morte sclama;
E pure Iddio non appone loro alcun fallo.
13
Essi son di quelli che son ribelli alla luce,
Non conoscono le sue vie,
E non si fermano ne' suoi sentieri.
14
Il micidiale si leva allo schiarir del dì
Uccide il povero, e il bisognoso;
E poi la notte opera da ladro.
15
Parimente l'occhio dell'adultero osserva la sera,
Dicendo: L'occhio di alcuno non mi scorgerà;
E si nasconde la faccia.
16
Di notte sconficcano le case,
Che si aveano segnate di giorno;
Non conoscono la luce,
17
Perciocchè la mattina è ad essi tutti ombra di morte;
Se alcuno li riconosce, hanno spaventi dell'ombra della morte.
18
Fuggono leggermente, come in su le acque;
La lor parte è maledetta nella terra,
Non riguardano alla via delle vigne.
19
La secchezza e il caldo involano le acque della neve;
Così il sepolcro invola quelli che hanno peccato.
20
La matrice li dimentica,
I vermini son loro dolci,
Non son più ricordati;
Anzi i perversi son rotti come un legno.
21
E benchè tormentino la sterile che non partorisce,
E non facciano alcun bene alla vedova;
22
E traggano giù i possenti con la lor forza;
E, quando si levano, altri non si assicuri della vita;
23
Pur nondimeno Iddio dà loro a che potersi sicuramente appoggiare,
E gli occhi suoi sono sopra le lor vie.
24
Per un poco di tempo sono innalzati, poi non son più;
Sono abbattuti, e trapassano come tutti gli altri,
E son ricisi come la sommità d'una spiga.
25
Se ora egli non è così, chi mi dimentirà,
E metterà al niente il mio ragionamento?
Jób
Chapitre 24
1
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
19
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili.
20
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?